Může to být jeho poslední zápas kariéry: už dopředu oznámil, že případný týmový neúspěch by jeho rozhodnutí skončit rázně přivolal. A prohrát sedmý čtvrtfinálový duel, do kterého série Komety se Zlínem dospěla, by neúspěch byl.
„Ale proč bych si teď dával do hlavy myšlenky na konec? Já přišel do Brna, abych tady uspěl, a pořád je to otevřené. V pondělí rozhodne psychika,“ tvrdí 41letý útočník.
Nestraší vás osobní bilance sedmých zápasů?
Moc bych o ní nemluvil! I když už jsem pár rozhodujících zápasů taky vyhrál - akorát jsou zaprášené a bylo to ještě ve Finsku. Díky za připomenutí statistiky, ale rozhodně na ni myslet nebudu. V Kometě jsem nový, je tu jiná situace než dřív, jsou tu i jiní hráči.
Přesto prohra může znamenat konec vaší kariéry, že?
Ani nad tím nepřemýšlím. Nebudu si dávat do hlavy něco, co by mi tam jen překáželo. Proč myslet na něco, co se stane za dva měsíce, když to teď stejně neovlivním? Já věřím, že doma vyhrajeme. Ale pak se odpovědi na můj konec vyhýbat nebudu, protože každý ví, že mi bude na podzim 42 let. Rozhodnu se podle toho, jak dopadne sezona, jaká bude chuť i zdraví. Ale teď by mi ty myšlenky jen ubližovaly a svazovaly mě. Kdybych řekl, že to bude můj poslední zápas, tak bych si ho vůbec neužil.
Jak tedy Zlín porazit?
Je to o zodpovědnosti. Každý zodpovídáme za jméno, které nosíme na zádech, a k postupu nás dovede jen zodpovědný výkon s maximálním nasazením. Sám vím, že vysoká výhra nic neznamená. Loni jsme se Spartou vyhráli v Brně šestý zápas 5:2, po dvou třetinách vedli 5:0, ale sedmý byl úplně jiný. Na druhou stranu se zase nejde plácat po ramenou. Musíme se vyvarovat třetin, které prohrajeme 0:3 či 0:4. A to si musíme ukázat.
Petr Ton (vpravo) z Komety Brno se nepohodl s Tomášem Žižkou ze Zlína.
Právě 0:4 jste prohráli první třetinu ve Zlíně. Jak naštve, že za stavu 0:0 vám sudí chybně odpískali ofsajd, kdy už jste jel sám na branku?
Já věděl, že to ofsajd nebyl, ale to mám jezdit za rozhodčím hned ve druhé minutě a hádat se? To jsou jen věci, které by nás odváděly. Ano, oni sice za chvíli dali první gól, ale neberu to tak, že měli víc štěstí. Ale že víc chtěli, tak si góly zasloužili. A já se musím připravit tak, abych to štěstí měl v pondělí.
Zlínský kouč už loni v play-off měnil brankáře, teď zase. Rozhodí vás to jako útočníka?
Mohu říct, že to v týmu nikdo neřeší. Hokej je tak strašně rychlý, že si člověk neuvědomí, jaký brankář tam je. Ano, víme, kdo chytá, tak si před zápasem řekneme, kde má slabinky, ale to jsou věci, které se hodí při přesilovce 5 na 3 či když jedete na gólmana sám. Ke mně přistupují obránci velmi brzy, takže moc nekoukám na brankáře, ale spíš na to, abych překonal prvního hráče.
Říkal jste, že sedmý zápas rozhodují psychické síly. Co fyzické?
Mají jich dost všichni. Když je mám já, který bych měl být nejvíc unavený, protože jsem tady suverénně nejstarší, tak je mají i ostatní. Ani semifinále ještě není o fyzické síle.
