"Je vždycky příjemné na takové roky zavzpomínat. Všichni jsme hráli s vypětím všech sil," svěřil se padesátiletý kouč. "A myslím, že se diváci dobře bavili. Byla to prostě úžasná akce," dodal.
Do branky vás trenér Neveselý poslal hned na první polovinu zápasu. Chtěl jste to mít rychle za sebou?
(směje se) Já hlavně přemýšlím, že to byl asi můj poslední zápas. Člověk se občas ani nemůže nadechnout. Je to skoro hazard se zdravím.
Takže druhá půlka ze střídačky pro vás byla podstatně příjemnější?
Jo, to už byl lepší pocit. Dorazili jsme, abychom zavzpomínali a nikdo od nás nemohl očekávat super výkony. I když, pár jich tam nakonec každý z nás předvedl.
Je pravda, že i vy jste několik svých spoluhráčů asi ještě překvapil...
No to doufám. Nechtěl jsem tady jenom dostávat góly (usmívá se).
Pojďme od let minulých do současnosti. Ve středu skončila Horácké Slavii Třebíč sezona. Jaká podle vás byla?
Když jsem ještě před začátkem říkal, že chceme hrát play-off a ne skupinu o udržení, tak se někteří usmívali. A my nakonec skončili pátí, takže to byla jednoznačně úspěšná sezona.
Co chybělo k tomu, aby vystoupení Třebíče neskončilo jen čtvrtfinálovou účastí?
Už jsme neměli moc sil. Předtím jsme se dost vydali v sérii s Vrchlabím. Těch pět zápasů navíc se projevilo.
Před druhým domácím soubojem s Hradcem jste vedli 2:1, byl tenhle okamžik klíčem k semifinálové bráně?
V první řadě je potřeba říct, že Hradec má velmi zkušené mužstvo. A naši kluci si s ním postupem času nevěděli rady. Co se týká toho čtvrtého zápasu – v první třetině jsme měli snad pět gólových šancí, ale neproměnili jsme ani jednu a soupeři narostlo sebevědomí. Od té doby jsem věděl, že nám pomůže už jenom zázrak.
Mělo mužstvo během letošní prvoligové sezony vůbec nějakou výraznější krizi?
Mělo. Po Vánocích, když se stala ta věc s Lukášem Slámou. Jeho kolaps se podepsal na všech – i na celém třebíčském hokeji. Všichni se teď hodně hlídají, každý má strach, aby se něco podobného neopakovalo. Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo. Lukáš je v pořádku, zase bude hrát. To je podle mě ta nejlepší zpráva z celé sezony.
Vy jste kromě třebíčského týmu vedl také juniorskou reprezentaci. Jak moc náročné bylo tyhle dvě role skloubit?
Bylo to moc těžké. Mám toho plné zuby a už se hrozně těším na odpočinek.
Kdy vám bylo nejhůř?
Po mistrovství světa to docela šlo, ale období předtím bylo šílené. Naše zápasy, "dvacítka", pozorování hráčů, noční sledování televize, odjezdy, příjezdy... Když jsme přijeli do Kanady, tak jsem první týden jenom spal. Hned po tréninku jsem šel na pokoj a zůstal tam.
Do toho navíc starost o Lukáše...
To víte, že tomu tahle situace nepřidala. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Ale po návratu jsem našel mužstvo, které bylo hodně opatrné. Dlouho nám trvalo, než jsme se z toho stavu dostali. Vlastně až někdy před play-off. Já si hlavně myslím, že jsme vůbec neměli dohrávat odložené utkání s Olomoucí.
Proč?
Bylo to úplně zbytečné. Kdybychom prohráli kontumačně, nestálo by nás to žádné síly. Vždyť šlo o exhibici. Ten zápas nám nic nedal.
Už jste přemýšlel, kde strávíte následující sezonu?
Já jsem teď hlavně rád, že jsem přežil tenhle exhibiční zápas (směje se). Teď nás ještě čeká s Třebíčí rozlučkové utkání sezony s Pardubicemi, pak chci někam na čtrnáct dnů vypadnout a co bude dál, se uvidí.
Na vaše rozhodnutí budou každopádně klub i fanoušci čekat dost netrpělivě. Vždyť s vámi se A-tým vždycky dostal do play-off, bez vás hrál v lize výrazně horší roli...
Je pravda, že se povedlo play-off před třemi lety i teď. Ale není to jenom o Šindelovi. I práce ostatních byla výborná. Úžasný byl například návrat Davida Dolníčka, bez něj bychom to asi neodehráli. A to je hráč, který tady příští rok klidně nemusí být, protože patří Jihlavě. A já bych se hodně divil, kdyby si ho Dukla nechtěla vzít zpátky.
Návrat Dolníčka do Třebíče jste si loni vyžádal vy osobně?
Ano, byla to moje iniciativa. Dozvěděl jsme se totiž, že pan Augusta ho v Jihlavě nechce. Nějak si nepadli do oka. Nakonec, myslím, můžou být všichni spokojeni.
Třebíč vlastně zvýšila jeho cenu...
Přesně tak. Uvidíme, jak to dopadne. Já za sebe říkám, že bych byl moc rád, kdyby David v Třebíči zůstal. Ale bude záležet na jednání.
Zmínil jste, že vás čeká rozlučkový zápas s extraligovými Pardubicemi. Znamená to, že tým pořád ještě trénuje?
Určitě. Ten zápas je ve čtvrtek a měli by na něj dorazit všichni kluci, kteří tady v letošní sezoně nastoupili. To znamená i Káňa nebo Šedivý. Chtěli bychom se prostě s diváky rozloučit lépe než v tom posledním utkání s Hradcem.
Nebudou vás hráči hecovat, abyste nastoupil proti Haškovi?
No, můžu to zkusit prvních pět minut a uvidíme (směje se).
