Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prvoligové angažmá končí. Kouč přemýšlí o Americe a vzpomíná na Holíka

Jiří Mička na na tréninku Třebíče | foto: Jiří Mokrý, www.hstrebic.cz

3 2016
Jedenáct sezon v řadě působil jako trenér v první hokejové lize, na tu poslední však nebude Jiří Mička vzpomínat úplně rád. Po loňském semifinálovém úspěchu hrál totiž letos s Horáckou Slavií Třebíč jen ve skupině o záchranu.

„Přesto si i téhle sezony vážím. Vím, jaký jsme měli kádr, a stejně jsme prakticky až do poslední vteřiny bojovali o účast v předkole play-off,“ ohlíží se za uplynulým ročníkem WSM Ligy čtyřicetiletý rodák z Havlíčkova Brodu, který ale třetí sezonu na střídačce třebíčského A-týmu už nepřidá.

Vedení klubu neuplatnilo opci, což znamená, že si můžete hledat jiné angažmá. Vy sám byste o pokračování v Třebíči stál?
Byl jsem rozhodnutý, že pokud klub opci využije, budu chtít garance, že postaví aspoň průměrný tým pro první ligu. Pokud by mi tohle nezaručil, stejně bych dal výpověď. Nakonec to dopadlo takhle.

Už během roku jste několikrát řekl, že budete považovat za velký úspěch, když se podaří předkolo play-off, ale že se spokojíte i se záchranou. Opravdu byl letos třebíčský kádr tak slabý?
Už v letní přípravě jsem viděl, že támhleten je po operaci, tamten taky... Navíc šlo o kolena, což nikdy není růžové. A když jsme pak dávali začátkem září kádr do kupy a narychlo jsme sháněli kluky z Benátek, věděl jsem, že sezona bude průšvih.

Třebíči ale měla s hráči vypomáhat v rámci dohody extraligová Kometa Brno. Představoval jste si tuhle spolupráci jinak?
Pokud můžu hodnotit za sebe, tak ano. Nebylo to takové, jak jsme čekali. Ale celkově budu na Třebíč vzpomínat jenom v dobrém. Poznal jsem tady mraky skvělých lidí, měl jsem perfektního trenérského kolegu Radka Nováka. A kdybychom loni v semifinálové sérii s Budějovicemi nepřišli o gólmana a pět klíčových hráčů, mohli jsme si zahrát i baráž. Ty dva roky tady mi daly další cenné trenérské zkušenosti.

I takovou, že když se daří, diváci vás velebí, naopak když to nejde, vyhánějí vás ze střídačky. Jak tohle vnímáte?
(usmívá se) Je to úplně normální. Lidi si zaplatí, jdou na hokej a je jasné, že chtějí vidět, jak jejich tým vyhrává. A my těch výher prostě v letošní sezoně moc neměli. To, že lidi pokřikují, k tomu patří. Zaplatili si, tak na to mají právo.

Co podle vás bylo klíčové? Nepodařilo se najít adekvátní náhradu za útočníka Lukáše Havla?
Jasně, Lukáš nám chyběl strašně moc. Je to hokejista od pána Boha, který ať bude hrát extraligu, první, nebo druhou ligu, góly vždycky dá. A my jich letos bez něj dali suverénně nejmíň. Navíc na každý jsme se strašně nadřeli.

Vraťme se ještě o rok zpátky. Po semifinálovém úspěchu jste loni určitě dostal nabídky z jiných klubů, nelitujete teď zpětně, že jste v Třebíči zůstal?
Ne. Když mám někde podepsanou smlouvu, nic jiného nikde nehledám. Taky proto jsem chtěl po téhle sezoně vědět co nejrychleji, jak to se mnou vedení zamýšlí, abych měl prostor najít si někde něco jiného.

Jenže vaše vyjednávací pozice teď bude podstatně horší. Nebo ne?
Samozřejmě se vždycky hledá práce lépe, když se daří, trenér je vidět a píše se o něm pozitivně. Máte pravdu, že bude těžší nějakou práci sehnat, ale pár nabídek už mám.

Takže si teď právě vybíráte tu nejlepší?
Spíš zvažuji, že pokud se ještě neobjeví nějaká hodně zajímavá, tak možná rok věnuji tomu, abych se naučil anglicky. Protože to je můj velký handicap. Je sice pěkné, že jsem jedenáct let v kuse v první lize, ale v angličtině jsem se nikam neposunul.

A jak moc intenzivně se jí hodláte věnovat?
Mám to dané tak, že musím být v zemi, kde na mě ten jazyk řve ze všech stran - z novin, z nápisů, prostě všude. Takže pokud se neobjeví nabídka, která se neodmítá, jel bych na rok do Ameriky. Ostatně tam se chystám už teď, byť zatím pouze na čtrnáct dnů.

Jedná se o nějakou stáž?
Dá se to tak říct. Letím do Detroitu, kde mám domluvené nějaké zápasy NHL, tréninky, prohlédnu si zázemí a hokejovou akademii, které šéfuje Jirka Fischer. Zkrátka se budu zase pohybovat kolem hokeje a slibuju si od toho, že mě to může posunout dál. Trenér se pořád potřebuje vzdělávat.

Jak byste sám sebe jako trenéra charakterizoval? Který styl je vám nejbližší?
Jsem typ trenéra, který chce mít perfektně zorganizovanou obranu a aspoň jednoho nebo dva nadprůměrné hráče, kteří dokážou zápas naklonit na naši stranu. Moje filozofie je taková, že si to musíme nejprve perfektně odbránit a pak můžeme jít dopředu.

Takhle jste to měl nastaveno od začátku své trenérské kariéry?
Musím přiznat, že jsem tohle převzal od Jardy Holíka. Pravda, když mě tehdy trénoval a vyznával podobný systém, tak jsem mu nerozuměl. Vlastně nikdo z hráčů. Říkali jsme si: proboha, co to děláme, proč to děláme, co je to za nesmysl?

Vzpomenete si teď na něj často?
Pan Holík byl strašně chytrý a inteligentní člověk, který moc dobře věděl, co v hokeji funguje. A to i na mezinárodní úrovni. Díky tomu taky s dvacítkou jako jediný dvakrát vyhrál titul mistra světa. Což se podle mě možná někomu povede zopakovat tak nejdřív za patnáct nebo dvacet let.



Témata: Vysočina

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze