Porážka s Finy musí hodně mrzet, vzhledem k tomu, jak jste měli utkání rozehrané, je to tak?
Mrzí nás to pochopitelně hodně. Ve druhé třetině jsme měli více ze hry, začali nám ale ubývat síly, protože jsme hráli pouze na pět obránců. Poté jsme udělali individuální chyby, kterých soupeř využil.
Kde byl zlomový moment v prohraném čtvrtfinále?
Podle mého názoru jsme hráli celých šedesát minut dobře, kluci makali, nehledal bych konkrétní okamžik v zápase. Spíš to bylo o tom, že se Finové po snížení na 2:3 zvedli a narostla jim křídla, byli v euforii. Je velká škoda, že jsme ve druhé části hry nepřidali ještě jednu branku. V závěru nám docházely síly, především mladším hráčům, kteří se potřebují ještě kondičně zlepšit.
České mužstvo mělo před čtvrtfinálovým duelem časný budíček, už od osmi bylo na programu ranní rozbruslení. Byl to záměr?
Ano, byl. Na ranní rozbruslení přijela všechna mužstva. Nechtěli jsme nechat hráče, aby se váleli v postelích do jedenácti hodin. Do práce se stává taky v šest (směje se). Nikdo s tím ale neměl žádný problém.
Jak složitě se porážka právě proti Finsku skousává?
Všechny to hrozně bolí. Viděl jsem na hráčích, jak jsou nesmírně zklamaní, sahali jsme po vítězství neskutečným způsobem.
Česká republika nebyla na mistrovství světa daleko od velkého úspěchu, ale rychlo mohlo skončit i fiaskem. Jak byste šampionát zhodnotil celkově?
Přijeli jsme sem hrát dobrý hokej, naše mužstvo bylo velmi mladé a má ještě velkou perspektivu. Chtěli jsme hrát dobře s favority, což se nám až na výjimku s USA povedlo. Pak jsme sice prohráli s podceňovaným Německem, ale na druhou stranu porazili silné Slovensko. Ve čtvrtek jsme byli malý krůček od postupu do semifinále, což mohlo znamenat velký úspěch pro naši zemi, bohužel se to nepovedlo. Myslím si, že můžeme být celkově spokojeni.
DOSÁHNE? Český brankář Marek Langhamer se natahuje po puku ve čtvrtfinále proti Finsku. Marně.
ZKLAMÁNÍ. Patrik Machač a další čeští hokejisté do 20 let polykají zklamání po vyřazení.
POSTUPOVÉ OBJETÍ. Hokejisté Finska slaví postup do semifinále proti Kanadě.
Vloni po šampionátu v Rusku jste avizoval, že u dvacítky končíte, přesto jste v roli hlavního trenéra zůstal. Jaká bude vaše další budoucnost?
Loni jsem to říkal, tak letos raději nic říkat nebudu (směje se). Nechtěl bych teď činit konkrétní rozhodnutí, je na to zatím spousta času. Uvidíme, co ukážou nadcházející dny. Každopádně nepopírám, že pokud bude zájem, chtěl bych pokračovat.
Na turnaji se ukázal teprve sedmnáctiletý David Pastrňák, který se uvedl ve velmi dobrém světle, a vždy ho byl plný led. Je to budoucnost českého hokeje?
Mladí kluci se každým rokem výkonnostně vyvíjí a vždy potřebují udělat velký krok, což se nyní Pastrňákovi podařilo. Už v tak raném věku letos patřil k lídrům našeho mužstva. To samé se ale dá říci o Dominiku Simonovi, který se vloni nedostal do sestavy a nyní to byl klíčový hráč reprezentace. Hráči rozhodně talent mají, ale jak na tom budou, se teprve ukáže, toto se jen těžko odhaduje. Každopádně si myslím, že se ukázalo, že český mládežnický hokej na tom není tak úplně špatně, jak to může vypadat.
Brankář Marek Langhamer si vybojoval v průběhu šampionátu post jedničky, nechytal pouze v prvním zápase s Kanadou. Dá se říci, že vás svými výkony hodně přesvědčil?
Sledovali jsme dva brankáře v Evropě, a to Dolejše a Hrachovinu. S nimi jsme objeli všechny turnaje v průběhu sezóny. Nyní jsme věděli o jednom výbornému gólmanovi v Americe, kterým je právě Marek Langhamer. Měli jsme o něm spoustu informací, o jeho kvalitách jsme vůbec nepochybovali. Myslím, že tady zanechal dobrou stopu.
A co ostatní hráči, kteří měli v týmu vůdčí roli?
Petr Šidlík splnil roli, kterou měl, byl dobrým kapitánem. Společně se Simonem, Plutnarem a dalšími dali mužstvo dohromady, tým pod jejich vedením šlapal. Kämpf, Kaše, Vrána, ti všichni ukázali velký potenciál a zlepšení během půlky sezóny. Pokud budou mít takovou výkonnost i nadále, mají před sebou slibnou budoucnost.
Českému národnímu týmu však stále chybí více dravějších a otrlejších hráčů, nemyslíte?
Je potřeba si uvědomit, z jakého množství hráčů si můžeme vybírat. Kanada má k dispozici tři sta tisíc hokejistů, my jenom třináct tisíc, to je obrovský rozdíl. I tak jsme ale s tímto mančaftem dokázali Kanadu porazit, nicméně je složité v mládežnických reprezentacích porážet tato mužstva pravidelně.
Letos neměla česká reprezentace žádného hráče, který by individuálně vynikal tak jako vloni například Hertl. Bylo to znát?
Nikdy jsme moc takových hráčů neměli. Loni to byl Hertl, předtím Mrázek, ale jinak jsme to měli založené na týmovém výkonu. Simon a další také mohou udělat velký skok a za chvíli se klidně mohou objevit v seniorské reprezentaci.
