Chce dostát jinému úkolu. Vrátit po loňském trpkém pádu české mladíky do elitní skupiny mistrovství světa. Turnaj pravdy startuje na začátku dubna v polské Toruni. "Nebylo by seriozní utéct od rozdělané práce," mínil Sýkora, bývalý kouč extraligové Plzně.
Přesto. Jak těžké bylo odolat nabídkám z Ruska?
Dohromady byly čtyři, všechny v rozmezí dvou týdnů. Ta poslední v prosinci, když jsme s osmnáctkou byli na turnaji ve Švýcarsku. A z Omska, což mě hodně překvapilo. Tým v tu dobu prohrál s Dynamem, kam přišel Vláďa Vůjtek. Poděkoval jsem a odmítl.
Nabízel Omsk velké peníze?
Všechny nabídky byly finančně úžasně lukrativní. A není nic lepšího než jít do Ruska na půl roku. Buď zazáříte nebo definitivně zhasnete (smích). Ale ani na chvíli jsem neváhal. Vůbec mě nestraší, že jsem do Ruska nešel, nezabývám se tím.
Téměř celý trenérský život jste se pohyboval v dospělém hokeji. Jaké to je mít před sebou najednou osmnáctileté talenty?
Je to dobré a osvěžující, zmotivovalo mě to. Pouze na to, že nejsem denně na ledě, si nemohu zvyknout. I s Milošem Hořavou, když byl u dvacítky, jsme se na tohle téma bavili. Ten každodenní zápřah mi chybí, byť jsem v uvozovkách starý.
Mimochodem, i vaše jméno se objevilo v úvahách o novém trenéru reprezentační dvacítky.
O tom jsem četl jen na internetu. Teď mám před sebou osmnáctku a ze všeho nejvíc si přeju, abychom návrat do elitní skupiny zvládli. Co bude pak, nikdo neví a nemá cenu spekulovat. Budou volby do hokejového svazu, možná se čekají velké změny.
Za pár dnů vás čeká turnaj ve Finsku, generálka na šampionát. Jste čím dál více nervózní?
Nejsem. Ale na MS musíme podat solidní výkon, pak bychom měli postoupit. Jen z Kazachstánu, který bude zřejmě naším nejvážnějším soupeřem, mám vnitřní neklid. Nemáme totiž o něm žádné informace.
Dnes, v době internetu, v záplavě hokejových videozáznamů?
Oni nejezdí na žádné turnaje, zřejmě záměrně. Ani na internetové stránky svazu se nedá dostat. Volal jsem i známému do Ruska, zda by mi nesehnal nějakou videokazetu. Nešlo to. Pouze řekl: v Kazachstánu rostou dobří hokejisté jako houby po dešti. Viděl jsem v akci jen jednu formaci, která startovala na turnaji dvacítek v Česku. Byli vážně dobří.
Po šampionátu dvacítek v Pardubicích trenér Hořava řekl, že kvalita českých hráčů jde v porovnání s absolutní špičkou dolů. Souhlasíte?
Má první akce s osmnáctkou, což byl Hlinkův memoriál v Hodoníně, tomu dala zapravdu. Kanada a Švédsko nás vyučili, ten kontrast byl velmi silný. Na druhou stranu je potřeba říci, že nám loni odešlo 13 nejlepších hráčů této kategorie do zámoří. Ze Švédska skoro nikdo.
Čím to je?
Ze 75 loni draftovaných mladíků bylo 35 Čechů. Ptal jsem se i skautů, proč to tak je. Oni říkají, že švédští rodiče víc drží své děti doma. Chtějí, aby dokončili vzdělání, jsou tam hokejová gymnázia, navíc kvalitní soutěž a zabezpečení. Možná dostávají i víc šancí v dospělejších týmech než je tomu u nás. Ta mozaika důvodů je různorodá.
Podepsal byste se pod příkaz, aby v každém týmu české extraligy musel hrát určitý počet juniorů?
V ruské Superlize to tak mají. Musí nastoupit dva hráči z juniorské kategorie. Za jedno, dvě místa bych se přimlouval i já, mohlo by to pomoci. Ale je to na širší diskusi.
Na sklonku minulého roku jste s národním týmem uspěl na turnaji ve Švýcarsku, porazili jste Slováky, Švýcary i Finy. Byl to hokej podle vašich představ?
Zahráli jsme výborně, hráči předvedli týmový výkon a byl jsem spokojený. Byť údajně Finové tam neměli nejsilnější výběr. Ale pořád to byl pouze turnaj, to nejdůležitější přijde v dubnu v Polsku.
Existuje šance, že byste na mistrovství světa mohl pozvat i některé hokejisty ze zámořských soutěží?
Sleduju všechny tři soutěže, kde Češi hrají. Základní část končí 16. března, ve stejný den začínáme poslední soustředění před MS. V úvahu připadají jen hokejisté z klubů, které nebudou hrát play-off. O jednom až třech jménech se dá uvažovat. Jedním z nich je brněnský útočník Vincour, který má ve svém klubu i nejlepší statistiky.
Trénujete hokejisty, kteří jsou v problematickém věku. Řešil jste už nějaké přestupky v disciplíně?
Jediný, hned na úvodním soustředění v Rokycanech. Čtyři hráče jsme večer chytili u piva. Ráno jeli obratem domů. Možná to zapůsobilo, od té doby nemáme v tomto směru žádný problém.
Vidíte v současném výběru výjimečný talent?
Mimořádný talent formátu Gretzkého ne. Ale jsou v něm třeba výborní brankáři. Furch je regulérní dvojka ve Slavii, vysokou kvalitu vykazují plzeňský Francouz nebo Sedláček ze Zlína. Z útočníků je to Horák, centr z Českých Budějovic a syn bývalého reprezentanta. Ten by se mohl dostat na výbornou úroveň.
Co hokejisté z Plzně? Na nadcházející turnaj do Finska jich pojede celkem pět (brankář Francouz, obránce Rutta a útočníci Stránský, Kovář a Kubalík, pozn. aut).
Jsou to vesměs dobří a talentovaní hokejisté. Ale o tom, co bude dál, si rozhodnou jen oni sami.
Tolik hráčů v mládežnických reprezentacích však Plzeň dlouho neměla. Blýská se na lepší časy?
Blýská, to rozhodně. Ale samotné blýskání ještě nestačí. Čas ukáže, kam to dotáhnou.
Co se vůbec dá poradit hráčům, kteří se rozhodují zda zůstat doma nebo už v dorosteneckém věku zamířit za oceán?
Paušální rada neexistuje. Vzpomínám na podobné rozhovory před lety třeba s Petrem Sýkorou či Martinem Strakou. Ze všeho nejdůležitější je, zda sám hráč chce odejít. On musí být naprosto přesvědčený, že zvládne jazyk, jiný hokej, odloučení od rodiny. Na slovech agentů a rodičů záleží daleko méně. A myslím, že pokud má hokejista šanci odehrát mistrovství světa osmnáctek a dvacítek, neměl by do ciziny spěchat.
