Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trenér to má těžší než hráč, tvrdí Augusta

6 2001
Jihlava - Národní hokejový tým převzal po triumfu v olympijském Naganu i na následujícím mistrovství světa, ačkoliv jako trenér za sebou neměl výrazně oslnivou kariéru. "Šlo tak rychle, že ani nebyl čas přemýšlet, že přebírám tým po úspěšném Ivanu Hlinkovi," říká kouč Josef Augusta. Jako jeho asistent samozřejmě věděl, co Hlinkovo koučování obnáší, nebyl to pro něj zase tak velký skok. Navíc se ztotožňoval se stylem, kterým české mužstvo hrálo. Jak hokejový trenér mluví o koučování? Proč nikdy nezískal titul jako hráč?

Před Petrohradem novináři čekali na průšvih
"Znal jsem prostředí, znal jsem hráče. Bral jsem to jako další zkušenost. Před mistrovstvím světa v Petrohradě se objevily dohady, jestli to ten Augusta vůbec zvládne. Novinářská obec čekala průšvih, mnozí lidé mi nepřáli úspěch, ale tak to prostě bývá," smířlivě říká český reprezentační trenér.

Titulem v Petrohradu však jeho úspěchy neskončily, zlato přivezli čeští hokejisté i ze šampionátu v Německu. "Vybrali jsme hráče, kteří chtěli hrát, a oni nám to odvedli obhajobou titulu. Hrát za národní mužstvo není povinnost. Oslovujeme jenom ty, o nichž si myslíme, že nejen umějí hokej, ale že taky dobře zapadnou do mužstva. Právě týmový duch "nároďáku" je až neskutečně silný, hlavně díky němu vyhráváme."

Nikdo se nesmí přijet na olympiádu jenom sklouznout
Jako hlavní kouč olympijského mužstva ví, že od Salt Lake City budou fanoušci opět očekávat maximum. Budou i tací, kteří jinou než zlatou medaili vezmou jako neúspěch. "Myslím, že diváci na to mají právo. Pokud se nám podaří sestavit soudržný tým, budeme zase silní. Když ale na olympiádu někdo přijede, jak já říkám, jen tak se sklouznout, a nebude se chtít podřídit týmové práci, propadneme. Kolem nejvýraznějších individualit z NHL potřebujeme hráče, kteří budou ochotni hrát pro hvězdy. Ale hvězdy zase musí hrát pro ostatní. Pak můžeme myslet i na zlato, když nám aspoň trošku pomůže štěstí."

Augusta hrál za Jihlavu sedmnáct let
Jako hráč Josef Augusta zlatou medaili z mistrovství světa nepřivezl. V době, kdy několik let reprezentoval, sice tehdejší Československo vyhrálo šampionát ve Vídni, jeho však z nominace vyřadilo zranění. Zato získal stříbro na innsbrucké olympiádě. S hokejem začínal na Vysočině v Havlíčkově Brodě. V létě hrál ještě fotbal, ale když odešel na vojnu do jihlavské Dukly, bylo rozhodnuto. V Jihlavě hrál sedmnáct let, skončil v pětatřiceti a na rok si ještě odskočil do Německa.

Za Augustovy éry Dukla často vyhrávala ligu. On sám ji označuje za jedno z prvních profesionálních mužstev u nás. Měla silnou státní podporu, dva vynikající trenéry Pittnera a Neveselého a skvělé hráče - bratry Holíky, Suchého, Klapáče ... a také Augustu. "Většina hráčů přišla z nižších soutěží a vytvořila silnou partu. Měli jsme i skvělé zázemí a diváckou kulisu, Jihlava hokejem žila, Jihlaváci nás prostě považovali za své. A my jsme jim to opláceli naší hrou," říká Augusta.

Proč to Dukle nejde? Hráče změnila doba, mluví se o penězích
V Dukle začínal Josef Augusta i jako trenér. Zpočátku u mládeže, čtyři roky dělal hlavního trenéra a další dva asistenta bouřlivákovi Jaroslavu Holíkovi. Pak odešel trénovat jinam, aby se ještě na rok do Dukly vrátil, než mu Ivan Hlinka nabídl post asistenta. Jako Jihlaváka ho sestup Dukly hodně zasáhl, jeho příčinu vidí v hráčích: "Změnila je doba, začali se kolem nich motat agenti a mluvilo se víc o penězích než o hře. Hlavní důvod ale byl, že hráči neměli srdce jako my a necítili hrdost na svůj klub."

Z hráče nervozita spadne, kouč to má složitější
Před lety byl Josef Augusta jako trenér impulzivní, vznětlivý, často křičel. Dneska už je prý daleko klidnější, i když v rozhodujících zápasech na střídačce jen stěží skrývá nervozitu. Ta trenérská je ovšem jiná než hráčská. "Hráč je nervózní před zápasem, ale jakmile naskočí do hry, nervozita z něj spadne. A hraje pro ty čtyři, co jsou s ním na ledě. Trenér má před sebou dvacet hráčů a musí je řídit tak, aby je dovedl k vítězství. Musí rozpoznat, kdo s kým chce hrát, v jakých okamžicích koho poslat do hry. Role trenéra je složitější, odpovědnost i stres je daleko větší. Zvlášť u reprezentace, jejíž výsledky sleduje celý národ."

Syn Patrik hrál ve svých nejlepších letech lépe než já
K hokeji přivedl Josef Augusta také svého syna Patrika. Také on hrál v jihlavské Dukle, ale pak odešel do Ameriky a odtud do Německa. Hrál za národní mužstvo na mistrovství světa, na olympiádě. "Myslím, že ve svých nejlepších letech Patrik hrál lépe než já. Uměl dávat góly, já jsem jako levé křídlo musel víc bránit. Ale jinak jsme oba stejně ctižádostiví, dávali jsme si stejné cíle a dokázali jsme se uplatnit. Když jsem ho ještě trénoval, občas mezi námi zajiskřilo a manželka to musela dávat do pořádku. Moje očekávání Patrik naplnil."

Až bude mít vnuk pět let, beru ho na hokej...
Pro úspěšného reprezentačního trenéra stála vždycky před hokejem ještě rodina - manželka, dcera, syn a nyní i vnoučata. Až jednou skončí u národního týmu, chtěl by u svého sportu ještě pár let zůstat. Určitě prý nebude lpět na tom, aby se hokeji věnovali i vnuci, ale jakmile ten starší bude mít pět let, vezme ho za ruku a půjdou spolu bruslit.

Český trenér Josef Augusta koučuje v závěrečné fázi zápasu se Švédskem

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze