Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Býval vztekloun. Teď se Režnar učí anglicky a vede Znojmo do finále

Jiří Režnar (stojící vpravo) šéfuje znojemské střídačce už třetí sezonu. „Tým táhne za jeden provaz,“ těší kouče. | foto: Marie Stránská, MAFRA

1 2016
Jako obránce na ledě štěkal po soupeřích i rozhodčích. Impulzivní byl Jiří Režnar i v trenérských začátcích. „Zjistil jsem ale, že to k ničemu nevede,“ říká kouč znojemských hokejistů. Nyní kvůli rozborům tráví dlouhé hodiny na stadionu, v kabině se snaží pochytit angličtinu. Především však Orly přivedl do finále EBEL. Série startuje v pátek v Salcburku.

Začít se po padesátce učit cizí jazyk chce kuráž. Anebo zvláštní motivaci. „Šlo mi o to, abych nebyl za troubu,“ rozesměje se Jiří Režnar, který už třetí sezonu vede znojemské hokejisty v EBEL.

V mezinárodní lize často udílí pokyny nejen Čechům a Slovákům, ale i cizincům, kteří dres Orlů oblékají.

I proto se snaží při koučování pochytit anglická slovíčka. „Když se kluci mezi sebou baví, jen si můžete myslet, co si povídají. Jestli říkají, že jsem vůl, tak už to vím,“ svérázně vysvětluje rodák z Opavy. „Hráči ale oceňují, když cítí, že se snažíte s nimi mluvit, a sami se mi snaží pomáhat,“ zvážní 56letý Režnar.

Zatímco on se stále považuje za angličtináře začátečníka, „jeho“ Orli letos prokázali, že v EBEL už zelenáči nejsou. V mezinárodní lize se probili až téměř k vrcholu.

Finálová série proti salcburskému Red Bullu začíná v pátek večer v rodišti Wolfganga Amadea Mozarta. „V každé soutěži, ať už je to extraliga, první liga, nebo EBEL, je finále úspěch. Snad neuděláme ostudu a zároveň se pokusíme si to užít,“ říká věčně dobře naladěný chlapík, jenž koučoval extraligový Vsetín, Havířov či polské Jastrzebie.

Dovede vás vůbec něco rozhodit?
Naštve mě, když s vámi člověk nejedná fér. Něco vám řekne do očí a za vašimi zády to poví jinak. Radši říkám věci na rovinu, klidně se poštěkám, ale všechno je pak oukej.

A jak vás zaručeně vytočí vaši svěřenci?
Hokej jsem hrál skoro do čtyřiceti, takže vím, že je rozdíl něco si ukázat u tabule nebo na videu a potom to předvést na ledě. Když ta situace nastane, hráč se musí rozhodnout sám za sebe a je těžké jim nadávat a obviňovat je. Člověk si musí uvědomit, že to nedělají naschvál. Každý kolektivní sport, kde se počítají branky, je hra chyb. Někdo ji udělá, druhý ji využije a vy jako trenér s tím nic nenaděláte. Proto se snažím už hráče nepeskovat.

Radost znojemských hokejistů

Musel jste se dřív na střídačce záměrně krotit?
Ono to přijde samo. Zjistíte, že každý je omylný. Vy, hráč i rozhodčí. Nemá cenu křičet po rozhodčích, pokud tedy předtím nejsou arogantní. Už jako hráč jsem byl impulzivní, pořád jsem štěkal. Trenérský přechod mně trošku trval, ale když se dostanete na druhou stranu barikády, pochopíte, že si rozčilováním nepomůžete.

Ale letos jste se ani zlobit moc často nemusel, ne? V dlouhodobé části soutěže jste byli druzí, zajistili jste si účast v Lize mistrů, teď vás čeká finále.
(usměje se) Sezona nám vyšla výborně už od přípravy. Cítil jsem, že kluci chtějí, táhnou za jeden provaz. A teď to nejsou kecy, co se vykládají, ale je to vážně pravda. V závěru soutěže to bylo i o dobrém posílení. Před play-off přišel obránce André Lakos a Honza Lukáš ze Sparty. Patrik Nechvátal odchytal celou sezonu prakticky sám, teď je super, že jsme měli dva výborné gólmany. A André nám pomohl, je strašně silný. Navíc je to Rakušák, což vzbudilo v Rakousku velký poprask, že hraje v českém týmu.

O EBEL se vypráví, že je hodně tvrdá. Když jste na jaře 2013 zamířil do Znojma, neměl jste z toho obavy?
Ne, ne. Za ty dva roky jsme postavili dobré mužstvo. To je nyní konkurenceschopné i proti silovějším hráčům, kteří umí dohrávat souboje. Dneska máme velké obránce, ať už je to právě André Lakos, Libor Šulák, Jakub Stehlík, nebo Marek Biro. K tomu jsme doplnili tým o šikovné útočníky Coltona Yellow Horna nebo Coreyho Trivina.

Ale jako trenér jste určitě musel upravovat strategii, aby byli Orli v EBEL úspěšní.
Když jsem přišel, měl jsem nějakou představu. Člověk ale musí trošku reagovat na herní styl soupeřů. Letos jsme změnili obranný systém, snažíme se hrát po celém kluzišti a být důrazní. Oproti loňsku jsme změnili i to, že jsme přivedli typologicky jiné hráče, než tady byli. Jako tým jsme teď odolnější. Není to jenom moje práce, je to práce realizačního týmu, manažera, majitele a lidí, kteří se kolem hokeje točí a shánějí peníze.

Momentka z utkání Znojmo - Dornbirn
Momentka z utkání Znojmo - Dornbirn
Momentka z utkání Znojmo - Dornbirn

V play-off brankář Lukáš přiznal, že EBEL předtím znal jen z časopisů. Jak jste na tom byl před třemi lety vy?
Sledoval jsem všechny evropské ligy, přímý kontakt jsem ale neměl. Na Znojmo jsem koukal, ale ne s tím, že tady jednou skončím. (usměje se) Tohle je trošku český problém. Nejsme schopní mít širší záběr. Je to takové čecháčkovství, že lidé i hráči nejsou schopní se podívat za hranice na další ligy a pochopit, že i ostatní soutěže jsou kvalitní.

Naopak vy jste takový trenérský dobrodruh. Předtím jste tři roky působil v Polsku, v Jastrzebie.
(rozesměje se) To ne. Z Polska mi došla nabídka, neměl jsem zrovna kde trénovat a bylo to kousek za hranicemi. Člověk si toho hodně odnesl, dobrá zkušenost. Hokej je ale stejný v Polsku, Rakousku nebo Německu. Jenom výkonnost je jiná.

Po postupu Orlů do finále se úroveň EBEL hodně porovnává s českou extraligou. Jak často takovou otázku dostáváte?
Skoro pořád. Podle mě je to nesrovnatelné. Každá soutěž je jiná, nejdříve je nutné obě vidět a poté porovnávat. Nerad to dělám a nerad to hodnotím, to je každého věc.

A kdybych byl cizinec, který nezná EBEL ani extraligu, jak byste soutěže popsal?
V EBEL je více Kanaďanů, každý tým jich má deset dvanáct. Je to takové agresivnější, důraznější, dravější pojetí. Hraje se celoplošný hokej, obranné pásmo, útočné pásmo. Jediná Lublaň se v lize snaží bránit střední pásmo. Když tady získáte puk, okamžitě se zapojuje čtvrtý hráč do útoku. Je to podobné, jako když sledujete NHL. Tohle dělá v extralize Liberec, Boleslav nebo Plzeň. U nich se taky jeden z obránců okamžitě zapojuje. V EBEL je to běžné, hra je dynamičtější, dohrávají se souboje. V extralize je zase cítit zkušenost, hodně se hraje ve středním pásmu, což je takový švédský model. Hodně se hraje do obrany a poté se chodí ze středního pásma do rychlých protiútoků. To je největší rozdíl. Myslím, že v šikovnosti a hokejovosti hráčů to je stejné.

Fanoušci hokejového Znojma

Věříte, že finále zvedne Znojmu prestiž?
Doufám, že jo. V Česku některé soutěže končí. Trenéři a lidé z hokejové branže se na nás jezdí dívat. Snad neuděláme ve finále ostudu a trochu EBEL v Česku zviditelníme. A i pro klub je to velký úspěch, je to první finále ve Znojmě.

Když jste zmínil zahraniční hráče... Několik jich je i ve znojemské kabině, kvůli tomu koketujete s angličtinou. Jak jste na tom teď?
Čtyři roky zpátky jsem začal zkoušet trošku víc se bavit anglicky. Fráze od cizinců pochytíte a taky je tu hodně našich kluků, co byli dva tři roky v zámoří v juniorkách. Když se bavíme více odborně, ostatní kluci mi pomáhají. Ale pořád jsem angličtinář začátečník. (směje se)

Dříve jste také zmínil, že ve Znojmě máte víc času na hokej.
Když jste mimo domov, problémy třeba okolo baráku a podobně musí řešit manželka. Člověk na tohle nemusí myslet, ve Znojmě jste na bytě, nemáte žádné starosti a můžete se hokejem „jen bavit“. Nemáte důvod někam jít, odpoledne tak trávíte na zimáku, děláte přípravy, rozbory, video. Ale jenom být na zimáku nejde, člověk si najde kamarády i tady. Znojmo je podobné město jako Opava a lidé jsou tu strašně přívětiví. Musím ale říct, že tohle by bez podpory rodiny nešlo.

Takže vaše manželka je v Opavě pánem domu?
Samozřejmě, musí všechno vyřešit sama, já přijedu jednou za čas na otočku. Někdy to vyjde jednou, někdy dvakrát za měsíc. Teď jsem byl doma na Velikonoce. Bylo to zásluhou toho, že jsme vyhráli šestý semifinálový zápas v Linci. Kdyby se hrál sedmý, žádné volno by nebylo. Domů jsme mohli po pěti týdnech. Rodina má ale pochopení, že můžu dělat práci, kterou mám rád.

Autor:

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze