Bleskovou kanonádu odstartoval Ivan Padělek. Vybruslil z rohu kluziště, nikdo jej nebránil, takže měl čas položit brankáře a efektní blafák zakončit. Na světelné tabuli v ten moment svítil čas 21:21.
Vítkovičtí vystřídali, aby za dvacet vteřin znovu slavili. Petr Hubáček se prosmýkl středem hřiště, nájezd proměnil. A pak další střídání a další rychlý gól. Roman Kaděra vlétnul do zkoprnělé budějovické obrany. Čas? 21:50.
Hosté si okamžitě vzali oddechový čas, Pouzar impulzivně rozhazoval rukama. „To se přece nesmí stát ani žáčkům,“ křičel na zaskočené hráče. Gólman Josef Kučera ani neměl chuť ke střídačce jezdit. Zůstal u brány, schovaný v helmě.
Zklamaně koukal do ledu. "Takové chyby přece nemůžeme dělat," vyčetl až po zápase spoluhráčům. "Vítkovičtí se na mě řítili sami, pokaždé jsme jim darovali hodně místa a času na zakončení. To se chytá těžko..."
Vítkovičtí se hlavně díky této bleskové palbě zase dočkali vítězství. Po šesti zápasech. "Bylo to trochu štěstí," oddechl si Ivan Padělek. "Ale řadu dalších šancí jsme neproměnili a měli ještě co dělat, abychom vítězství vůbec uhájili. Naštěstí se to povedlo. Věřím, že jsme tím vykročili do nové, tentokrát vítězné série."
