Porazil Spartu i mistrovské Pardubice.
Tahle volba překvapila. Řada fanoušků se ptá, kdo je to Jiří Juřík. Co byste jim odpověděl?
Že je to normální člověk. Trénovat jsem chtěl, ale na zimní stadion jsem chodil až po práci ze školy. Nyní je to moje zaměstnání. Nabídku z extraligy jsem dostal z hodiny na hodinu. Byl jsem zaskočený. Všechno teprve vstřebávám.
12 let jste učil na základní škole. Pomáhá vám tahle praxe u týmu?
Určitě, je to tvůrčí práce s lidmi. Musíte se dívat na to, jak se cítí, takže někdy je v přípravě potřeba přidat, jindy zase ubrat.
Zlobí víc děti, nebo ligoví hokejisté?
Děti. Ale tak jednoduše se to říct nedá. V obou případech musíte ctít zásady slušného chování, být tolerantní. A řekl bych, že jakékoli vybočení z rámce slušnosti hokejisté vnímají více než školáci.
Co vás u mužů nejvíc zaskočilo?
Že každá, byť taktická chyba, znamená gól.
Co je to za kouzlo, které tým zvedlo?
Nejsou v tom žádné čáry. Jen jsme hráčům, po nichž jsme chtěli, aby na nich hra stála, dali prostor.
Nezvažoval jste obměnu týmu?
Ne. Stabilizace prospěla. Hráči si znovu začínají věřit.