Výsledek: Pochopitelně rozdíl číslo jedna. Zatímco v Turíně mužstvo získalo bronz, v Rize dospělo až do finále a nakonec ke stříbru.
Ambice: Do Itálie jel silný celek s Jágrem a Haškem, s hvězdami NHL. Cíl? Zlato, jak jinak. Zato mužstvo pro mistrovství vyráželo skromněji. Prošlo generační výměnou, při nominaci se sypaly zdravotní omluvenky.
Štěstí: V Turíně ho tým neměl. Zranil se Hašek, problémy měl i Eliáš. Naopak na mistrovství byla Fortuna k Čechům většinou milostivá, přestože třeba ve finále dostali smolný gól. Štěstí dozajista nebylo klíčovým důvodem jejich úspěchu.
Sympatie: Na olympiádě tým působil malátně, někdy až bez jiskry, bez vůle vítězit. Zato druhý výběr si získal srdce fanoušků bojovností. Přestože šampionát startoval v olympijském stínu, jeho závěrem žil celý národ.
Trenér: Alois Hadamczik na olympiádě a na mistrovství světa, to jsou skoro dva jiní lidé. V Turíně neotrkaný, v Lotyšsku hýřící chytrými tahy -přiřazení Irgla k Výbornému v prodloužení proti Rusku, stálé deklarování důvěry Hniličkovi. Hráči kouči věřili, také to je rozdíl. Komunikace klapala rovněž díky asistentům, třeba Musil s hráči na tréninku dělal i kliky, byl emotivní.
O lidské pamětiPohled - Barbora Žehanová Říká se, že historie si pamatuje jen úspěchy a medaile. Asi na tom něco bude. Bez váhání vysypu roky, kdy československý a český hokej získal titul mistrů světa. Ale jak dopadl v roce 1954, to si bez pohledu do statistik najisto říct netroufnu. Aha, čtvrtý. S přítomností je to jiné. Až se mě někdo za pár let zeptá, jaká byla olympiáda v Turíně, stejně mu odpovím: Bronzová, ale... S pachutí nesplněných očekávání, zranění, únavy, ale taky přezíravosti a prapodivné atmosféry. Po téhle olympiádě kouč Hadamczik připomínal právě větu o krátké paměti historie. A taky vzpomínal na mistrovství světa v Praze. Jak trenér Lener dostal "sežrat“, že nadupaný tým vypadl ve čtvrtfinále. Když Rusové srovnali minutu před koncem letošního čtvrtfinále s Českem, zatrnulo mi. Co když přijde prohra? Jak na tenhle turnaj a český tým pak budu vzpomínat? Došlo mi, že stejně jako na ten v Praze. Hokej hrála reprezentace povětšinou líbivý, bojovný. Na rozdíl od olympiády mě příjemně bavila. Stříbro, to je "jen“ sladká tečka navrch. |
Atmosféra: Souvisí hodně právě s osobou trenéra. Na olympijských hrách byl Hadamczik podrážděný, láteřící kvůli nepříjemným otázkám. V Lotyšsku byl vstřícný. Na hrách se hráči několikrát odmítli bavit s novináři, působili nevlídně. V Lotyšsku se uchovala příjemná atmosféra.
Kapitán: Důležitý bod. Na olympiádě jím byl Robert Lang, asi nejkritizovanější muž týmu. V Lotyšsku měl kapitánské céčko David Výborný. Skutečný tahoun výběru, eso pro klíčové chvíle.
Soupeři: V "olympijském“ roce bývá mistrovství světa až akcí číslo dvě. Únava z dlouhé sezony způsobila, že na šampionátu chyběly hlavní hvězdy nejen v českém týmu, ale také mezi soupeři. Třeba čtvrtfinálový sok Rusko hrál jen s jedním hráčem z NHL, talentovaným střelcem Ovečkinem.
Vnitřní síla: Tým v Rize neskolilo ani ruské vyrovnání těsně před koncem čtvrtfinálové třetí třetiny, ani hloupý gól z půlky od Finů v semifinále, ani když Kanada stáhla tříbrankové manko. Na olympiádě ji Češi ukázali nejvíce, když stahovali stav 0:3 proti Kanadě, častěji ji však postrádali (v základní skupině proti Švýcarsku a Finsku, v semifinále se Švédskem).
Sounáležitost: Když na olympiádě poctivě dřeli Erat, Bulis a Čajánek, zasvítilo to, protože tuhle vlastnost neukazovali všichni. V Lotyšsku nebyla hierarchie týmu tak citlivá. V důležité chvíli zabral kapitán Výborný, ale například i Irgl, který půlku prodloužení čtvrtfinále s Rusy proseděl na střídačce.
Lotyšsko 2006 a co si z něj budete pamatovatP r a h a (luk) - Až se vás někdo za čas zeptá, co si pamatujete z mistrovství světa 2006, copak se vám asi vybaví? Nejspíš 10 momentů. 1. Postupová finta. Výborný se před vhazováním ve čtvrtfinálovém prodloužení dohodl s Irglem, následně spolu obelstili zkoprnělé Rusy. Irglova klička byla nádherná! Tenhle gól pak chválil i hvězdný Kanaďan Crosby. 2. Atentát na Crosbyho. Kanadský talent snížil v semifinále proti Švédsku na konci druhé třetiny na 3:5, načež ho surově napadl soupeř Hannula. Dlouho se Crosby sbíral z ledu, Hannula si už nezahrál. 3. Šturm proti Kanadě. Jeden, dva, tři. Páni, ze zápasu s Kanadou uplynulo 14 minut a Češi vedli už 3:0. Nevídané, protivník se viditelně Hadamczikova týmu bál. 4. Plekancovo štrikování. Dva nádherné góly dal dlouho opomíjený hokejista v Lotyšsku. Jeden zdatnými kličkami vykouzlil proti Slovincům, druhý přidal v semifinále, když vyškolil Nummelina. 5. 99 slovenských vteřin. Slováci ve čtvrtfinále nad Kanadou vedli, ale když za minutu a půl dostali tři góly, odpadli. Byli ze hry. Ale to mohli být už dřív, postup do čtvrtfinále honili na poslední chvíli. 6. Gól z půlky. Hrůzná chvilka. Semifinále Česko - Finsko, 9. minuta. Hahl ve středním pásmu napřáhne a jeho střela pak propadne Hniličkovi za záda. Tým prohrává 0:1, ale z téhle rány se zvedne. 7. Smetí na ledě. Lotyšsko - Kanada 0:11. Diváci dvakrát zasypali led harampádím na protest proti častým vyloučením domácích. Jaké bylo využití? 0:9! Fanoušci pak zlostně obléhali hotel, kde byli ubytováni rozhodčí. 8. Finálová bezmoc. Naplněné Staroměstské náměstí se těšilo na oslavy, ale Švédové je skvělým výkonem prostě nepřipustili. 9. Crosby versus Ovečkin. Souboj megatalentů vyhrál Kanaďan, který v turnaji opanoval bodování. Ovečkin zářil zkraje, pak byly jeho výkony nevyrovnané. 10. Pád ruského obra. 13 let čekají Rusové na triumf, teď v něj věřili. Tým ve skupinách vládl, ale padl proti Čechům. O vnitřní síle, jež se těžko popisujeR i g a (rob) - Byla poslední dubnová sobota a český tým prohrával na začátku druhé třetiny s Ruskem 0:5. Byl bez šťávy a na pokraji zesměšnění. Teď přijde ostrý střih. Je půle května a Rusové sedí na střídačce, mají skloněné hlavy a v očích slzy. Jsou bez šťávy a pokořeni. Pokořeni týmem, kterému se možná ještě nedávno smáli a jednoznačně ho přehrávali. Českem. Tým se neuvěřitelně semkl, působil jednotně. Nenašli byste v něm žádné primadony a namyšlené hvězdy. Kdykoli jste třeba požádali o rozhovor, hráči ochotně souhlasili. Výborný a Kaberle, dva lídři Tým táhly dvě velké osobnosti, tedy kapitán Výborný a obránce Kaberle. Když mužstvo prohrávalo v první třetině s Norskem, právě oni dva tým o přestávce "zpucovali". Pak přišel obrat. Pro mladé hráče, kteří na mistrovství přijeli, byli vynikajícím příkladem. Šli za nimi. "Je skvělé tady být s takovými hráči. Člověk se od nich učí," prohlásil třeba útočník Tomáš Plekanec. Navíc Výborný i Kaberle hráli skvěle. Možná to je ten hlavní důvod úspěchu. Vzpomeňte na olympiádu a kapitána Langa. Trápící se vůdce jen těžko pozvedne povadlé mužstvo. "Dokázali jsme, že i bezejmenný celek může uhrát super výsledek. Někdy to není o jménech, ale o bojovnosti, štěstí, náhodě, o semknutí. A to se tady povedlo," přiznal Výborný. Hadamczik: žádné kličkování Všechno pak pěvně v rukou držel trenér Hadamczik. Působil klidným dojmem. Když přicházel k novinářům, podal jim ruku a vždy říkal: "Jsem váš, kluci.“ Odpovídal dlouho, žádné otázce se nevyhnul. Žádné kličkování jako na olympiádě. V týmu řešil snad jediný problém. Když v duelu s Amerikou posadil Proroka, útočník se na střídačce pořádně rozčilil, hokejkou naštvaně sekal do lahví s pitím. Bylo vidět, že něco křičí i na kouče Hadamczika. Od té doby zůstal na tribuně, do hry se nedostal. Také tenhle okamžik byl pro mladé hráče ukázkou: ani šestatřicetiletý "mazák“ neměl v týmu nic jisté. "Jsem rád, že hráči důvěřují tomu, co jim říkám. Že spolupracují,“ přiznal Hadamczik. Právě tahle důvěra, vnitřní síla i trocha štěstí změnily za dva týdny zesměšněné a pokořené mužstvo v úspěšný tým. |
