Přesto Kladno neuspělo a sérii čtyř domácích zápasů v řadě zahájilo porážkou s Karlovými Vary 2:6. Stejným poměrem prohrálo i v předchozím kole v Litvínově.
„Nedaří se nám. A já už fakt nevím, v čem je problém,“ říkal po utkání naštvaně Martin Procházka.
Jak jste to s Pavlem Paterou přijali, že vás trenér rozdělil?
Nijak. To bylo jeho rozhodnutí.
A vadilo vám to, nebo jste to chtěli i vy sami zkusit?
Já to respektuji, je to rozhodnutí trenérů. A hraju tak, jak umím.
Pamatujete si, kdy jste naposledy nehráli s Paterou v jednom útoku?
Ne, nepamatuju.
V České televizi uvedli, že je to sedm let, během nichž to v české extralize dělá dohromady 163 zápasů.
Nevím, je to možné. Já tyhle statistiky nesleduju. Už je to dlouho.
A jak se vám tedy hrálo ve druhé formaci, bez svého tradičního centra?
Nebylo to nejhorší. Na tu bídu, jakou předváděl celý tým, jsme ještě hráli v mezích.
Pokazili jste hlavně sedmiminutovou pasáž ve druhé třetině, během níž jste dostali čtyři góly.
To byl naprostý kolaps. Dostaneme gól na 1:2 a naše mužstvo pravděpodobně nemá žádný charakter. My se sesypeme a napadá nám to tam. Pak se to těžko otáčí. Pak se nedaří ani hra. Je to jedno s druhým. Klasická křeč. Víc k tomu není, co říct.
Už vám trenér Müller naznačil, jestli vás dá s Paterou v příštím utkání zase zpátky k sobě?
Ne, to netuším. To je jeho věc.
Série čtyř zápasů doma vás měla zvednout. Začali jste ji ale porážkou. To vás může srazit ještě víc.
Určitě. Na Vary jsme byli dobře připraveni. Už sám nevím, kde je chyba. Kde je problém.
Jaký dát týmu nový impulz? Co ještě změnit?
Nezbývá nám nic jiné než tvrdě pracovat. Pracovat, pracovat, pracovat. Jak na tréninku, tak v zápase.
