Ale už je úterý a blíží se šestá hodina večer. V sídle Evropského parlamentu v Bruselu se chystá velká sláva. Na výstavě ke stému výročí mezinárodního hokeje bude 115 let starý Stanley Cup nejcennějším exemplářem. K vidění bude dvě hodiny. Patří mu místo uprostřed sálu, přichystán je bílý podstavec.
Zatím však je ukryt ve speciální bedně přikryté plachtou s logy NHL. U ní postává prošedivělý chlapík Phil Pritchard, kurátor Síně slávy v Torontu, odkud byl pohár zapůjčen. Je jedním ze dvou strážců hokejového pokladu. Ale strach z něj nejde. Pozor, může se začít.
Pritchard z bedny vytahuje... Stanley Cup! Sál ztichne. 90 centimetrů vysoká a 15,5 kilogramu těžká slitina stříbra a niklu je nádherná. Přesto: "Je to originál, nebo kopie?" "A můžeme si na něj sáhnout?"
Kdo by nechtěl. Říká se, že hráč, který se trofeje dotkne dřív, než na to má právo, už jej nevyhraje. Můžu být v klidu. Moje hokejová kariéra skončila v dorostu.
V cestě ovšem stojí hebké červené provazy natažené před pódiem. Za nimi se s pohárem fotí organizátoři s hosty výstavy včetně opozdilce Fetisova. Nezbývá než závidět.
Netrvá to však dlouho a první zvědavci se začínají osmělovat. Povzbudí je mladík v modrém dresu Toronta, který přeskakuje provazy, rychle políbí Stanley Cup a mizí pryč.
Tak proč to nezkusit taky. Kolem poháru nastává neskutečný mumraj. Kdyby to byl originál, tohle by přece nedopustili. "Existuje i oficiální kopie, ale mně slíbili originál. Stačí se podívat, jak je pohár otlučený," řekl legendární hokejista Peter Šťastný, který akci s NHL dojednával. To potvrzuje i Pritchard, který strkanicím kolem poháru spokojeně přihlíží.
To je šance i pro mě. Hledám jména českých vítězů a nesměle se zbavuji možnosti, že Stanley Cup jako hokejista někdy zvednu nad hlavu.
"Kolem poháru to vřelo a vibrovalo," pochvaloval si Šťastný. "Bylo to spontánní."
Jinak to snad ani nejde.
. Šťastný: Jméno Stastny jednou na poháru budeB r u s e l - Byla to jeho zásluha, že v úterý do Belgie poprvé zavítal Stanley Cup. Přitom by se dalo čekat, že pro něj nejslavnější sportovní trofej na světě bude spíš vyvolávat nepříjemné vzpomínky. Bývalý skvělý hokejista Peter Šťastný, nyní poslanec Evropského parlamentu, je v NHL legendou. Ale současně i jedním z nejslavnějších hráčů, kteří nikdy nedosáhli až na samotný vrchol. Nikdy nad hlavu nezvedli Stanley Cup. "Ale žádná nostalgie z toho na mě nepadá. Dokázal jsem toho dost, ale vím, že nemůžu mít všechno," tvrdí Šťastný. "Rád bych ho vyhrál, ale aspoň jsem něco ještě nechal na svých následovnících. Tlak jsem přenesl na syny. Ať se oni snaží, aby na tom poháru jméno rodiny bylo. A já věřím, že tam jednou bude." Yan Stastny hraje za St. Louis, mladší a úspěšnější Paul nyní válčí v play-off v dresu Colorada. Jejich jedenapadesátiletý otec byl v 80. letech minulého století v NHL po legendárním Gretzkym druhým nejproduktivnějším hráčem. Deset let přitom strávil v Quebeku, s nímž se dvakrát dostal do finále konference. V roce 1998 byl Šťastný uveden do Hokejové síně slávy v Torontu. Díky tomu mohl využít svých kontaktů, aby byl Stanley Cup zapůjčen do Bruselu. "Jsem ve výboru, který vybírá budoucí kandidáty do Síně slávy," vysvětloval Šťastný. "Ale ani to na zapůjčení nestačilo. Naštěstí znám klíčové lidi ve vedení NHL." |
