Místní lidé si žijí svůj vlastní život, do ochozů dvou stadionů je kromě zápasů domácího celku nic netáhne. Průměrná návštěva na turnaji je 3107 diváků na utkání. "Tribuny jsou většinou prořídlé, moc lidí tu hokej nezajímá," shodují se reprezentanti národního celku.
O tom, že se na východě Evropy může stát cokoliv, se nyní přesvědčují právě i čeští hráči. V Baškirsku, kde leží zhruba milionové město, jsou jiné podmínky než v západnějších zemích.
Martina Frka už zřejmě nic nepřekvapí. "V Rusku nás snad může potkat už jen střelba nebo atentát," říká s nadsázkou hráč, jenž v současné chvíli hraje v zámoří. Podmínky mezi oběma kontinenty tak může porovnávat.
Pokud se chce člověk v Ufě někam dostat, musí být nejen obezřetný, ale také se obalit notnou dávkou trpělivosti. Komunikace v jednom z nejvýchodnějších měst Evropy totiž nejsou příliš udržovány. Podle odhadů by měla cesta z hotelu President, kde bydlí čeští hráči, trvat do Sportovního paláce přibližně dvacet minut, málokdy se však tento čas podaří dodržet.
"V životě jsem to neviděl! Město je tak zasekané, že z hotelu na zimák trvá cesta klidně i hodinu," konstatuje obránce Petr Šidlík. Před autobusem reprezentantů většinou rozráží cestu policejní auto.
Ani ostatní čeští hráči nemají pro dopravu pochopení. "Každý den vidíme z okna autobusu bouračku, asi moc nemají v lásce spořádaný systém," smějí se. Projet na červenou? To je v Ufě normální jev, kterým se prezentují zejména zkušení baškirští řidiči.
Ufa očima českých hráčůTomáš Hertl (útočník): "Já jsem v Rusku vůbec poprvé v životě, nevěděl jsem, co zde mohu čekat. Je tady o hodně více sněhu než u nás. Trochu jsme si museli zvykat na větší kluziště. Je to oproti loňskému mistrovství světa velký rozdíl. Zdejšímu jídlu se musíme přizpůsobit." Lukáš Jan (brankář): "Rusko je svým způsobem hodně zvláštní. Mezi lidmi jsou zde markantní rozdíly, vyšší vrstva se má hodně dobře, ostatní už nikoliv. Struktura města je dost zvláštní, lidé nejsou schopni reagovat na situace tak, jak by měli. S jídlem je tu trochu problém, každý by byl určitě vděčný, kdyby zde byla česká kuchyně." Petr Šidlík (obránce): "Je tu hodně velká zima. Samozřejmě, že jsme o ní věděli, ale to se jen lehce říká. Realita je pak úplně jinde. Podlé mého názoru by se mělo dělat mistrovství světa dělat jen v zemi, kde je o juniorský hokej zájem, tedy v Americe." Tomáš Hyka (útočník): "Ufa je jedno z nejbohatších měst Ruska. Já si pamatuji, jak jsem kdysi byl v Podolsku, tam to bylo trošku jiné. Na zimu jsem zvyklý z Ameriky, tady je ale daleko horší. Vše komplikuje silný vítr a sněžení." |
Kvůli ztížené situaci s dopravou tak hokejisté České republiky raději vynechali páteční bowling, který jim byl doporučen. Program národního celku je dost náročný, a tak si hráči mohli v pátek odpoledne v klidu odpočinout. "Soustředíme se hlavně na hokej, do města téměř vůbec nechodíme,“ potvrzuje Jakub Vrána.
Pokud by někam ale náhodou chtěli vyrazit, musí se pořádně obléknout. "Je tu větší zima, než jsme čekali. Můžeme se na počasí připravovat, jak chceme, realita je pak ale úplně jiná,“ podivuje se nad velkými mrazy obránce Petr Šidlík. V posledních dnech se však v Ufě mírně oteplilo.
Češi bydlí v hotelu společně ještě se Slováky a Švédy, na zázemí si nemohou stěžovat, s jídlem je to dle jejich slov ale poněkud horší. "Každý den máme stejné pokrmy. Suché steaky, které se nedají krájet, natož žvýkat,“ pokračuje ve výčtu Šidlík. Češi dokonce podali na direktoriátu turnaje stížnost, žádají pestřejší výběr jídla.
Ne všichni jsou ale tak skeptičtí. "Hodně lidí tu sice říká, že jídlo je otřesné, nám ale nezbývá nic jiného než si zvyknout,“ myslí si jeden z největších talentů českého hokeje Tomáš Hertl. "Asi každý by byl rád, kdyby zde byla česká kuchyně, ale co se dá dělat?“ bere ruské podmínky s nadhledem brankářská trojka Lukáš Jan.
Jinak se Ufa zatím se šampionátem vypořádává se ctí. Zázemí pro hráče a realizační týmy je na výborné úrovni, srovnatelné se západní Evropou. Rusové se připravují na pořadatelství olympijských her v roce 2014, nynější šampionát jim může mnoho napovědět, jak na tom s organizací doopravdy jsou.
