Pak poprosil náhradního gólmana Altrichtra, zkusil si pět nájezdů. Až třetí proměnil. Jednou málem skončil v brance místo puku. "Co to zase zkouším," zlobil se na sebe. Mohl hrát v NHL, ale místo cesty do Montrealu zůstal ve Slavii.
Chtěl se co nejlépe připravit na olympiádu v Salt Lake City. Minulá v Naganu mu utekla, teď se možná bude historie opakovat. Ujčík je z formy. Olympijská výzva mu zřejmě svazuje ruce. "Čím víc chci, tím je to horší. Před olympiádou v Naganu to bylo podobné," uznává Ujčík.
"Snažím se na to nemyslet. Jinak bych asi skončil na psychiatrii," žertuje. Občas mu zbývá jenom černý humor. "Někdy si zajdu jako divák na motokáry a relaxuju," dodává, co mu ještě pomáhá.
Kdy vám bylo nejhůř?
Po derby. Prohráli jsme kvůli tomu, že jsem nevyhodil puk a Žemlička rozhodl. Bylo mi úplně fyzicky špatně. Pomohla mi manželka. Do dvou do rána se mnou koukala na televizi.
Nedaří se vám hlavně doma. Jak vám je, když na vás fanoušci pokřikují: "Ujčík gól!"?
Jsem rád, že mi ještě věří. Doma jsem hodně nervózní. Stačí jedna nepovedená přihrávka, odskočí mi puk a už jsem nesvůj.
Na co sáhnete, to nevyjde. Jde to vůbec dát do hry všechno, když se tak trápíte? Nemáte v tu chvíli chuť se na to vykašlat?
Nemůžu si dovolit být otrávený. Snažím se aspoň odehrát si své směrem dozadu, při útoku na sebe navázat protihráče.
Co vám radí trenér Růžička?
Abych hru co nejvíc zjednodušil, jezdil po křídle a střílel. Ale já tu smůlu přenáším asi i na ostatní. Jejich přihrávky ke mně nedorazí, a když přihraju já, tak z toho gól skoro nikdy nepadne.
Začátek soutěže vám nevyšel už loni, tehdy jste se neprosadil v Třinci. Přestup do Slavie všechno změnil. Neuvažoval jste i letos o výměně do jiného klubu?
Chci hrát za Slavii. Trejd by mi asi nepomohl. Věřím, že to zlomím tady. Nechci se nikoho dotknout, ale ve Slavii je mi líp. V Třinci jsem na tom byl mnohem hůř.
Proč je vám ve Slavii líp?
Tady cítím, že mi všichni důvěřují. Navíc se týmu daří, takže snad to moje trápení nebude už dlouho trvat.
V Třinci jste se trápil i proto, že tam bylo hodně individualit? Slavia na vás vždycky spoléhala, byl jste klíčový hráč. Neuškodil vám trochu příchod Josefa Beránka, bývalého hráče zámořského Pittsburghu? Najednou je tou hvězdou někdo jiný. Už nehrajete tolik přesilovek, na ledě strávíte míň času...
No takhle jsem o tom nepřemýšlel. Jsem rád, že se daří někomu jinému. Bylo by to horší, kdyby se trápil celý tým.
S Josefem Beránkem jste ze začátku hrál v útoku. Po několika zápasech vás trenér Růžička přeřadil jinam. Nebylo vám to líto? Beránek by vás přece vytáhl z krize určitě líp než Alinč s Rouskem, kterým hra zatím také tolik nejde.
Možná jsem mohl hrát s Pepou víc zápasů. Šlo nám to, ale nedávali jsme góly. Změna je věcí trenérů. Já o tom takhle nepřemýšlím. Snažím se tu krizi překonat.
Nejdřív jste čekal na gól. Ten přišel, ale forma nikde. Co byste potřeboval?
Trochu štěstí. Dát gól nebo na něj nahrát a potvrdit to hned další zápas.
Děláte něco jinak, abyste štěstí přivolal? Nějaké rituály...
Na to nevěřím. Snažím se po tréninku si ještě něco přidat, abych měl pocit, že pro to opravdu dělám maximum. Loni jsem tolik nedřel. Dařilo se, tak jsem odpočíval. Doufám, že si letos taky někdy odpočinu.
