Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Už abych dal taky gól, přeje si Sičák

28 2008
České Budějovice - Odehrál téměř všechny zápasy reprezentace v sezoně. Patří mezi nejlepší obránce v extralize a je i jeho počinem, že HC Mountfield vyhrál základní část nejvyšší tuzemské hokejové soutěže. Vladimír Sičák patří k úspěšné generaci z Vajgaru Jindřichův Hradec, kde vyrůstal. Zahrál si za dorost i juniory HC České Budějovice.

V první sezoně v extralize však nechtěl podepsat nabízenou smlouvu. "Musel jsem odejít za moře," svěřil se v rozhovoru. Dnes je zkušený, poznal hokej nejen v zámoří, ale i ve Skandinávii.

Udělal byste něco ve své hokejové kariéře jinak, než jste dosud udělal? Změnil byste některé ze svých rozhodnutí?
Člověk vždycky přemejšlí o tom, co bylo. Když jsem se dostal do nároďáku, tak jsem  přemejšlel, co by bylo, kdybych neodešel do Medicine Hat v Kanadě hrát juniorskou soutěž. Kdybych hrál extraligu. Ale jinak to nešlo.

Povězte proč.
Dostal jsem se do sporu s tehdejším vedením klubu tady a musel jsem pryč.

Byli jste ve sporu kvůli smlouvě?
Ano. Tehdy jsem jednal s panem Šatavou. Chtěl jsem tolik a tolik peněz a tady mi řekli, že mi je nedají.

Vyčítal byste mu to dnes?
Ani ne. Myslím si, že se ze mě stal docela dobrý hokejista. Tuhle sezonu jsem si dal za cíl, že se podívám do nároďáku. Stačilo by mi zahrát si na jedné akci a už jsem byl na třech.

Tenkrát jste mohl jít někam jinam v extralize, ale nešel jste...
Mohl jsem jít do Karlových Varů. Ale tady se rozhodli, že mě nikam do extraligy nepustí. Zakázali mi hrát kdekoliv tady. Nezbylo mi, než jít do Ameriky, nebo do Kanady. Nebo přijít sem, omluvit se a hrát tu za tu samou smlouvu, co jsem měl, dalších pět let.

Také jste nesměl hrát za reprezentaci do dvaceti let.
To mi tehdy pan Martinec napsal, že jestli půjdu do Ameriky, nebudu za dvacítku hrát. Jsem ročník osmdesát a ten získal titul mistrů světa. Ale neberu to tak, že bych ho měl určitě taky. Třeba bych to byl já, kdo by tu chybu udělal a kvůli mně by zlato nebylo. Tak si to musíš říkat, aby tě to nemrzelo.

Tehdy jste odešel docela rychle...
Bylo to spíš rozhodnutí mého táty. Mně bylo osmnáct let a pořád jsem dával na rodiče a na to, co si mysleli oni. Ten můj případ byl zamotanej. Už si nepamatuju, kolik bych měl v té smlouvě na pět let tady, ale myslím si, že by to zase nebyla tak dobrá smlouva a neudělal bych dobře, kdybych tu zůstal. Jsem docela spokojený s tím, jak jsme se s rodiči rozhodli.

Když tady odtud v té době odcházeli mladí hráči, většinou vůbec neuměli anglicky.
Ve škole jsem se učil šest let němčinu. Když jsem odešel do Kanady, neuměl jsem anglicky ani slovo. Ono to ale zase nebylo tak těžký učit se. Neměl jsem v týmu žádnýho Čecha a oni mě šoupli do školy. Tam jsem bydlel v rodině a musel jsem se domlouvat. Během tří měsíců se naučíš.

To nebude jen tak. Někdo říká, že se učí dva roky...
Chodil jsem od osmi do dvou každej den do školy. A učil jsem se od pondělí do pátku jen angličtinu.

Takže jsem se učil rychle.
Po škole byl trénink? Ano. Odtrénoval jsem, přišel jsem domů a bavil se s rodinou.
Tak první dva měsíce posloucháš. Víš, že máš mluvit, ale ještě to nejde. A pak najednou to přišlo samo.

Můžete popsat, jak to bylo s vaším draftováním do NHL?
Ještě jsem měl hrát rok juniorskou soutěž, když byl draft. Na ten jsem tehdy do Bostonu dokonce letěl. Můj agent v Americe mi říkal, že na mě má Vancouver chuť ve třetím kole. Nakonec jsem draftovanej vůbec nebyl.

Vy jste byl předtím vysoko draftovaný mezi juniory. Kolik vám tehdy bylo let?
V osmnácti jsem byl draftovaný v juniorce jako číslo jedna. Ani jsem to nevěděl, řekli mi to později. V juniorskéWestern Hockey League si draftujou hráče z Evropy jako v NHL. Asi ve dvaceti jsem byl na draftu dospělých.

Tušíte, proč si vás tam nevybrali?
Moc ne. Když mě nevzal Vancouver, agent mi říkal, že má ještě zájem Buffalo. Ale to si v devátém kole vzalo nějakýho bitkaře.

Co bylo dál?
Týden nato jsem dostal zprávu od svého agenta, že Atlanta staví nový tým a že bych tam mohl jít na kemp. Byl jsem tam tři tejdny, odtrénoval jsem to a dva tejdny nato mi Atlanta nabídla třícestnou smlouvu. Vzal jsem to, že to zkusím.

To ta třetí cesta ve smlouvě byla do juniorské soutěže?
Ne. Je Atlanta v NHL. Pak bylo Orlando, to byla farma Atlanty. A to mělo další farmu v Greenville. Takže to byla podfarma Atlanty, kde hrávali většinou starší hráči.

Juniorskou ligu už jste tedy vůbec nehrál?
Mohl jsem ji hrát ještě rok, ale chtěli po mně, abych nastupoval za chlapy. Takže mě z Atlanty poslali do Orlanda. Tam po mně přišli ještě další tři beci. Tak mě šoupli ještě dolejc. Do Greenville.

Tam jste se tolik nezdržel...
Odehrál jsem asi 30 zápasů a trenér zavolal do Orlanda a domluvil se tam, že půjdu nahoru. Tak jsem v půlce sezony přešel do Orlanda, kde jsem odehrál taky přes 30 zápasů. Tím se zrušila možnost, že bych šel ještě do Greenville, a smlouva byla dál dvoucestná. Vyhráli jsme s Orlandem celé play-off, Turner Cup.

V Orlandu je silný basketbal...
Šéf, co měl na starosti hokej, měl i basketbal. A říkal, že na hokeji se prodělává, tak ho další rok zrušil. Na basket přišlo 20 tisíc diváků a na hokej dva tisíce. Říkal, že každý rok ztratí milion dolarů jen za to, že má hokej ve městě.

Vy jste místo v zámoří hrál další sezonu za Hämeenlinnu ve Finsku.
Ty peníze za farmu stejně nebyly nic moc. Když jsem tam měl jít, přišli za mnou z Atlanty, že v Hämeenlinně jsou její hráči Šmíd a Tommi Santala. Takže chtěli, abych tam šel hrát. Stejně jsem chtěl jít, protože se mi na farmě nelíbilo.

V Hämeenlinně jste hrál stabilně.
Podepsal jsem tam další smlouvu, a měl jsem tenkrát dokonce dva platy. Z farmy mě taky pořád museli platit.

Ve Finsku si vás tedy více vážili...
V Hämeenlinně mi dali pěknou smlouvu na to, co jsem měl odehráno. Skoro nic, jen juniorskej nároďák na mistrovství Evropy. Byl jsem rád, že si mě tam vzali a chytil jsem se tam.

Co bylo další sezonu?
Tu jsem neodehrál tak dobrou, ale chtěli mě znovu v Hämeenlinně podepsat. Nikdo z Atlanty se neozýval, nikdo mi nevolal, žádnej skaut se nepřijel podívat. Když přijedou, jdeš s nima na večeři a promluvíš si, co a jak. Co si oni myslí, jaká je šance hrát. V Hämeenlinně se mi navíc ještě líbilo. V Americe si musíš všechno pořídit, třeba auto. Ve Finsku nebo ve Švédsku ti ke smlouvě dají auto, byt, pomůžou ti.

Ale Atlanta se ozvala, ne?
Měsíc nato, co jsem to podepsal v Hämeenlinně. Že se mám sbalit a přijet hrát na farmu, nebo že mi zrušej smlouvu v NHL a bude konec. Věděl jsem, že asi budu hrát na farmě, tak jsem jim poslal fax, ať mi smlouvu zrušej. Zůstal jsem ve Finsku a hrál jsem tam pět let.

Nikdy jste si v Hämeenlinně nezahrál finále play-off finské ligy.
Byli jsme třikrát třetí a jednou čtvrtý. Jeden rok jsme sérii v semifinále vedli dva jedna a prohráli jsme tři dva. S Tapparou. Ta měla tehdy taky super trenéra a byla fakt dobrá. Nás vedl Jukka Jalonen a to je výbornej kouč. Teď je asistent u národního týmu a koukněte se, kde Hämeenlinna je. Přitom má jeden z největších rozpočtů ve Finsku.

Ale z Hämeenlinny jste přece jen časem odešel.
Hokej je naše práce a odcházel jsem proto, že už jsem chtěl více peněz, než tam mohli bekovi nabídnout. Tak jsem se domluvil s agentem, který mi našel MoDo. Tam mi ty peníze dali a šel jsem hrát do Švédska.

Takže MoDo. Ale asi jen do půlky sezony...
Začalo to dobře. Ale pak to bylo horší. Sice mi napočítali kolem třiceti zápasů, ale odehrál jsem jich tak dvanáct. Jinak jsem seděl na střídačce. Trenér za mnou pořád chodil a něco mi vyčítal, že nebruslím, nevím co. Prostě jsem se mu nelíbil.

Jak jste tu situaci řešil?
Chtěl jsem odejít, ale nebylo to možný. Oni měli tři juniory z obrany v reprezentaci a čekalo se, až skončí mistrovství světa do dvaceti let. Takže jsem musel čekat až do Vánoc, než se vrátili.

A šel jste znovu do Finska...
Do TPS Turku. Tamto byla paráda. Dohrál jsem sezonu a vzali si mě na další. Všechno se mi tam líbilo. Město, pěkný zimák, prostě dobrý. Jen tým nehrál dobře...

Proč se mu nedařilo?
Rok předtím měli velké výdaje kvůli hráčům a rozprodávali majetek. Najednou před play-off se rozhodli, že si nechají šest beků a já jsem bral nejvíce peněz. Tak za mnou a za Ivanem Humlem, kterej tam ten rok hrál, přišli. Řekli nám, že nemají dost peněz na to, aby nás udrželi. Že si máme shánět práci.

Následovalo švédské Malmö.
Přišel jsem a v devíti zápasech jsem udělal tři body. Hrálo se mi perfektně. Byli tam i Trnka nebo Sekeráš. Bylo to hezký, ale už když jsem tam šel, věděli, že budou hrát baráž. A tu neuhráli.

Vy jste baráž nehrál?
Těch devět zápasů mi kanadskej trenér neřekl slovo. Pak za mnou před baráží přišel, že hrát nebudu. Bylo to tam docela zamotaný. Jeho nejoblíbenější obránce, Kanaďan, se během baráže sebral a odjel. Půlka hráčů, co tam přivedli, nehrála. Když se jednou vraceli ze zápasu, volali prý hráči manažerovi, jestli můžou vysadit trenéra z autobusu. Byli na něj naštvaní. Přitom měli super tým, ale on posadil půlku mužstva. Asi čtyři jsme vůbec nehráli. Sekeráš hrál, jako jedinej. Já ani Trnka ne. Co vím, tak ten trenér pak odešel do Německa.

Měl jste smlouvu i na další rok, že?
Měl jsem ji podepsanou, ale když spadli, mluvil jsem s agentem, že Švédsko už nechci. Byl jsem tam dvakrát a udělal jsem jen samé špatné zkušenosti.

Tak jste se vrátil domů.
Řekl jsem, že bych vzal i Čechy, když bude nějaká nabídka. Šel jsem do Budějovic a cítím se tu dobře. Měl jsem pod trenérem Jandačem letní přípravu a myslím si, že mi to tuhle sezonu hodně pomohlo.

Byl jste na všech akcích reprezentace v sezoně. Jaký z toho máte pocit?
Byl jsem napřed trošku vyklepanej. Když jsem byl na nároďáku před třema rokama, viděl jsem, že je to rychlejší hokej. Na co jsem sáhl, to jsem pokazil a nevypadalo to moc dobře. Teď se mi hrálo dobře, šlo to.

Za Mountfield hrajete dobře.
Jsem tady spokojenej. Jen ten gól jsem ještě nedal. Třeba jsem si ho schoval na play-off.

Vy už gól v extralize máte, ne? Dal jsem ho na Slavii v sedmnácti.
První už tam padl. Ale v této sezoně ho ještě nemám. A když ho nedám, tak to bude do kasy ještě dražší. To už si pokladník pohlídá.

Už se asi těšíte na play-off?
Určitě. Všichni se těšíme. Hlavně, abych dal i toho góla.

Vladimír Sičák

Narozen: 1. prosince 1980
Výška: 179 cm
Váha: 89 kg
Pozice: obránce
Držení hole: hraje na levou ruku

KARIÉRA

1996-97 HC ČB junioři, 15 zápasů, HC ČB dorostenci 26
1997-98 HC ČB muži 15, HC ČB junioři 26
1998-99 HC ČB muži 25, Medicine Hat Tigers (WHL) 35
1999-00 Medicine Hat Tigers 72
2000-01 Greenville Grrrowl 34, Orlando Solar Bears (IHL) 33
2001-02 Hämeenlinna 55, PO 8
2002-03 Hämeenlinna56, PO 13
2003-04 Hämeenlinna54, PO 8
2004-05 Hämeenlinna 54, PO 10
2005-06 MoDo Hockey 35, TPS Turku20, PO 2
2006-07 TPS Turku 44 Malmö IF 10, baráž 5

PRODUKTIVITA

V HC České Budějovice v dorostu celkem 26 zápasů (1 gól + 2 asistence), v juniorech 41 (2+4), V A-týmu v extralize 90 (1+11), dále Medicine Hat Tigers 107 (8+36), Greenville Grrrowl 34 (4+6), Orlando Solar Bears 33 (1+3), Hämeenlinna 258 (44+41), MoDo 35 (0+1), TPS Turku 66 (9+16), Malmö 15 (1+2)

EXTRALIGA

První start na ledě Vítkovic, první gól dal Slavii v Praze

REPREZENTACE

Za národní tým sehrál 17 utkání, má jednu asistenci. První start měl 14. prosince 2004 ve Frýdku Místku proti Bělorusku ( 4:0) Na mistrovství Evropy do 20 let ve Švédsku v roce 1998 byl čtvrtý, odehrál 6 zápasů (1+2)

POZNÁMKY: Zkratka PO znamená play-off. V extralize je započtena i základní část současné sezony

 

Lukáš Pabiška (vlevo) z Liberce se snaží u mantinelu znepříjemnit rozehrávku budějovickému Vladimíru Sičákovi.





Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 0 0 0 0 0 0:0 0
2. Pardubice 0 0 0 0 0 0:0 0
3. Olomouc 0 0 0 0 0 0:0 0
4. Sparta 0 0 0 0 0 0:0 0
5. Zlín 0 0 0 0 0 0:0 0
6. Vítkovice 0 0 0 0 0 0:0 0
7. Třinec 0 0 0 0 0 0:0 0
8. Jihlava 0 0 0 0 0 0:0 0
9. Chomutov 0 0 0 0 0 0:0 0
10. Hr. Králové 0 0 0 0 0 0:0 0
11. Kometa 0 0 0 0 0 0:0 0
12. Ml. Boleslav 0 0 0 0 0 0:0 0
13. Litvínov 0 0 0 0 0 0:0 0
14. Liberec 0 0 0 0 0 0:0 0

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze