V Českých Budějovicích měli tehdy jasno - zelení z Meteoru nebyli moc kamarády s černými z dnešního SK. Uznávali ho ale všichni.
Španinger dokázal hrát odpoledne druhou nejvyšší fotbalovou soutěž za Meteor a večer vyjel na led a hrál nejvyšší hokejovou ligu. "Kondičně velmi dobře připravený, velký bojovník," vidí ho hokejová encyklopedie.
"Přesně ho vystihuje právě tahle věta," říká dlouholetý sportovní novinář Petr Turek.
Španinger měl štěstí na dvě velké osobnosti. Tou první, když byl na vojně v Tankistovi Praha, byl František Tikal. Slavný obránce, původem ze Včelné. "Dohromady nás tam tehdy dal trenér Josef Kus," vybavil si.
Když se vrátil do Českých Budějovic, hrával hokej vedle Antonína Španingera. "Oba to byli vynikající parťáci, kteří spoluhráče uměli podržet. Poradili, nevytahovali se," vzpomíná dál Petr Turek. "Oba si mě uměli dirigovat a s oběma se mi hrálo moc dobře."
Ani ta sportovní rivalita v Českých Budějovicích fanoušky neodradila. Když byli na hokeji, obdivovali Španingerovy kousky. Tehdy nebyly jiné hokejky než rovné. Na tu svou si vzal na lopatku puk a kličkoval mezi soupeři. Lidé v hledišti šíleli.
Na tohle se odjakživa chodí na stadiony. Když někdo něco vymyslí a pak s tím zaskočí soupeře. Ti ani nestačili reagovat na kouzla šikovného hráče. Šikovného a zrazeného.
Když byl na vojně, měl jet na hokejové mistrovství světa 1950 do Londýna. Tu historii všichni znají.
Hokejisty v restauraci v Praze hecovali tajní. A pak je posbírali. Nebyla to doba jen tak. Komunisté tehdy popravovali i své lidi. Dostat se jim do rukou znamenalo dostat se na černou listinu, dostat spoustu ran a utrpět i na zdraví. Uranové doly a těžká práce v nich, to byla jedna z variant trestu. I hokejisté ji poznali.
Antonín Španinger byl jako mladý voják potrestán rokem vězení. Jiné zdroje uvádějí osm měsíců.
A když byl na svobodě, nesměl reprezentovat. V době, kdy by pro svou zemi mohl nejvíce uhrát, rozdával radost jen na stadionech v Československu. Nakonec mu za národní A-tým zapsali pouze dva starty.
Přišel i o zimní olympijské hry v roce 1956 ve Švýcarsku. "Jeli tam za mě úderníci," prohlásil pro stránky hokej.cz po spoustě let a nezapřel, že mu smysl pro humor nikdy nechyběl.
I když už nebyl v kádru prvních týmů, sportoval pořád. Hrával fotbálek, byl stále v partě. Dělával vedoucího dopravy a pak v Jihokovu spravoval sportovní náčiní.
V jeho osobě ztrácí českobudějovický sport osobnost. Byť mu bylo požehnaných 83 let. Poslední rozloučení proběhlo v úterý ve 12.30.
Antonín Španinger26. 5. 1926 – 4. 1. 2010 |
