S taxikářem se sice dopředu domluvím na ceně, abych měl jistotu, že nezaplatím o moc víc, než bych měl.
Když se však chystám vystoupit, chlapík v bíle kšiltovce prohlásí: "Ještě tisíc rublů. Přece jednu cestu jedu sem k hotelu, ale musím se ještě vrátit zpátky na letiště."
Nakonec se spokojí s dvěma sty rubly, teprve pak vyndá věci z kufru auta. "Zkoušejí to na každého," vypráví útočník Pavel Rosa. V Rusku hraje čtvrtou sezonu, v Omsku je to jeho třetí. "Samozřejmě už si to od nich nenechám líbit. Naučil jsem se tady být ostřejší," tvrdí.
Alespoň měl tentokrát taxikář účtenku, daleko pravděpodobnější je, že uslyšíte: "Tady jste v Rusku, tady nic takového nevedeme."
Na Sibiři jsem poprvé a první kontakt s Omskem příjemný nebyl. K tomu prší, je zima. Minulý týden zde přitom ještě bylo léto, na teploměru třicítky.
Zima přebije i to, že jsem se ještě v taxíku divil, proč má řidič volant na pravé straně. Jako by už tak silnice v Rusku nebyly dost nebezpečné. "To tady má půlka aut, protože je tahají z Japonska," vysvětluje za dva dny Jakub Klepiš, další český hokejista v Omsku. "Můj řidič řadí levou rukou a ještě u toho telefonuje. Dvakrát už jsme sjeli ze silnice."
Přesto ani Klepiš neodolal a zkusil si cestu s taxikářem v žigulíku. "Měli jsme ho, když jsem byl malej. Hned jsem cítil tu vůni benzinu," směje se. I já mám tu čest. Když už se nechci nechat obírat, vezmu zavděk i žigulíkem s prasklým předním sklem.
I přes něj vidím rozpadlé domy a paneláky, které na dálku vypadají jako opuštěné. "I když se tady teď hodně staví, staré budovy zbourat nemůžou, stále v nich někdo bydlí," vysvětluje Rosa.
V Omsku vás zarazí už letiště. Pro víc než milionové město stačí jedna budova, v Česku tak vypadají vlaková nádraží. "Letiště v Rusku, to není jednoduché. V tom jim ujel vlak," říká Jaromír Jágr, od nové sezony hvězda místního Avangardu.
Nejmladší správce v Euroasii
Na levém břehu, kde se první dny pohybuji, je chloubou nová Omsk Arena, postavená za peníze miliardáře Romana Abramoviče. Kapacitu má 10 tisíc diváků. Místní se jí pyšní, hezká je prosklená přední část.
Do moderní pražské O2 Areny má však daleko. "Je taková ruská," říká Jan Marek, útočník Magnitogorsku. "Nezdá se mi nijak útulná," souhlasí i hokejista Michal Mikeska z Ufy.
Když se usadíte do hlediště, zarazí vás obrovská kostka s obrazovkou. Později si uvědomím, že je docela nízko usazená. Vytváří až skoro nepříjemný dojem, že musí na hráče spadnout.
Podle jednoho vysvětlení klub použil část peněz ke stavbě arény na pokrytí sezony a strop haly je o tři metry níž. Atmosféra při zápasech je však skvělá. Čeští diváci by ocenili obrovské parkoviště a hala se může pochlubit jedním primátem. "Jsem nejmladším správcem hokejového stadionu v Euroasii. Ověřoval jsem si to," tvrdí 23letý mladík Míša.
Když odmyslíte výšku Jágrova platu, jeho pobyt na Sibiři je pro vás dlouho největší záhadou. Jak je možné vyměnit Omsk za New York?
Ke Švejkovi na řízek
Ta otázka vám nedá spát. Tedy kromě zimy. "Někteří naši kluci spali v teplácích," říká Mikeska, jenž se s celým týmem Ufy ubytoval v hotelu poblíž Omsk Areny.
Právě v pátek, v den zápasu Avangardu s Ufou, se konečně udělalo krásně. Ustal déšť, slunce probralo ospalé město. Pravý čas vyrazit i na druhou stranu mohutné řeky Irtyš.
A teprve pak zjistíte, že prostě musíte poznat ten pravý břeh, abyste si oblíbili Omsk. Snadno si to zapamatujete – je pravý i co se týká proudu řeky.
"Když jsem znal Omsk jen z cesty na zimák, tak jsem si říkal, že bych sem nikdy nešel. Ale jak sem člověk přijede a trochu se porozhlédne, už je to dobré," říká Rosa.
Na pravém břehu je centrum Omsku, sídlo gubernátora celé oblasti, mezi pravoslavnými chrámy vyniká největší městská katedrála. Je tu i přístav. Když se projdete kolem řeky, spatříte mezi stromy písčité pláže.
A stojí tu i oblíbená restaurace u Švejka, kde dříve vařil brněnský kuchař Jaroslav Psota. "Slyšel jsem, že se má na podzim vrátit," tvrdí Mikeska. Společně s českými spoluhráči Blaťákem a Čermákem tam vyrazili večer před zápasem na řízek. "Obvykle takhle nechodíme. Jen v Moskvě do Českého domu a tady ke Švejkovi," vysvětloval.
Česka stopa v Omsku je patrná. Jaroslav Hašek, autor Švejka, zde pobýval v době, kdy byl Omsk zastávkou československých legionářů na pouti po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku.
Od roku 2001, kdy sem dorazil první český hokejista, jsou v oblibě oni. Kvůli nim se tiskový mluvčí Avangardu učí česká slovíčka a pije becherovku. "Přivezl mi ji Pavel Patera. Byla to velká lahev. Pil jsem ji půl roku," říká Arkadij Alexejev.
O chvíli později už se Alexejev vytasí s dotazem. "Jaromír Jágr mi jednou v Moskvě řekl: Nejez ten steak, nebo budeš mít, a teď to řeknu česky, stivin pozišně. Rozumíte?"
Jeho smích přeruší nechápavé pohledy. Až po pár minutách, kdy si ukazuje na břicho, se jeho slova vyjasní. Jde o střevní potíže.
Po středečním zápase, v němž Omsk porazil Magnitogorsk 6:0, se bavil celý stadion, výhru slavili i lidé v zázemí klubu.
"Proti Moskvě jsou v Omsku příjemnější lidi, víc se na sebe usmívají. Je zde míň peněz, život je jednodušší. A lidi jsou víc v klidu," říká Pavel Rosa.
