V neděli Kočí Pardubicím pomohl jednou brankou srovnat stav semifinále na 1:1 na zápasy. Zítra odpoledne se s týmem přesune na sever Čech, kde se ve středu a ve čtvrtek hrají odvety.
Chvíli před koncem třetí třetiny jste si šel sednout na trestnou lavici. Pojistka Tomáše Zohorny v oslabení na 4:2 pro vás musela být vysvobozením.
To byla. Tomáš to udělal parádně, fantastická branka.
Co říkáte tomu, jak se to už od druhého semifinále "mele"? Vypadá to drsněji než ve čtvrtfinále proti Vítkovicím...
V sobotu to Liberec taky dost řezal, má na to vzadu lidi. My jsme se museli přizpůsobit. Pak vás to vtáhne do zápasu a hraje se úplně jinak.
Myslíte, že to v liberecké Tipsport areně, kde je menší ledová plocha, bude tím horší?
Nejspíš tam bude víc osobních soubojů, před bránou to asi bude víceméně podobné. Na úzkém hřišti, jako má soupeř, lze ale dohrávat protihráče skoro všude.
Bylo právě dohrávání soupeřů ve druhém zápase to, co rozhodlo ve váš prospěch?
To snad ani ne; důležité bylo, že jsme hráli jako tým, nejezdili na nás tři na dva, ale tři na tři. Hráli jsme lépe odzadu.
V první třetině jste ovšem znovu měli hluché místo, kde se na vás Tygři valili jak velká voda. To by vás příště mohlo mrzet.
Je to o tom, že dostaneme gól a snažíme se hned hrnout dopředu. Nezůstáváme v obraně za hráče, kteří útočí. Pak ztratíme puk a jedou na nás. Zaplaťpánbůh, že to Růža (brankář Martin Růžička) pochytal.
Zdálo se, že jste našli recept na kapitána Tygrů Petra Nedvěda. V neděli byl často vylučovaný, navíc dostal "desítku"...
Schytal asi víc ran než v sobotu, tak ho to vytočilo.
Je pro vás obránce hodně obtížné trefit jej "na tělo"?
To je. On je pořád v pohybu, stačí malá změna směru a už ho minete.
V neděli jste se také zaměřili na libereckého Jaroslava Kudrnu, který v sobotu často zajížděl do Dušana Salfického ve vaší bráně.
Víc jsme do něj šli, hlavně před brankou. Tam si předtím dělal v podstatě, co chtěl, to jsme nemohli připustit.