Kdy vám bylo jasné, že už nebudete hrát hokej na profesionální úrovni?
Už jsem to cítil nějakou dobu. V létě jsem sice trénovat, ale věděl jsem, že na 99 procent je konec.
I kvůli tomu, že jste nedostal žádnou nabídku z NHL?
To sehrálo také svou roli. Nemyslím, že bych něco uspěchal. Nechal jsem na ledě, co jsem mohl. S agentem jsme se domluvili na termínu, kdy už bych nechtěl dát čekat na nabídku. Do důchodu můžu jít spokojený.
Roman HamrlíkNarozen: 12.4.1974 |
Myslíte, že vám ublížila loňská výluka?
Kdyby nebyla, tak by určitě byla větší pravděpodobnost, že bych hrál. Výluka ublížila hlavně starším hráčům, to se nedá nic dělat.
Jak vám bude po těch letech bez hokeje?
Je to takový nový začátek, čeká mě nový život. Bude mi to strašně chybět, třeba ta sranda s klukama v kabině, na ledě, ale i zápasy, kdy se úplně vyšťavíte. K tomu cestování, dobré restaurace. Určitě mi to bude chybět. Na druhou stranu rozhodně nebudu tesknit po oblékání výstroje, ohýbání se a zavazování bruslí. Už jsem toho měl hodně. Hokej je můj život, ale teď se dívám do budoucna.
To znamená? Zůstanete u hokeje třeba jako trenér?
Uvidím, možná v budoucnu malé kluky a předat jim své zkušenosti. Teď bych si chtěl od hokeje ale trošku odpočinout.
Na co budete nejvíc vzpomínat?
Těch vzpomínek, co mi zůstanou v hlavě, je hodně. Tady v Montrealu jsem byl draftovaný, zažil jsem toho spoustu i v dalších týmech, pak Nagano, to zůstane na vždycky.
Proč oznamujete konec kariéry v Montrealu?
Protože je to trochu můj osud. Docela se mi to líbí. Začal jsem tu a tady i skončím. Proč ne?
