Kdo jiný by lépe odborné i laické veřejnosti vysvětlil taktiku českého výběru než sám jeho trenér? Vladimír Růžička u tabule ukazuje třeba to, jak národní mužstvo hrálo na mistrovství v Německu přesilovky a jak sehrálo úspěšnou power-play v semifinále se Švédskem (prohlédněte si v 1. dílu seriálu ZDE).
Posléze se zaměřil také na pronikání pětky do útočného pásma a rovněž na útočné vhazování.
Průnik do útočného pásma
Podle Růžičky je velkou bolestí českého hokeje, že útočníci po překonání modré čáry hned kličkují nebo křížem přihrávají, a nedostanou puk hluboko do útočného pásma. "Pak se nám stává, že soupeř puk vypíchne a je z toho rychlý protiútok," varuje úspěšný reprezentační kouč.
Ten pak na tabuli ukazuje, jak řeší dobývání útočné třetiny Kanaďané, jak Švédové a jak Finové. "Ve všech případech se dostane puk skoro až k zadnímu mantinelu a nehrozí rychlý brejk," upozorňuje.
Vhazování s překřížením
Základní postavení na buly v útočném pásmu zná každý hokejový trenér i leckterý vnímavý fanoušek. Vladimír Růžička si ale oblíbil zajímavé novum: přesunutí křídel hned po vhazování. "Hráči soupeře, kteří vyrážejí nahoru, potom nevědí, kam jet," vysvětluje kouč národního týmu.
Druhou možností, jak zbourat zažité reakce bránících útočníků, je vysunout po vyhraném vhazování obránce s pukem dopředu podél mantinelu a "cuknout" s křídlem za něj. Útočník pak bude volný, protože hráč, jenž ho při buly váže, není zvyklý vyjíždět za ním až na modrou čáru - tam jdou právě křídla atakující obránce.
Seriál: Rozbor taktiky zlatých hokejistů s Vladimírem Růžičkou1. díl: Přesilovky a hra bez brankáře |
