A 23letý hráč, jenž vyrazil do světa z Brna před sedmi lety, zažil parádní comeback. Ve třech zápasech na turnaji Rona Cup v Trenčíně nasázel tři branky. „Něco tam spadlo, ale ideální to nebylo. Hráli jsme výborně jako tým,“ chválí Vincour.
I díky jeho gólům si extraligový vicemistr zajistil na Slovensku suverénní turnajový triumf. „A už jsem natěšený na sezonu,“ doplňuje brněnský odchovanec.
Ačkoli se s hokejisty Komety připravuje už několik měsíců, podobná slova od vysokého borce slyšet nebyla. Mladík totiž po loňském zpackaném angažmá v ruské Kazani snil o nové šanci v zahraničí.
Jenže ta pravá nabídka ne a ne přijít. I proto možná Vincourův návrat do rodného Brna mohou fanoušci brát jako nouzové řešení. „Měl jsem jiné cíle, ale vzadu v hlavě jsem Brno vždycky měl,“ ujišťuje Vincour. „Ve městě je hlad po hokeji, neberu to jako krok zpátky.
Je to jako další výzva v životě,“ dodává odhodlaně.
Vincour, který v NHL spíš paběrkoval a nasbíral jen 88 startů, by se jednou do zámoří rád vrátil. I kvůli tomu má s mateřským klubem ve smlouvě klauzuli pro případ lákavé nabídky za Atlantik, případně do ruské KHL. „Člověk hraje hokej proto, aby hrál v NHL. Podepsal jsem ale s tím, že chci hrát za Kometu, a tohle teď nechci řešit,“ říká Vincour ošacen do klubové polokošile, z níž mezi knoflíky vykukuje řetízek se zlatým číslem 81.
Právě modrobílý dres s tímto numerem bude nosit i v extralize, kde bude po svém návratu patřit ke sledovaným postavám. „Za hvězdu se nepovažuju. Jsem pracant a pořád budu. Co jsem dělal do teď, budu dělat i v Kometě,“ tvrdí hráč, jehož zdobí důrazná hra.
„Měl dost času se v Kanadě přiučit a něco to na něm nechalo. Doufám, že to bude potvrzovat dál,“ oznamuje brněnský kouč Vladimír Kýhos, který nyní řeší příjemné starosti: kam nainstalovat nový prvek, aby už tak nabitý brněnský útok fungoval? „Takový přetlak kvalitních hráčů jsem ještě nezažil,“ podotýká.
Zatímco trenér Komety dumá, navrátilec ze zahraničí musí o místo v sestavě bojovat. Že by Vincour díky tomu, že je bratrancem klubového šéfa Libora Zábranského, měl protekci? Ba právě naopak. „Tlak bude o to větší. Musím pracovat na sto procent,“ říká Vincour.
O hokejové dřině by mohl vyprávět. Při angažmá v americkém Dallasu seděl v kabině vedle české modly Jaromíra Jágra. „Je to fakt legenda. Bylo skvělé vidět, jak se o sebe stará špičkový hráč,“ kýve uznale hlavou Vincour.
Legendární útočník jej párkrát vytáhl i na své slavné půlnoční tréninkové nášupy. „Jarda si pak mohl dát další den volno, ale já musel ráno na trénink,“ popisuje Vincour. „Dalo mi to hodně, ale byla celkem úleva, když nás oba vyměnili,“ pousměje se.
