„Je to ohromná radost. Velká byla už při prvním gólu, a když padl ten druhý, byl to neskutečný pocit,“ líčil Vojtěch Tomi.
Góly byly podobné. Je to vaše oblíbené zakončení?
Trénuju to na trénincích. Padalo to tam a teď to tam konečně spadlo i v zápase. Jsem za to moc rád.
Jaké bylo čekání na první trefu? Přišlo sice ve vašem devátém zápase, ale extraligu jste ochutnal už v předchozích dvou ročnících.
Bylo to těžké. Snažil jsem se už dlouho, ale nechtělo to tam padnout, ani žádná přihrávka. Konečně jsem to prolomil.
Na konci zápasu vás trenéři po hromadné šarvátce poslali na trestnou lavici odpykat trest za spoluhráče. Nemrzelo vás, že jste přišel o šanci na hattrick?
Trenér mě tam poslal, říkal, ať tam jdu, že zas budu v televizi... A na hattrick jsem určitě nepomýšlel. Zaprvé bych to měl drahé, příspěvek do týmové kasy, zadruhé jsme vedli, tři body jsme měli na dosah, nebylo třeba střílet další góly.
Po dvou gólech na vás měli olomoučtí hráči pifku, Martin Vyrůbalík vás trefil po odehrání kotouče. Bylo to tvrdé?
Bylo. Nechal jsem tam loket, vyrazilo mi to dech. Nemohl jsem se nadechnout, ale na střídačce to naštěstí přešlo.
Rozehrával jste se v prvoligovém Havířově, stejně jako spoluhráč Erik Němec. Pomohlo vám to?
Šel jsem tam, abych získal zkušenosti z mužského hokeje. Erika bych chtěl následovat.
A co doma, pochválí vás?
Určitě. Ráda bude i přítelkyně, která hraje hokej za Karvinou. Ta má více úspěchů než já.