Na víc se obhájce Stanleyova poháru nezmohl, třebaže v závěru mocně tlačil. Pro Vokouna to bylo 82. vítězství za Nashville.
V historii týmu, který do NHL vstoupil před pěti lety, nikdo není lepší. Mike Dunham, bývalá jednička, vyhrál s Predators o jedno utkání méně.
"Je to samozřejmě skvělý pocit. Ale pro mě je nejdůležitější postavení mužstva," prohlásil skromně Vokoun pro zámořské novináře. "Statistiky mě nezajímají zdaleka tolik jako skutečnost, zda se dostaneme do play-off."
Nashville se do bojů o Stanley Cup ještě nikdy neprobil, ale letos se mu daří a v Západní konferenci je sedmý. Odehrána však ještě není ani polovina zápasů a náskok na smečku pronásledovatelů je minimální...
"Letos se to už musí povést," věří přesto Vokoun, s úspěšností 91,6 procenta jedenadvacátý mezi všemi gólmany soutěže. "Máme sehraný tým, všichni bojují jako jeden muž."
Jeho úspěchy boří plány Slavomíra Lenera, trenéra české reprezentace.
Ten by Vokouna rád viděl v brance národního mužstva při květnovém mistrovství světa v Praze.
Pokud však Nashville postoupí do play-off, bude se nejspíš muset poohlédnout po někom jiném.
V sedmadvaceti letech je Vokoun na vrcholu dosavadní kariéry. Ta začala tragicky: v dresu Montrealu, který jej draftoval jako 226. v pořadí, dostal čtyři góly v jedné třetině a s potupou zmizel z ledu.
Šest let pak čekal na pořádnou šanci. Přišla loni - Nashville naznal, že Vokoun už dostatečně vyzrál, a pustil svou dosavadní jedničku Dunhama do New York Rangers. Zdá se, že to byl chytrý tah.
