Takže forma je zpět?
Snad ano. Nebylo to jednoduché se dostat zpátky do takové formy, jakou jsem měl v NHL po šedesáti odchytaných zápasech, když jsem skoro měsíc nechytal. Ale musím říct, že mi hodně pomohli kluci. Od začátku jsme do toho vstoupili, tak jako by to bylo naše poslední utkání. Kluci neskutečně bojovali, padali jsme do střel, kluci se vraceli. A úspěch se dostavil.
Co se změnilo od propadáku s Norskem? Přišla bojovnost?
Myslím si, že někteří kluci bojovali i v tom minulém zápase, ale někteří nebojovali na sto procent, což stačilo k tomu, abychom prohráli. Dneska už je asi fakt jedno, jestli hrajeme s Norskem nebo Švédskem. Jen pro brankáře je to jiné, jednou tam je patnáct střel a z toho je deset gólovek. Teď jich bylo čtyřicet a taky deset gólovek.
Museli jste vy starší hodně po Norsku ostatním promlouvat do duše?
Není to tak, že by ti kluci šli na led a řekli, že nebudou bojovat. Ale jsou tu nováčci, kteří se ani nemohli mentálně připravit na to, že tady budou hrát. Já jsem byl taky na prvním mistrovství vykulenej, koukal jsem kolem sebe a ztrácel koncentraci. To se teď změnilo. Neznamená to, že všechno vyhrajeme, ale na ledě necháme maximum. A když prohrajeme, tak se na nás nikdo nebude zlobit. Ale tahle výhra nám zvedne sebevědomí.
Jak byste popsal ten jediný gól, který jste dostal?
On vystřelil před Barinku a trefil mi přímo podpaží a ten puk mi pomalu doskákal do brány. Já jsem tu střelu ani dobře neviděl. Jel jejich hráč, hodil to do tandemu a ten vystřelil skrz našeho obránce a střela šla v podstatě doprostřed branky, ale trefila mě na špatném místě.
