Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vokoun se těší na šampionát do Prahy

20 2004
Nashville, Praha - Do české branky si má během mistrovství světa stoupnout hokejový gólman Tomáš Vokoun. Šampionát začíná v sobotu, ale Vokoun je ještě v Americe. "Zatím nevím, na kdy dostanu letenky do Prahy. Ale nejspíš bych měl přiletět už ve čtvrtek," tvrdil v pondělí do telefonu a mezi řečí si pochutnával na křupavém pečivu k snídani.

Těšíte se na mistrovství?
Určitě, moc. Ale je pravda, že teprve před pár dny jsme s Nashvillem vypadli ze Stanley Cupu. Musím se teď rychle přeorientovat. Přestat myslet na americké play-off.

Je to těžké?
Těžké? To ani ne. Spíš trochu mrzuté kvůli tomu, že jsem nebyl dva dny na ledě. Naposledy, když pro mě skončila sezona v NHL. Ale neměl by to být problém. Před mistrovstvím si ještě trochu zatrénuji.

V play-off jste v sérii proti Detroitu vypadli už v prvním kole. Je to zklamání?
To vždycky, když vám končí sezona dřív. Je pravda, že pro Nashville byl úspěchem už samotný postup do play-off. Jenže já vždycky hraju tak, abych mohl pomýšlet na vítězství.

A jak se cítíte? Jste po vypadnutí ze Stanley Cupu fyzicky i psychicky v pohodě?
Ano. Tlak zažívám vlastně každý den, takže jsem připravený i na šampionát v domácím prostředí. Jsem dost zkušený na to, abych věděl, do čeho jdu. Svou formu teď můžu jen těžko odhadovat. Ale v play-off jsem se cítil skvěle.

Aby ne, letošní sezona NHL se vám osobně hodně povedla.
Byla úspěšná. Ohromně si vážím toho, že jsem byl nominován na Utkání hvězd NHL. Cítím, že jsem si letos vydobyl respekt.

Česko už žije mistrovstvím světa. Sledujete předšampionátové dění?
Neměl jsem na to moc čas. Jen v neděli jsem měl takový odpočinkový den. Bylo krásné počasí, vyšel jsem si s rodinou na procházku a pak jsem se k večeru koukl i na internet. Viděl jsem širší sestavu českého týmu.

A překvapila vás?
Ani ne.

Na koho z týmu se nejvíc těšíte?
Mám v mužstvu spoustu kamarádů. Třeba Honzu Hlaváče. Celý rok hrajeme proti sobě, teď si s kluky rád sednu a popovídám si.

Byl jste během sezony v kontaktu s reprezentačním trenérem Lenerem?
Zavolal mi před koncem základní části. Naznačil mi, že pokud budu mít zájem, má pro mě místo. Viděli jsme se vlastně už ve Philadelphii při jeho zámořském turné. Řekl, že se ještě ozve. To udělal v neděli.

Slíbil vám něco?
Vůbec nic.

Ani, že budete jedničkou týmu?
Ne.

Vám by nevadilo dělat v Praze jenom dvojku?
(chvilka přemýšlení) Přiletím s tím, s čím přiletěli všichni. Tým se skládá z třiadvaceti hráčů, já chci být jedním z nich. Uvidím, jak se situace vyvine.

Vážně?
Stát se přece může cokoliv. Samozřejmě bych chtěl chytat. Ale i kdyby to nevyšlo, určitě pomůžu týmu. Reprezentace, to je něco jiného než hrát ligu za peníze. Všechna ega musí jít stranou.

Vám se ale v NHL povedla mimořádná sezona. To už něco znamená, ne?
Jenže přesně na tohle já nechci vůbec hledět. Místo v brance by neměl mít nikdo za zásluhy. Přednost musí dostat ten, kdo bude mít v tu danou chvíli lepší formu. Kdo bude momentálně lépe chytat. V tom je velký rozdíl mezi chytáním v klubu a na takovém turnaji, jako je mistrovství světa.

A jak vycházíte s Romanem Čechmánkem, se kterým zřejmě svedete souboj o post brankářské jedničky?
Jak s ním vycházím? No, vycházím. Ne že bychom byli přímo obrovští kamarádi, ale známe se z různých exhibicí. Kdybych v současném českém týmu s někým nevycházel, tak se do Prahy tolik neženu.

V Česku jste teď mnoha lidmi považován za nejlepšího českého gólmana v NHL. Jak se to poslouchá?
To jsem zatím neslyšel . Chvála se každému poslouchádobře. Trvalo však dlouho, než jsem se jí dočkal. Já přišel za moře docela mladý, má cesta nahoru přes všelijaké překážky nebyla nejlehčí . Teď jsem uznáván, ale je to dvojsečné. Současně s tím se ode mě víc očekává do budoucna.

Ale to už znáte.
Pravda. Pokud se vám podaří jedna sezona, lidé hned říkají: Musíš to potvrdit i příště. Mně se to naštěstí podařilo. Loni se mi v NHL vedlo a tahle sezona byla ještě lepší. To mi hodně pomohlo. Někteří zámořští experti mě začali brát až teď.

Po loňském mistrovství světa jste říkal: Neudělal jsem ten jeden výborný zákrok navíc, umím chytat i lépe. Žene vás dopředu touha dokázat to před českými fanoušky?
Určitě. Každý občas prohraje. Jde ale o to, jestli se zase zvedne. Mně se loni nepovedlo semifinále s Kanadou. Teď chci vyhrávat. Nebude to jednoduché. Vím, že hrát šampionát na domácím ledě je těžké.

Proč?
Podívejte na Finy loni a na Rusy v roce 2000. Ti měli v Petrohradě snad nejsilnější mužstvo v historii, a přesto nakonec hráli až o deváté místo.

Loni jste před šampionátem přiletěl do Evropy sám, bez rodiny. Přiletí s vámi do Prahy?
Žena nemůže. Máme psa, kokršpaněla Fida. Přece ho nenecháme tak dlouho samotného. Ale pokud postoupíme přes čtvrtfinále, žena svěří Fida sousedům a přiletí za mnou.

Na konci loňského mistrovství ve Finsku jste sledoval, jak Slováci dostávají po vítězném zápase s Čechy bronzové medaile. "Bylo to nejhorších deset minut mého života," řekl jste pak. Cítíte, že v Praze zažijete pro změnu deset nejhezčích minut života?
Cítím (smích). Bylo by to skvělé. Zatím se mi nepoštěstilo vyhrát turnaj. Na šampionátu „dvacítek“ jsme skončili čtvrtí, to samé na mistrovství světa dospělých. V extralize jsem zažil třetí místo. Takže bych už taky něco docela rád vyhrál (pousmání).

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze