Tomáši, vy jste hned po finále letěl z Německa zpět na Floridu. Co jste manželce řekl, když jste se vrátil bez medaile?
Ta už to dávno věděla, protože já jsem se přiznal po telefonu, spíš děti byly zklamané. Asi ty medaile nebyly moc dobře udělané, protože Klepišovi spadla přímo na ledě, mně asi když jsem šel rychle a nedával pozor. Prý pak kousek z ní kluci našli a přivezli do Prahy, teď jsem dostal novou. Já si na suvenýry moc nepotrpím, ale tenhle si moc rád schovám. Jinak jsem celou výstroj věnoval na charitu nebo spoluhráčům. Zůstaly mi jen věci, které by nikdo nechtěl (suspenzor).
Tomáše Vokouna do Prahy čtěte ZDE
Jak jste vlastně prožíval ty tři týdny od finále?
O příletu
Od začátku mistrovství jsem věděl, že hned na konci poletím do Ameriky. Mrzí mě, že jsem nebyl s klukama v Praze, ale já to s nimi prožíval na internetu. Pak jsem si s rodinou užil dovolenou, manželka si mohla víc odpočinout, protože jsem hlídal dcery. S tou starší jsem chodil na tréninky krasobruslení.
Jak reagovali v Americe na vaše zlato?
Gratulovala mi řada lidí, protože okolo naší haly bydlí spoustu fanoušků. Navíc to bylo i v novinách, protože náš trenér byl asistentem u týmu Kanady. Řada manažerů z NHL pak v Německu přímo byla, kvůli konkurenci KHL už v zámoří není dostatek kvalitních hráčů, takže šampionát hodně sledují. Třeba loni podepsali švédského brankáře Gustavssona, jemuž dali po povedeném šampionátu jednocestnou smlouvu. Ohlas sice v Americe není takový jako u nás, ale já tomu turnaji dávám stejnou důležitost jako olympiádě.
Dost možná se tím změnil i postoj Floridy k vám, ne?
Ve středu jsem mluvil s generálním manažerem a ten projevil zájem, abych na Floridě zůstal. Aspoň pro začátek a průběh sezony. Pokud bychom ke konci sezony neměli šanci na play-off, tak by mi dali možnost, abych odešel, protože mi končí smlouva. Už letos před uzávěrkou sezony se o mě nějaké kluby zajímaly, ale bohužel – nebo bohudík – se s Floridou nedomluvily. V první řadě teď chci dostat Floridu do play-off, kde nebyla deset let. Je to těžký, ale splnitelný úkol.
Není to tak dávno, co bylo nejhorším mužstvem v NHL Chicago. Jak hodnotíte jeho letošní triumf ve Stanley Cupu?
Když jsem ještě hrál za Nashville, měli jsme Chicago v divizi. Byli na tom špatně, poslední v tabulce, poloprázdný stadion. Během dvou tří let se z toho vyhrabali a mají vyprodáno na několik let dopředu. Pokud správní lidé dělají správná rozhodnutí, tak změna nemusí dlouho trvat.
Řekněte, jak se těšíte na příští víkend a Zlatou hokejku? Jste největším favoritem na výhru.
Těším se, že uvidím spoustu známých kluků, ale já nikdy na tyhle veřejné akce moc nebyl. Takže jsem si to určitě nezatrhl do kalendáře a není to tak, že bych nemohl dospat. A favorit? Je spousta hráčů, kteří měli skvělou sezonu, jako Tomáš Plekanec, Dominik Hašek nebo Jarda Jágr.
Co se vám teď vybaví, když uslyšíte: mistrovství světa v Německu?
Úžasná parta! Prožili jsme si některé těžké chvíle, ale to jen prohloubilo naši soudržnost. Moc jsem si to užil a mám jen krásné vzpomínky. Mluví se o tom jako o zázraku a po porážce od Norů a Švýcarů to nikdo nečekal. A to je na tom sportu krásné, nevíte, jak všechno dopadne. Myslím si, že i spousta mladých kluků z NHL, co letos nepřijeli, až takovou vrcholnou akci zažijí, tak pochopí, jaký to je krásný pocit, reprezentovat svou zemi. Vážím si toho, protože člověk opravdu neví, jestli ten zápas, který odehrál, nebyl poslední.
U vás to však ještě v Německu nebyl poslední zápas, ne?
To závisí na spoustě okolností. Na zájmu trenéra, na výkonnosti, na tom, jestli nebudu hrát v NHL play-off. Ale pokud zájem bude, já budu zdravý a budu mít možnost dorazit, tak přijedu. Ať to byly úspěšné nebo méně úspěšné turnaje, tak jsem v národním týmu vždycky s klukama prožil skvělé okamžiky. Ale bohužel člověk stárne, tak nikdy neví, jestli tahle šance nebyla poslední.
Vy jste i velký fotbalový fanda, tak komu teď přejete na mistrovství světa v Africe?
Španělsku, takže s výsledkem moc spokojený nejsem (prohrálo se Švýcarskem 0:1). Ale i to naše mistrovství ukázalo, že zajíci se počítají až po honu.
