Ve finále proti kanadským nájezdníkům uhájil nulu. Vyhlásili ho nejlepším brankářem turnaje, nominovali ho mezi hvězdy šampionátu do All Star Teamu.
"Tomáše hodně lidí podceňovalo, ale on ukázal, co umí. Po éře Dominika Haška jsme neměli lepšího gólmana," pronesl ve Vídni bek Jaroslav Špaček. Vyhlášená česká brankářská škola má dalšího mistra.
Je to osmadvacetiletý chlapík s oholenou hlavou, který se v kariéře protloukl mnoha krizemi. Jako by vždycky potřeboval nějaký průšvih, aby později mohl triumfovat.
Vykašlu se na to...
V devatenácti se vypravil do Kanady. Trenéři Bukač a Lener jej přemlouvali, aby zůstal. On však na tátovu radu zvolil zámořskou cestu.
V prvních třech sezonách v Severní Americe směl nastoupit pouze v jediném střetnutí elitní NHL, jinak se učil v nižších soutěžích.
Vokounova premiéra v Montreal Canadiens, nejslavnějším týmu všech dob, už byla ve sportovní literatuře líčena mnohokrát. Hned na začátku utkání s Philadelphií v únoru 1997 vyjel vyplašený evropský zelenáč k mantinelu, špatně odehrál puk a protivník Renberg mu ho rovnou poslal do prázdné branky.
Do konce třetiny inkasoval Vokoun ještě třikrát, o pauze ho kouč Tremblay vystřídal. A pak už ho Canadiens nikdy nepostavili.
"Dělali mi naschvály, nedali mi příležitost, ztratil jsem motivaci," vyprávěl Vokoun. Ve třetím roce za Atlantikem už chtěl svou misi vzdát. Šidil trénink, přibral deset kilo, takže vážil skoro metrák. O prázdninách zvažoval návrat do Evropy, opět však zasáhl jeho otec. Při letních rozhovorech přiměl syna k ještě jednomu pokusu.
V nově založeném klubu Nashville Predators si pak novým elánem nabitý Vokoun vysloužil místo dvojky. Byl to pokrok, nicméně ve většině utkání stejně seděl na střídačce a díval se, jak protežovaný kolega Dunham chytá.
To nemůže hokejistu v rozpuku uspokojit. Vokoun měl až příliš času na přemýšlení a uchýlil se k magii. Stal se otrokem rozmanitých rituálů, jimiž chtěl přivábit štěstí.
"Ráno před zápasem jsem vždycky vstával ve stejnou dobu," popisoval jeden ze zvyků. "Jenže jednou mě o něco dřív vzbudil soused, který sekal trávník, a já myslel že se zblázním."
V zajetí pověr
Jindy mu zase k "jeho" benzinové pumpě přijela cisterna. Nemohl tankovat u jiné, protože by mu to "jistě" přineslo smůlu. A tak čekal, dokud čerpání pohonných látek neskončí, a málem nestihl začátek utkání.
"Zvládnout všechny ty pověry byla makačka. Strašně mě zatěžovaly, zabíraly moc času," říkal později s odstupem.
Za Američana Dunhama zaskakoval jen občas, třeba jednou za 14 dnů. Pokud udělal chybu, vyčítal si ji celý týden.
Trápil se. Z duševních potíží a zajetí rituálů mu pomohl psycholog. Zahodil pověry a ulevilo se mu. "Byly to kraviny!" uvědomil si.
Projevil vůli a odolnost, když při zranění konkurenta Dunhama chytal za Nashville i s prasklou kůstkou v nártu. Pílí si budoval v klubu pozici. V prosinci 2002 se šéfové Predators rozhodli trochu ušetřit a vyměnili Dunhama i s jeho vysokým platem do New Yorku. Vsadili na levnějšího přistěhovalce z Česka.
A když Tomáš Vokoun cítí důvěru, rázem pookřeje.
Kouč se potil za něj
Ve zbytku sezony 2002–03 a v celé další byl v Nashvillu jasnou jedničkou. Loni mužstvo poprvé v dějinách protlačil do play-off. V NHL se zařadil k brankářským kapacitám.
Jenže v národním mužstvu stále ještě měl co dokazovat. Při debutu v Trenčíně v dubnu 2003 nepřesvědčil. "Udělal jsem tři chyby," kritizoval se po porážce 3:5. "Na ledě jsem od toho, abych napravoval, co pokazí ostatní!"
Na následném šampionátu ve Finsku byl v důležitém semifinále s Kanadou střídán, Česko podlehlo 4:8. Loni ho ve čtvrtfinále mistrovství v Praze pokořil při penaltách neznámý Američan Roach. Při letním Světovém poháru mu nevyšlo úplně dokonale další semifinále s Kanadou.
Ročník 2004–05 by nejraději vymazal z paměti. Při výluce v NHL chytal ve Znojmě a ve finském IFK Helsinky, ale nezářil.
Když ho kouč Růžička zval na reprezentační soustředění před turnajem ve Vídni, odvětil mu: "Asi nepojedu. Mám toho dost!" Jenže Růžička ho přesvědčil, že chce zrovna jeho. Málokdo mu ten tah schvaloval.
Vokoun ještě v prvním duelu na mistrovství světa proti Švýcarsku působil rozechvěle a nervózně. "Potil jsem se na střídačce i za něj," přiznal se Vladimír Růžička.
Nicméně když Tomáš Vokoun cítí důvěru... S každým utkáním se zlepšoval. A když ve čtvrtfinále proti USA nepustil ani jednu z pěti penalt, dostal se do absolutní pohody. Čišela z něj jistota. Růžička mohl po turnaji triumfálně prohlásit: "Ať mi někdo ukáže lepšího českého gólmana!"
|
Haška nahradí těžko, ale vynikající je, shodují se experti Jiří Holeček, bývalý brankář Zdeněk Orct, gólman Kladna Roman Čechmánek, brankář Vsetína Roman Málek, brankář Plzně Jaroslav Holík, bývalý reprezentant. |
