Je jediným Čechem, kterého respektovaná hokejová publikace The Hockey News stejně jako TSN zařadila mezi padesátku nejlepších hráčů nadcházející sezony NHL. A číslem 1 je i v samotném Česku: kouč Růžička z něj udělal kapitána reprezentace, novináři i trenéři mu pro změnu udělili Zlatou hokejku, která každoročně náleží nejlepšímu domácímu hráči.
Jenže uplynulý ročník má být pro Jakuba Voráčka jen předstupněm. Jen prvním krokem mezi hvězdy. Koneckonců si v létě od Philadelphie vysloužil prodloužení kontraktu, který mu do roku 2024 zaručuje průměrný plat osm milionů dolarů, což je gáže hvězd. A gáže mužů, od nichž se na ledě čekají góly i asistence ve velkém.
„Tlak si nepřipouštím, protože cíl mám jiný. Liga je nesmírně vyrovnaná, ale my letos nesmíme v play-off chybět,“ přiznává 26letý Voráček.
Nový kontrakt začne platit až po sezoně, ale jaké první myšlenky se v hlavě zrodí hráči, když podepíše takhle lukrativní smlouvu?
Člověku se promítne celá dosavadní kariéra. Vnímá, že je za ním kus odvedené práce. Od chvil, kdy byl malý, obětování rodiny, pomoc kamarádů, všech, kteří se o kontrakt zasloužili. Je to pocit, který zažije málokdo. Je výjimečné, když cítíte, že tým o vás usiluje tolik, že vám dá takovou smlouvu, ať už z hlediska délky i financí.
Takové byly první myšlenky?
Ten úplně první moment je to těžší. Vše je hodně hektické, následovalo velké množství rozhovorů. Po třech čtyřech dnech si to člověk ale začne uvědomovat. Když si představím, že pokud mi vydrží zdraví, tak budu mít na konci toho kontraktu odehráno v lize šestnáct sezon... Uf! To kdyby mi někdo řekl v patnácti, tak se mu budu smát.
Změní se vaše postavení v týmu?
Řekl bych, že ne. Minuty na ledě jsem poslední tři roky dostával více méně stejné. Hraji v první lajně s jedním z nejlepších hokejistů na světě (Claude Giroux). Tak už je jen na mně, jak to bude vypadat. Smlouva je dokladem, že ve mě má klub důvěru, ale pro mě to nekončí, pro mě to naopak začíná.
Často se stalo, že evropští hráči šli po podpisu takového kontraktu s výkony dolů. Nestraší to?
Naopak! Protože motivací pro mě nebyla smlouva. Vím, že se v lize takové případy stávají, přijde určité polevení a hráč jde s výkonností dolů. Troufám si tvrdit, že mně se to nestane. Teprve se dostávám do nejlepších hokejových let. Věřím, že maximální strop u mě ještě nepřišel. Chci se pořád zlepšovat. Zkušenosti ještě přijdou. Podle té smlouvy to takhle vidí i vedení Flyers. Mám obrovský hlad po týmovém úspěchu a díky tomu kontraktu vím, že ještě více s klidem se mohu soustředit na jeho splnění. To mě pohání k další práci, ne až následné ohodnocení.
Takže žádný strach?
Ten tlak si opravdu nepřipouštím! Já to říkal hned po podpisu smlouvy. Pro mě je hlavní play-off, a když se do něj dostaneme, tak mi je jedno, jestli těch bodů budu mít méně, než jsem měl minulou sezonu. Nebude snadné udělat zase 81 bodů, možná udělám 70 a všichni řeknou, že jsem si ten kontrakt nezasloužil. Když ale uděláme s Philadelphií play-off, bude mi to šumák.
O play-off ale mluví každý klub.
To ano, ale já nám věřím. My těch nadějných kluků máme obrovské množství. Letos jsou zase o rok zkušenější. Dovolím si tvrdit, že náš tým je natolik silný, že by neměl chybět v play-off dva roky po sobě.
Sám budete jednou z hlavních sportovních postav města, že?
To je právě ono, to mě také žene dopředu. Já jsem tady opravdu moc spokojený. Philadelphie má obrovský potenciál. Očekávání jsou vysoká. Lidé tady žijí sportem. Ať už jde o americký fotbal, basketbal či hokej. Flyers mají v lize dobré jméno, je to tým, s kterým chci dosáhnout na vrchol. Splnit očekávání mnoha lidí. To je velký rozdíl od Columbusu, kde jsem hrál dříve.
Co můžete říct o vašem novém kouči Davu Hakstolovi, který úspěšně působil v univerzitním hokeji, ale s NHL nemá zkušenosti? Mimochodem přes třicet let se nestalo, aby z univerzitní ligy NCAA poskočil trenér do NHL.
Má trochu jiný styl než bývalý trenér. Zatím se nám v přípravě dařilo. Vysoko jsme napadali, dobře bruslili, dělali soupeřům velké problémy. Jeho styl hokeje je hodně moderní, náročný na fyzickou přípravu, ale takový, s kterým máme šanci uspět.
V přípravě jste si vyzkoušel prodloužení 3 na 3, což je jedna z novinek NHL. Co na ni říkáte?
Je to hrozná fuška. Velký nezvyk, když se udělá malinká chyba, tak je hotovo. Jde v podstatě o úplně jiný sport. To je, jako kdybyste fotbal místo v jedenácti hráli v sedmi osmi lidech na obou stranách. Vidím to tak, že maximálně deset procent utkání dospěje k nájezdům. Mně by to mělo vyhovovat. Čím více prostoru pro mě, tím lépe. Ale každý tým má velké množství skvělých hokejistů, kteří z toho budou těžit. Je těžké se na to připravit, ale tuhle variantu ve třech se hodně těším.
