"Ale práce je to úplně stejná, vždy musíte především umět komunikovat s hráči. A je úplně jedno, jestli trénujete v Srbsku a Černé Hoře, nebo v Čechách," tvrdí zkušený kouč.
Jak jste se do Partizanu Bělehrad dostal?
Přes agenturu. Zastupoval mě Jindřich Micka, bývalý sekretář českého hokejového svazu. Prošel jsem konkurzem, kde nás bylo pět. Trenéři z Finska, Švédska a jeden Kanaďan. Nakonec si vybrali mě.
Proč se klub rozhodl právě pro vás?
Proč si vybrali mě? To byste se musel zeptat prezidenta Partizanu. Ale třeba to bylo tím, že on k českému hokeji celkem inklinuje.
To má český hokej v Srbsku tak dobré jméno?
Oni český hokej strašně uznávají. Když se bavíte s lidma, co u hokeje dělají, tak Nedomanského, bratry Holíky či Suchého znají všichni. A jsou to pro ně bozi, které uznávají do dneška. Což v Čechách až tolik neplatí.
Co vás do Srbska přilákalo?
V Čechách jsem žádné angažmá nenašel. Pak přišla tato nabídka, která byla slušná, s perspektivou jedné až tří sezon. Jen mě mrzí, že v Jihlavě o mě zájem nebyl.
Jaká je kvalita místního hokeje?
Tím, že se Jugoslávie rozdělila na jednotlivé státy, šel místní hokej dolů. Trošku jiná je situace ve Slovinsku, kde má vyšší úroveň. Ale v Srbsku se de facto začíná znovu. Sice se tam hokej hrál a věřím tomu, že se hrát bude, ale stále je spíše v plenkách.
A na jaké úrovni je váš celek?
Partizan Bělehrad má hokejovou tradici. Ale vzhledem k těm událostem, co v bývalé Jugoslávii v nedávné minulosti byly, měli všichni jiné starosti než jít zrovna hrát hokej. Ale dnes máme přízeň jednoho velmi slušného sponzora, který chce z Partizanu vybudovat solidní mužstvo s tím, aby vyhrálo srbské mistrovství a postoupilo do Interpoháru. Tím už by se dostalo do povědomí družstev jako jsou slovinská Jesenice či Lublaň, nebo maďarské kluby z Budapeště.
Tento týden hrajete první ligové utkání v nové sezoně. Jakým systémem se v Srbsku hraje?
V lize působí šest týmů, hraje se čtyřkolově, každý s každým. A poté play-off. To končí někdy 15. března, takže sezona je proti nám mírně posunutá. Ale jak říkám, hokej v Srbsku není na takové úrovni, jako v Česku. Myslím si, že se dá porovnat s naší první či druhou ligou.
Jak se s hráči domlouváte?
Převážně srbsky. V týmu mám i tři Kanaďany a dva kluky ze Slovenska. Také je tam jeden domácí hráč, který hrál dva roky na Slovensku a umí anglicky, takže komunikace s nimi není takový problém.
Vy umíte Srbsky?
Mám učebnici srbštiny a musím se učit. Protože musím komunikovat i s vedením. Je pravda, že v tomhle to mají trenéři tady daleko lehčí.
Pomáháte si při učení například sledováním televize či čtením místních novin?
Televizi sleduji. Ale s novinami je to horší. Oni píšou jiným písmem, podobnému azbuce. A tu už jsem ze školy zapomněl. Naštěstí třeba o sportu píšou latinkou.
Je Srbština náročný jazyk?
Člověk si s tím nesmí zas tak lámat hlavu. Když rozumím, rozumím. Když ne, musím si to najít ve slovníku. No a co nevíte, prostě nevíte. Ale domluvím se. Oni i český výrazy jsou mnohdy podobné.
Co ze Srbštiny jste se naučil jako první?
Už zvládám takové ty zdvořilostní fráze jako dobrý den a děkuji. Další se odvíjejí hlavně od toho hokejového života. Když něco vysvětluju na tréninku a maluju na tabuli, samozřejmě si musím připravit jak to říct, aby to hráči pochopili. No, je to otázka dvou, tří tréninků. Pak to cvičení hráčům dvakrát, třikrát zopakujete, aby věděli o co jde. A není problém.
Jak často trénujete?
Denně, většinou večer, protože se to musí přizpůsobit hlavnímu zaměstnání hráčů. Tréninky jsou 75 minut dlouhé, totéž co tady, a trénuje se jednou od šesti, jednou třeba od půl osmé. Prostě jak se to zrovna pere s juniorkou a s dalšíma. Rveme se o každou půlhodinku, tak abychom byli všichni uspokojeni.
Jsou metody vašeho tréninku v Srbsku podobné jako v Čechách?
Ano, stejné. Musíte na hráče třeba trochu zakřičet, aby tempo hry bylo větší. Nebo hlídat dochvilnost a tak. Ale vždy je to práce s lidma. A je jedno, jestli tady nebo tam. Ale ti kluci jsou zase fajn, že třeba přiběhnou a omluví se, že třeba musí dělat něco do školy a podobně. To tady někdy chybí.
Vy jste však v Čechách vedl i několik hráčů, kteří působili v NHL...
Ti, co jsem měl možnost trénovat, Ručinský, Svoboda, Lang nebo Šlégr, to byli ryzí profíci. Kluci, co přišli na led a hráli. Prostě jste s nimi nemuseli nic dělat. A dalo se s nima komunikovat. Když jste jim něco řekl, brali to. Oni jsou naučení z Ameriky, že co kouč říká, mají povinnost splnit. Neměl jsem s nima vůbec problém.
A liší se naopak nějak přístup místních a českých hráčů k tréninku?
Místní jsou do hry víc zapálení a chtějí se víc prosadit. Neustále za námi chodí a ptají se, co mají dělat a jak to mají udělat. Zajímá je, jestli to udělali dobře a jestli už jsou lepší. Prostě chtějí! Tady někteří hráči nad tréninkem spíš ohrnují nos.
Mluvil jste o kanadských hokejistech. Mohli by čeští fanoušci někoho z vašich svěřenců znát?
Ne. Ti tři Kanaďani, to jsou kluci, kteří hráli na univerzitách. Mají takové svoje typické kanadské přednosti, jako přirozenou tvrdost, dobré vedení puku a silové držení. Takže ti jsou tam samozřejmě přínosem. Pak máme v mužstvu tři nebo čtyři juniory, kteří jsou velice talentovaní. Myslím si, když vidím naše juniory, že by se tady neztratili.
Uvažoval jste o tom, že byste mužstvo doplnil o nějaké české hráče?
Já bych si klidně nějaké české hráče vzal. Ani prezidentovi klubu by nevadilo, on by si vzal ještě třeba deset cizinců. Ale už to nejde. Od 1. listopadu je totiž pro cizince uzavřen přestupový termín. Takže to, co se stihlo do prvního, se udělalo. Ti hráči se kontaktovali a uzavřely se s nimi kontrakty. Teď už to nejde.
Působí v Srbsku nějaký český hráč, nebo trenér? Nebo jste tam jediný český zástupce?
Českej trenér ani hráč tam není žádný, jen Slováci. Dva hrají v konkurenční Červené hvězdě, asi pět v Novém Sadu. Jak už jsem řekl, já jsem české hráče chtěl. Nejdřív jsme byli domluveni, že někteří přijdou, pak pan prezident řekl, že ne. Ti kluci taky váhali. Neznali to, nevěděli, do čeho půjdou. Ale myslím si, že je to otázka sezony dvou, než se ten zájem ještě více projeví. Poté bude angažmá českých hráčů v Srbsku podle mě zcela běžné.
František Vorlíček■ narozen: 3. března 1947 ■ bydliště: Jihlava ■ povolání: hokejový trenér ■ klub/tým: Partizan Bělehrad ■ angažmá v nejvyšší soutěži:Litvínov, Jihlava, Havířov ■ předchozí zahraniční zkušenosti: EHC Aarau (Švýcarsko), GTS Tychy (Polsko) ■ další štace: Kolín, ČLTK Praha, Mělník, Třebíč, Hodonín, Liberec, naposledy druholigový Žďár nad Sázavou ■ největší úspěchy: dvojnásobný mistr republiky s juniorským mužstvem Dukly Jihlava |
