Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Výborný: Je dobře, že si zachytal i Čechmánek

2 2004
Praha - I poslední "povinný" zápas proti papírově slabšímu soupeři hokejová reprezentace zvládla. Švýcary porazila 3:1. Teď už ji čeká Kanada a pak čtvrtfinále, zápas o všechno. "Je dobře, že hráči všechny tyto zápasy zvládli. Stejně tak je dobře, že si zachytal i Roman Čechmánek. Svou roli zvládl a mužstvo vidí, že může kdykoli za Vokouna zaskočit," řekl František Výborný, trenér Pardubic.

Je dobře, že už má tým zápasy s papírově slabšími soupeři za sebou. Jsou úporné, stojí hodně sil a jsou i psychicky náročné. Hráči cítí povinnost je vyhrát. Navíc soupeři hrají důsledně v obraně, visí našim hráčům na zádech a tyto týmy navíc nejsou vysloveně slabé.

Proti Švýcarům mužstvu v první třetině chyběl pohyb. Soupeře nepřehrávalo, působilo trochu unaveně. V dalším průběhu zápasu se ale jejich herní projev zlepšil a soupeře zaslouženě porazilo.

Jestli mám přidat nějaký postřeh, tak ten, že by obránci by měli víc střílet. To ukázal i svým prvním gólem v utkání Jarda Špaček. Ne každá taková střela skončí gólem, ale četnější střelbou vznikají zajímavé situace před brankou. V týmu na to máme i další vhodné typy hráčů: Kaberleho, Hamrlíka a další.

Hlavně v zápasech se silnějšími soupeři nemůžeme spoléhat na to, že se hráčům povede vyšachovat obranu a dát góly do prázdné branky. Spíš bude rozhodovat právě důraz před brankovištěm. Tlak na soupeřovu obranu a brankáře si tým nejlépe vytvoří častou a účinnou střelbou.

Švýcaři hráli v první třetině dobře. Vypracovali si dvě gólové šance. Dobře bránili střední pásmo a jejich defenzivní systém jim vycházel. Je ale dobře, že naši hráči byli i za bezbrankového stavu trpěliví. To budou potřebovat v zápasech o všechno, kde bude rozhodovat třeba i jeden gól. I proto je lepší vyhrávat zápasy o dva góly, než hrát třeba osm jedna.

Rozumné bylo i to, že proti Švýcarům nastoupil v brance Roman Čechmánek. Na postu jedničky Tomáše Vokouna to nic nezměnilo, ale alespoň si odpočinul a Roman Čechmánek si to v brance při zápasu osahal. Nikdo totiž neví, co se může stát v dalším průběhu turnaje. Navíc Roman ukázal, že v případě potřeby může za Tomáše Vokouna zaskočit jako plnohodnotná náhrada. V první třetině měli Švýcaři dvě obrovské šance a brankář tým podržel. I to je dobrý signál pro mužstvo.

Teď už čekají hokejisty silní soupeři, i když pondělní zápas s Kanadou už moc neřeší. Případná výhra sice posílí sebevědomí, ale zase nemá cenu rvát se o ní za každou cenu. Doufejme, že pak hráče čekají zápasy o medaile a síly se tam budou hodit. I proto nemá cenu hrát na krev. Zápas samozřejmě nejde vypustit, ale chtělo by ho to hrát uvolněně, nenutit se do žádného nátlakového hokeje.

Už proto, že pak tým čeká čtvrtfinále. Zápas, který určí hranu mezi spěchem a neúspěchem. Motivace je z týmu cítit obrovská. Po dvou letech půstu by to chtělo nějaký úspěch. Zlato by bylo nádherné, ale špička je hodně vyrovnaná. Do tohoto zápasu už dá každý úplně všechno.

Tím ale netvrdím, že by hráčům chyběla v zápasech proti slabším týmům motivace. Stačí se podívat na zaplněné tribuny, které tým vytrvale ženou dopředu a kluci to vnímají. Od prvního zápasu na mistrovství světa jsou ale všechny zápasy stejné. Jenom tam prostě někdy napadají góly a někdy ne. Ale je pravda, že pro špičkové týmy, jako je česká reprezentace, je turnaj zbytečně dlouhý.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze