Letadlo, jež ho mělo včas dopravit do Česka, mělo totiž poruchu. A tak se čekání a cestování protáhlo na 30 hodin.
„Vypil jsem snad deset kafí. Říkal jsem si, že by poslední cesta mohla být v pohodě, ale bylo to naopak.“
Kariéru v zámořském Columbusu uzavřel a vrátil se do Sparty. Jako elitní hráč, sportovní manažer a syn trenéra. „Nečekal jsem, že tu tátu po téhle sezoně nechají,“ žertoval.
A tak se klan Výborných spojí, aby Spartu zase vrátil na vrchol.
Budete se cítit spíš jako tátův nadřízený, nebo podřízený?
Pořád stejně. Budu chtít odevzdat klubu, co umím. Že budu jako špion v kabině? Už dřív jsem tu byl jako syn trenéra. Nebudu s tím mít problém. Hlavně za mě budou odpovídat výkony na ledě.
Co jako sportovní ředitel říkáte posilám? Vracejí se Kratěna, Broš...
Jsem jedině rád, že Sparta udělala další dobré hráče, kteří tu dřív hráli. Je to jen ku prospěchu klubu.
Mluvil jste už do těchto příchodů?
Něco jsem konzultoval s Petrem Břízou, věděl jsem, co management chystá, ale nemluvil jsem do toho.
A teď začnete? Budete třeba přemlouvat k návratu Jaroslava Hlinku nebo Jana Hlaváče?
S Jardou jsem v kontaktu průběžně celou sezonu. Není rozhodnutý, co s ním bude dál. Nerad bych se k tomu vyjadřoval. A myslím, že Bubák (Hlaváč) podepíše smlouvu minimálně na další rok v Nashvillu.
A přeci jen, když se švagrem Hlinkou mluvíte, pracujete už i jako manažer?
Trochu jsme se tak spolu bavili, ale chápu ho i z pozice hráče. Je v NHL první rok. Je těžké se rozhodnout a někde se upsat na delší dobu.
Co vlastně rozhodlo o tom, že vy už v NHL nechcete pokračovat?
Z bodového hlediska jsem měl nejhorší sezonu. Mohl jsem jít hrát jinam, ale už jsem nechtěl. Držet se tam zuby nehty není můj styl. Cítil jsem, že je správný čas.
Kdy jste k tomu rozhodnutí dospěl?
Už loni jsem řekl trenérovi, že se chci po sezoně vrátit do Česka. Hodně jsem si tím uškodil. V zámoří mají rádi, když jim říkáte, že NHL je nejlepší, což samozřejmě je, a že tam chcete hrát co nejdéle. Není to úplně rovné. Pro příště vím, že mám něco skrývat.
Podepsala se nechuť po nepříliš vyvedené sezoně i na tom, že jste dal sbohem národnímu týmu?
Samozřejmě. A hlavně únava. Jsem i psychicky hodně utahaný. Chtěl jsem po sezoně být s rodinou, protože si to zasloužila. Hlavně s malým, který se na mě upnul tak, že je hrozně těžké odjíždět.
Je to opravdu váš definitivní konec u reprezentace?
Myslím, že ano. Vracení a prosení u někoho není můj styl. Když se člověk rozhodne, že je konec, tak je konec. Když se budu dívat na nároďák, zjeví se vzpomínky a bude mi to líto, ale čas plyne dál.
Jste už připravený dívat se i letos bez myšlenek na to, že jste v Kanadě na mistrovství světa mohl být?
To si člověk může říkat i ve čtyřiceti, když si myslí, že je dobrý hráč. Jsem schopný se dívat jako fanoušek a klukům přát. Bude mi to líto. Ale jde o lítost a ne závist.
