Altrichter dostal v brance před Murínem zase přednost. "Trenér mi řekl, že nesmím dostat gól." A to se povedlo.
Slavia začala svižněji než v neděli, ale její střely končily na soupeřových obráncích nebo u Altrichtra. "Kluci mi pomohli, skákali do střel. A když už se ke mě puk dostal, byl ztlumený," uznal.
Domácí tlak postupně odezníval. "Slávisti ale hráli důrazně, hlavně Milan Antoš do toho šel tvrdě. Někdy to až přeháněl," tvrdil zlínský gólman.
Nejvíc Altrichterovi zatrnulo při dvou tyčkách. Poprvé střílel zprava Vondrka a hostující brankář se sotva stačil ohlédnout, jak se puk odráží od protější tyčky. Podruhé obránci zblokovali Novákovu střelu a kotouč se znovu odrazil k Vondrkovi, který zase napálil jen tyč. "Pán Bůh stál nade mnou. Hlavně po té druhé ráně byl před brankou zmatek."
Finále ho hodně motivuje. "Hrozně ho prožívám a mám co dělat, abych neztrácel koncentraci. Snažím se myslet na jiné věci. Když rozhodčí pískne, hodně piju, hecuju se se spoluhráči..." přiznal gólman s věčným úsměvem na tváři.
Ten ztrácí pouze kvůli jedné věci: chtěl by chytat pravidělně. Ve statistikách je na tom výborně, ale většinu sezony proseděl na střídačce. "Až si připadám jako chudý příbuzný," řekl.
Po tom, aby se stal jedničkou hodně touží. "Určitě by to pro mě bylo zadostiučiněním," neváhal přiznat.
V pátém zápase by chtěl rozhodnout, Zlínu chybí k vysněnému titulu jediný krůček. Altrichter však ví, že to nebude vůbec lehké. "Slavia je silná a vypjaté zápasy zvládá," uvědomuje si. "Dneska nám pomohl šťastný gól, bude to ještě hodně těžké."
Více o prvním finále ZDE: eportáž, on-line, statistiky...
