Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vyhraje jen skutečný tým. Jako Češi v Naganu

3 2004
Ostrava - Na desátém mistrovství světa v řadě startuje opora zadních řad finské reprezentace Petteri Nummelin. Dvakrát byl zvolen do ideální sestavy šampionátu, získal jednu zlatou, tři stříbrné a jednu bronzovou medaili. Ve volném dni Finů na turnaji si našel tento vynikající bek švýcarského Lugana čas také na vzpomínání.

Zatímco Finové vyrazili do Besky, Nummelin vzpomíná na předchozích devět turnajů a hodnotí průběh toho desátého, který pořádá Praha a Ostrava.

Jak jste zatím spokojen s dosavadním působením Suomi na turnaji?
Momentálně hrajeme každé utkání lépe a lépe, zvláště proti Švédsku jsme sehráli skvělý zápas, ale oni dokázali srovnat asi 55 vteřin před koncem. Je škoda, ale myslím, že hrajeme velmi dobře.

Hrajete na svém desátém mistrovství světa v řadě, jak jste toho dosáhl?
Hodně to záleží na zdraví, musím zaklepat, že jsem byl vždycky zdravý. Je to také určitá motivace, abych tvrdě trénoval a dobře hrál. Momentálně máme v širším výběru asi padesát až šedesát hráčů, kteří by mohli hrát na mistrovství světa za národní tým, je tady mnoho mladých kluků, což mi dodává další motivaci stále se udržet v týmu.

Takže na kolika mistrovstvích světa ještě uvidíme Petteriho Nummelina?
Tak to opravdu nevím, ale doufám, že ještě na mnoha.

Který šampionát byl pro Vás nejlepší?
Určitě v roce 1995. Poprvé v historii dokázalo Finsko získat zlaté medaile. Když jsme se vrátili zpět do vlasti, čekalo na nás přes padesát tisíc lidí, bylo to neuvěřitelné.  

Můžete krátce zavzpomínat na každé mistrovství?
V roce 1995 ve Švédsku to bylo moje první mistrovství. Byl jsem mladý kluk a v prvních třech utkáních jsem nehrál. Bylo tam asi deset hráčů z NHL. Jeden den, myslím, že to bylo před zápasem s USA, za mnou po tréninku přišel kouč Lindström a zeptal se mě, jestli jsem připraven hrát. Já jsem mu samozřejmě odpověděl, že ano. Byl to pro mě nepopsatelný pocit zahrát si na tom turnaji. Měli jsme velice dobrý tým, mladé kluky i zkušené hráče. Trenér Curt Lindström přišel ze Švédska rok předtím, sestavil svůj tým…

…pro něj to jistě bylo také něco zvláštního…
Ano, vyhrál finále proti svému rodnému Švédsku a ještě ve Švédsku.

Potom v roce 1996 jste však vypadli už ve čtvrtfinále…
To nebylo příliš povedené mistrovství. Rok předtím jsme vyhráli, ale rok nato jsme nebyli tak zaujati svou hrou. To samé bylo i o rok později u nás ve Finsku, nevěnovali jsme se pouze hokeji, kamarádi po nás chtěli nějaké vstupenky a mnoho různých věcí…

…to by se mohlo stát i letos České republice…
To si nemyslím. V dnešní době už se každý chová jako naprostý profesionál. Myslím, že před těmi sedmi lety to bylo trošičku odlišné.

V roce 1998 jste se dostali až do finále…
Vzpomínám si, že to pro nás byl opravdu výborný turnaj. Hráli jsme velmi dobře. Myslím, že do turnaje jsme nevstoupili až tak dobře, ale s každým zápasem jsme se zlepšovali. Ve finále ve dvou zápasech padl jediný gól. Oba brankáři, tuším, že Salo a Sulander, chytali neuvěřitelné věci. Hrál se výborný hokej s velkými šancemi, ale oni byli nepřekonatelní.

V roce 1999 v Norsku to bylo také hodně dobré…
Hráli jsme tam opravdu výborně. Nebyl to ten nejlepší turnaj, ale bylo to skvělé. Prohráli jsme finále až v prodloužení s Českou republikou.

Jak vzpomínáte na rok 2000 v Rusku?
Ve čtvrtfinále jsme porazili Švédy, ale v semifinále nestačili na Slovensko. Pak nás čekal zápas o třetí místo s Kanadou. Vzpomínám si, že po zápase se Slovenskem se nikdo necítil příliš dobře, ale společně jsme si sedli a řekli jsme si, že zápas o třetí místo musíme vyhrát, že každá medaile se počítá. Další den jsme nastoupili a s Kanadou sehráli parádní zápas. Ukázali jsme se jako velké mužstvo, kdy po porážce jsme další den dokázali sehrát vynikající zápas.

Z Německa 2001 máte jaké zážitky?
To byl vynikající turnaj, hráli jsme skvěle a až ve finále prohráli, i když jsme vedli 2:0 po dvou třetinách proti České republice. V prodloužení jsme dostali rozhodující gól. Češi měli více štěstí. Ale když jsme se vrátili do Finska, všichni byli šťastní a oslavovali, protože jsme bojovali v každém zápase.

A Vy jste zaznamenal 13 kanadských bodů na tomto turnaji…
V několika zápasech jsem měl více kanadských bodů. Ale na mistrovství světa nezáleží, kdo dává góly a kdo nahrává. V týmu jsou nejlepší hráči různých lig, kteří dávají mnoho branek, ale na turnaji nemůže každý skórovat tak, jak je zvyklý. Všichni musí hrát hlavně pro mužstvo. Když máte dobré bodování, můžete být šťastní, ale jsme tady hlavně proto, aby vyhrál tým.

Poslední dva turnaje, 2002 ve Švédsku a 2003 doma ve Finsku byly jaké?
V roce 2002 jsem nehrál poslední dva zápasy, měl jsem na chodidle nějakou infekci a měl jsem nohu dvakrát tak větší. Moc si toto mistrovství nepamatuji, o třetí místo jsme prohráli se Švédy myslím 3:5 i když jsme asi 3:1 vedli. Doma ve Finsku jsme neuvěřitelně prohráli čtvrtfinále se Švédy, i když jsme vedli 5:1. Nevím, jak se to mohlo stát. Na to se nedá nic říct. Je to něco, co se stane a vy ani nevíte, jak je to možné. Dělali jsme přesně co jsme měli, hráli jsme perfektní zápas, Švédy jsme nepustili přes půlku a oni vyhazovali jen na zakázaná uvolnění. Vedli jsme 5:1, ale pak se to celé otočilo.

Určitě máte přátele ve Švédsku, nežertovali s vámi na toto téma?
Ne. Spíše švédské noviny, ale ty jsme raději nečetli (smích). Je to hodně smutné, raději to nechejme v minulosti.

Co tedy očekáváte od letošního šampionátu v České republice?
Máme nového kouče, který dal naší hře nový systém. Cítím, že hrajeme lépe. I když proti Slovensku jsme prohráli 2:5, nebyla naše hra špatná, Slovensko má opravdu velmi silný tým. Porazili jsme USA 4:2 i když jsme 0:2 prohrávali. Myslím, že tenhle tým má svou sílu.

Škoda, že nemůže přijet Saku Koivu…
Samozřejmě. Je to jeden z nejlepších hráčů světa. My však hrajeme jako tým. Trenér nám řekl, že nevybral 20 nejlepších hráčů, ale hráče pro tým, kteří musí hrát společně.

Takhle dokázala vyhrát Česká republika v Naganu na OH…
Přesně tak. My musíme hrát jako tým a pak máme šanci. Všechno je hodně vyrovnané a vyhrát má šanci jen dobrý tým.
 
Kde byla nejlepší a kde nejhorší atmosféra?
Skvělé bylo mistrovství ve Finsku v roce 1997. Všichni ještě byli šťastní a nažhavení z mistrovského titulu z roku 1995. To bylo skvělé. V roce 2003 všichni očekávali, že uspějeme, my měli skvělý tým, tam byla atmosféra také skvělá. Kde byla nejhorší atmosféra se nedá říct, každé mistrovství má svoje. A ať se hraje kdekoliv, chodí na hokej hodně lidí a finští fanoušci nás vždycky přijedou podpořit od úvodního zápasu jako letos při zápase proti USA. Bylo tady mnoho našich fanoušků, kteří křičeli a fandili nám. V zápase se Slovenskem bylo naprosto vyprodáno a atmosféra tady byla neuvěřitelná.

Na Stodolní ulici se navíc zejména finští fanoušci výborně baví…
Jsou perfektní, když přijedou až z Finska podpořit naše mužstvo. Umí se dobře bavit. Přijeli se podívat na výborný hokej a občas si k tomu dát nějakou skleničku. 

Jaký je rozdíl mezi šampionáty kdysi a v současnosti?
Myslím si, že v polovině devadesátých let nehrálo na mistrovství tolik hráčů z NHL, ale v posledních letech hraje stále více a více hráčů z NHL a týmy, které hrají Euro Hockey Tour jsou potom na mistrovství naprosto odlišné.

Kdo byl Vaším nejlepším spoluhráčem v obranné dvojici?
Myslím, že Hannu Virta, hrál jsem s ním v Rakousku a myslím, že i ve Finsku a Švédsku. Momentálně je asistentem trenéra.

A který brankář, před kterým jste hrál, byl ten nejlepší?
Na mistrovství světa za nás chytalo hodně výborných brankářů. Ale myslím, že v roce 1995 byl Jarmo Myllys neuvěřitelný.

Můžete vyzdvihnout nějakého kapitána?
Jednu dobu byl kapitánem Timo Jutila a to bylo něco speciálního a samozřejmě také Saku Koivu.

Nejlepším koučem asi pro Vás bude Curt Lindström…
V té době přinesl něco zcela nového do finského hokeje. A to byl klíč k tomu, abychom to mistrovství vyhráli. Aravirta byl také skvělý, trénoval po Lindströmovi a odváděl mnoho let pro Finsko výbornou práci. Nyní nás trénuje Summanen, což je velmi emotivní trenér, stejně jako byl i emotivní hráč. Každý byl rozdílný a národní tým je něco speciálního. Potkáte se týden v září, týden v říjnu, potom o Vánocích a na mistrovství musíte hrát to, čemu věříte. To je klíčem k úspěchu. Každý musí věřit tomu, co dělá.

Kdo je podle Vás nejlepším obráncem v historii MS, je to Petteri Nummelin?
To si nemyslím. Určitě to bude nějaký ruský obránce, zvolil bych jméno Vjačeslav Fetisov.

Proč hrajete švýcarskou ligu a ne některou lepší soutěž?
Opustil jsem finskou ligu v roce 1995, když jsem odešel do Švédska, kde jsem hrál dva roky. Odtud jsem odešel do Švýcarska, kde je kvóta pouze tří nebo čtyř cizinců a vy musíte hrát dobře, aby vás nevyhodili. A to bylo něco, co jsem hledal. Chtěl jsem mít motivaci hrát každý zápas naplno. Švýcarská liga se velmi zlepšuje, lidé tam pracují naplno a výsledky se už objevují. Mám to tam velmi rád a nemůžu říct nic špatného.

Nebo je to dáno tím, že máte rád švýcarský sýr?
(smích) Ne, nejím sýry.

Tak jaké jídlo máte nejraději?
Záleží na situaci. Den před zápasem to jsou převážně těstoviny a kuře, v jiné dny třeba hovězí nebo ryby, hlavně losos. Ale mám rád všechno.

Zpátky k hokeji, vyzkoušel jste si také zámořskou NHL, ale pouze v jedné sezóně, proč jste vydržel jen jeden rok?
Jednoduchá odpověď, nedostal jsem novou smlouvu. Bylo to hezké a líbilo se mi tam a kdybych ještě dostal jednu šanci, šel bych si tam zahrát. Měl jsem tam smlouvu na rok s roční opcí, ale nabídli mi pouze dvoucestnou smlouvu. Hlavně kvůli rodině jsem to nevzal a vrátil se zpět do Švýcarska.

Jak se Vám líbí Ostrava?
Mnoho věcí mě překvapilo, protože než jsme sem odjížděli, říkali nám, že je to malé město, kde není nic kromě haly a hotelu. Ale myslím, že je tady pěkně. Člověk během mistrovství nemá příliš času, maximálně tři hodinky mezi tréninky a zápasy, takže se dá zajít třeba někam do kavárny si popovídat. Hala je také dobrá, nemůžu říct o Ostravě nic špatného.

A co říkáte na české pivo?
Zatím nevím. Až skončí mistrovství, tak si jich určitě pár dám.

Jaká jsou česká děvčata?
Jsem ženatý (úsměv).

Ostrava není momentálně jen hokejovým městem, ale také fotbalovým, Baník Ostrava získal titul mistra ligy. Máte rád fotbal?
Slyšel jsem o tom a gratuluji Ostravě k mistrovskému titulu. Viděli jsme lidi se světlicemi jak slavili a zpívali. Já jsem jako mladý hrával fotbal závodně v juniorském národním týmu. Pamatuji si rok, kdy jsem přestal hrát hokej a hrál jenom fotbal, ale nakonec jsem přešel zpět k hokeji. Už je to dlouho, co jsem fotbal nehrál. Ale fotbal mám rád velmi a sleduji jej v televizi.

Co si myslíte o českém národním týmu na tomto MS?
Je to velmi silný, technicky vybavený tým. Viděl jsem jej hrát pár zápasů v televizi a hráli dobře jako tým. Mají dost hráčů z NHL a jsou jedním z největších favoritů turnaje.

Čeho by chtěl finský tým na tomto turnaji dosáhnout?
Řekli jsme si, že uděláme, co budeme moci. Hlavně hrát podle svého systému, který když dodržíme, budeme vyhrávat. Nestanovili jsme si cíle, jako že musíme získat nějakou medaili. Prostě hrát co nejlépe a zbytek se uvidí.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze