Ten neminul ani hráče, který v posledním letošním utkání v Brně vstřelil tři góly. "Nedá se s tím nic dělat, k hokeji tréninky patří," říká zkušený sedmatřicetiletý útočník. "Ale dá se to vydržet."
Jak jste si užil Vánoce s vědomím, že jste jen dva dny před nimi nastřílel v Brně tři branky?
Byl to pěkný zápas, samozřejmě hlavně pro nás. A hattrick, to byl jen takový bonbónek.
Vám prý ale výhra přinesla i nějakou prémii?
O něčem oficiálně ani nevím, ale je pravda, že Brňáků je v týmu dost. Vedle hráčů i trenér... Takže něco asi bude.
Vyhrávat v Brně před zaplněným stadionem se nepodaří jen tak, co podle vás tentokrát rozhodlo?
Několik okamžiků. Třeba ve třetí třetině, když jsme šli do vedení na 4:3. Kdyby se to za stavu 3:3 stalo obráceně, asi bychom s tím už těžko něco dělali, protože Brno je tak zkušené mužstvo, že by si vedení už pohlídalo.
V první třetině jste prohrávali, ale v závěru jste skóre dvěma góly otočili.
Také hodně důležité okamžiky, hlavně ta druhá branka, kterou jsme šli do vedení na 3:2, byla důležitá, protože jsme ji dali nějakých dvacet vteřin před koncem.
Ve druhé třetině jste ale o tento minimální náskok přišli. Proč?
Protože jsme byli hodně vylučováni. Hrát osm minut z dvaceti ve čtyřech, to je moc. A Brnu to tam také jednou spadlo. Na druhé straně je dobře, že se jim toho nepovedlo víc, šance na to měli.
V prosinci to byl už váš druhý hattrick, nejprve v domácím zápase s Jihlavou, teď v Brně. Kde se vzala vaše střelecká pohoda?
Myslím si, že to vychází z toho, že se v našem útoku nedaří jenom mně, ale všem. Záleží jen na tom, na koho to v zápase padne a na koho samotné zakončení v akci vyjde.
Předtím se vám ale dvakrát na domácím ledě nedařilo nikomu a nedali jste jako tým ani jeden gól. Je to ubíjející doma prohrávat s nulou?
Trochu v hlavách to je, ale zase na druhé straně střílení gólů záleží také trochu na štěstí. A třeba s Vrchlabím jsme měli až nehoráznou smůlu, divili se tomu i soupeři.
Přesto ale letošní prosinec asi budete mít ve svých vzpomínkách spojen spíš se střeleckými úspěchy.
Vzpomínky? To snad zatím nehrozí, vzpomínat budu až po kariéře (smích).
Na to se snad ještě nechystáte?
Určitě ne. Kdysi jsem na to už odpověděl. Rád by si zahrál se svým synem v Kolíně. A tomu bylo teď patnáct, takže mám ještě čas.
