Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Yzerman ví, jak na Haška, ale nepoví

19 2001
Detroit - Jemná tvář, velké plaché oči. Kanadský hokejista Steve Yzerman vypadá zranitelně. Křehký fešák, žádný svalovec. Však také v bohaté kariéře přemáhal spoustu zdravotních potíží. Na štíhlé postavě vysoké 177 centimetrů nadpřirozeně čnějí pouze vypracovaná stehna. Nezkoušejte s ním však rozmlouvat po prohraném zápase. Útočník týmu Detroit Red Wings nesnáší porážky. V elegantním obleku nasupeně rázuje ze šatny s očima zabodnutýma do země.

Domácí reportéři vědí, že nemá cenu žádat o rozhovor. Ani spoluhráči si netroufnou vtipkovat. Ostatně málokdo si v šatně dovolí žert vůči Yzermanovi. Šestatřicetiletý muž hraje roli vůdce, vzoru pro kolektiv. Kapitánem Red Wings je už patnáct let. V NHL kroutí devatenáctou sezonu, nastřílel 648 gólů, dvakrát vyhrál Stanley Cup.

Mlčenlivostí a vážným výrazem budí respekt, avšak ve skutečnosti není "suchar". "Rozhovor pro české noviny? Sorry, nemluvím česky," prohlásí a obličej se mu na chviličku rozbleskne úsměvem. Pochází z předměstí Ottawy, ale spousta zážitků ho váže k Česku, případně Československu.


Ve dvaceti jste hrál na mistrovství světa v Praze? Pamatujete si na rok 1985?
Jo, tehdy nás zařízli čeští rozhodčí.

Vážně?
Ne, ne. Byl to skvělý zážitek. Turnaj se mi líbil, prohráli jsme s Československem v boji o zlato. Myslím, že 5:2 nebo 5:3.

Zápas skončil 5:3. Tehdy kanadské reprezentaci nastřílel tři góly Jiří Šejba, pamatujete si ho ještě?
Á, tak pět tři. Šejba? Toho už si nevybavím.

Prohlédl jste si tenkrát město?
Trošku. Bylo krásné počasí. Musel zrovna končit duben. Bydleli jsme v centru, v hotelu Intercontinental. Tam jsme se většinou potulovali. Kolem toho velkého náměstí, co bylo poblíž. Našlo se tam pár restaurací.

Jak se vám starobylá Praha zalíbila? Vrátíte se do ní někdy?
Zdála se mi krásná. Byli jsme dost mladí, takže jsme si užili několik příjemných večeří v tamních hospůdkách. Prahu mám na seznamu oblíbených evropských měst, takže bych ji chtěl navštívit ještě jednou. Jen nevím kdy.

Víte, že jste se v průběhu turnaje stal idolem českých dívek a dam?
(Smích) To už je dávno! Vůbec jsem to netušil. Škoda. Kéž bych to býval věděl! Je pozdě.

Ve finálové skupině jste senzačně porazili Sovětský svaz, skoro každý vám v Praze fandil, protože Sověty málokdo miloval...
Ano, támhle Igor Larionov za ně hrál. V základní skupině nás porazili asi 10:0 nebo 14:3, ale v odvetě jsme se sebrali a vyhráli 3:1. Mario Lemieux dal dva góly a bylo to úžasné. Málem jsme získali titul. Taky zápas s Čechy byl strhující, napínavý. Nastoupili jsme proti nim, přímo v Praze. Pamatuju si na skvělou atmosféru. Jenom jsme nevyhráli.

Mluvil jste o turnaji se současným spoluhráčem Larionovem?
Jo, párkrát na to přišla řeč. Kdysi už jsem zapomněl tu strašnou porážku v základní skupině, ale on mi to hned po svém přestupu k nám připomněl.

Kanada v poslední době s Českem prohrává. Bylo vyřazení v semifinále olympiády v Naganu pro vás nejtěžší prohrou?
No, v pětaosmdesátém mě to taky dost vzalo. Šlo o zlato. Ale olympiáda je asi větší akce, takže ta porážka v nájezdech nesmírně bolela. Víte, hráli jsme předtím v Naganu moc dobře, hodně nás to tehdy zarmoutilo.

Vám tak záleželo na vítězství na mistrovství světa? Myslel jsem, že Kanadu ten turnaj příliš nezajímá...
Hráče zajímá. Jistě, mají v sobě smutek z neúspěchu ve Stanley Cupu. Když ale přiletíte do Evropy, vkročíte na led, vtáhne vás to. Lidi v Kanadě turnaji nevěnují tolik pozornosti, protože právě probíhá play off v NHL a spousta hvězd hraje v něm. Ale hokejisti, co letí do Evropy, vždycky touží vyhrát.

Co si myslíte o semifinálovém utkání Česko - Kanada v Naganu? Kanaďané obvykle tvrdí, že byli v tom zápase lepší...
Bylo to velmi vyrovnané, napínavé. Češi hráli chytře, zezadu, střílelo se spíš zdálky, hodně toho zablokovala obrana. Ani jeden z týmů nedominoval. Rozhodly penalty, Dominik Hašek při nich byl fantastický, i když například Eric Lindros trefil tyčku. Chyběl kousek.

Mnoha českým fanouškům se zápas velmi líbil, považují ho za vrchol hokejové podívané. Souhlasíte?
Ani se nedivím, že jim se líbil (smích). Víte, já nikdy neviděl záznam. Až tak moc si nepamatuju, ale nebylo snadné se proti Čechům prosadit. Nehrálo se lehce. Nešlo vytvořit tlak, většina střel vůbec neprošla k brankáři.

Na mezinárodní úrovni se Česko v současnosti jeví jako největší rival Kanady. Cítíte to tak?
Těžko říct. Na světě máte šest vyrovnaných hokejových zemí, ale je pravda, že z nějakého neznámého důvodu pochází hodně nejlepších hráčů v NHL právě z Česka. Eliáš se Sýkorou jsou Češi, ne? Samozřejmě každý zná Jágra a Dominika, také Straku. Dokonce i Jirka Fischer tady u nás roste ve hvězdu. Český hokej prochází dobrou érou.

Česká reprezentace třikrát za sebou vyhrála mistrovství světa, k tomu olympiádu. Mluví se o zlatém věku. Proto se ptám.
Asi to bude pravda. V současnosti má Česko nejsilnější mužstvo, pro soupeře je velkou výzvou porazit právě vás.

Příležitost budete mít na olympiádě v Salt Lake City. Objevil jste způsob, jak dát gól brankáři Haškovi?
Už to vím, ale nechám si to pro sebe jako tajemství.

Takže ten recept neprozradíte ani spoluhráčům v kanadském týmu?
Jedině když nebude vyhnutí. V závěru třetí třetiny.

Chcete snad vyhrát bodování turnaje?
Ne, ale Dominika budeme později tady v Detroitu ještě potřebovat, takže to musím utajit.

Jaký dojem na vás Hašek po nedávném přestupu z Buffala udělal jako člověk a jako hokejový brankář?
Je tak nějak v pohodě, připadá mi uvolněný. Má rád legraci. Když jsem s ním mluvil po přestupu k nám, připadal mi nadšený jako malý kluk. Na ledě neskutečně dře. O tom jsem dosud jenom slýchal. Jeho přítomnost znamená pro naše tréninky obrovský přínos. Musíte si dát hodně záležet, abyste Haškovi dali gól.

Po Haškově příchodu prý branek při trénincích Red Wings výrazně ubylo?
On je prostě nerad dostává. Udržuje se v neustálé koncentraci. Je soutěživý. Pro nás útočníky je to zábava, zastřílet si na Haška.

Dominik Hašek touží po Stanley Cupu a tvrdí, že pokročilý věk klíčových hráčů Red Wings nemusí být na škodu. Naopak, údajně může motivovat: "Jdeme a ukážeme všem, že to ještě jednou dokážeme." Co vy na to?
Vůbec se nezabývám úvahou, jestli jsme moc staří. Vezměte si všechny nedávné vítěze Stanley Cupu. Třeba v Coloradu bylo všem nejlepším hráčům přes třicet - Blake, Sakic, Bourque, Roy.

Ještě k olympiádě. Kdo vyhraje v Salt Lake City?
Doufejme... Doufejme, že my.

Co by pro kanadské fanoušky znamenalo, kdyby jejich reprezentace znovu nevyhrála?
To by bylo další velké zklamání. Na mezinárodní úrovni jsou Kanaďané zvyklí na vítězství. Na hokej jsme hrdí, dost jsme toho vyhráli. Ale v poslední době jsme dostali pár ran. Neuspěli jsme na Světovém poháru 1996, na olympiádě 1998. Lidi očekávají, že se znovu vrátíme na vrchol, a byli by velmi zklamaní, kdyby se to nepovedlo.

Musíte být pod ohromným tlakem, ne?
Já jsem pod ním pořád. Osmnáct let. Už jsem si zvykl. Když vyhráváte, moc vás chválí. Když prohrajete, tak vás zase moc kritizují.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze