Účastník již třetího šampionátu hokejistů do osmnácti let však stejně jako loni zakončil mistrovství světa prohrou s výběrem USA. Zatímco loni vyhráli Američané 5:2, letos byli ještě o dvě trefy úspěšnější.
„Zápas s USA byl velmi podobný tomu z minulému roku. Opět jsme dostali ze začátku zápasu rychlé góly. Minule byly tři, letos hned čtyři. To ovlivnilo celé utkání, takhle se do zápasu s USA nastoupit nedá. Jakmile se Američané dostanou do několikabrankového náskoku, ztrátu již většinou nepustí. Ve druhé třetině sice trochu polevili, ale jakmile se nám podařilo dát gól, oni znovu nastartovali a nepustili nás pomalu ani z pásma,“ vypráví na turnaji pětigólový Pavel Zacha.
Jaké byly před zápasem pokyny od trenérů?
Měli jsme spíše za úkol hrát obrannou hru. Věděli jsme, že když se Slováci snažili napadat a hrát s nimi útočně, dostali desítku. Sice jsme více z obrany hráli, oni ale naši obrannou zeď protrhli a nasázeli nám tam ty góly.
Ve druhé třetině jste snížili na 1:4, navíc jste měli ještě další šance na druhou branku. Byla před poslední třetinou v kabině ještě bojovná nálada?
Samozřejmě. Věděli jsme, že skóre je 4:1, a že se s Američany dalo hrát. V konci druhé třetiny jsme měli několik šancí přidat ještě jeden gól, jeli jsme dva na jednoho, tři na jednoho, ale branku jsme nedali. Ve druhé přestávce byla v kabině vidět naděje, říkali jsme si, že to ještě musíme zkusit, že 1:4 není výsledek, který by se nedal otočit. Z kraje třetí části nám však Američané vstřelili dva góly a bylo kompletně po zápase.
Byli Američané zatím nejtěžším protivníkem na šampionátu?
Určitě nejtěžším, to jsme ale věděli už před čtvrtfinále. Já osobně jsem s Amerikou snad ještě nikdy v životě nevyhrál. Kdybychom dostali jakéhokoliv jiného soupeře, dalo by se s ním hrát, ale Amerika byla na turnaji úplně někde jinde.
Trenér Petr i tak hodnotil celý turnaj spíše pozitivně. Souhlasíte s ním?
Odehráli jsme dobrý turnaj ve skupině, ale čtvrtfinále, které bylo nejdůležitější, se nám nevyvedlo. První zápas s Finy nás trochu srazil do kolen. Před turnajem jsme vyhráli se Švédy a mysleli si, že to všechno půjde samo. Pak jsme ale dostali 1:6 a byli znovu na zemi. Další zápasy jsme se zlepšili, porazili Lotyše, těsně prohráli s Kanadou a hlavně v posledním zápase přehráli Švýcary. To bylo důležité, výhra 5:0 nás navnadila do čtvrtfinále, tady jsme se však bohužel rychle složili a nepostoupili.
Z turnaje si odvážíte pět vstřelených branek a ocenění pro nejlepšího hráče českého týmu. Je tohle alespoň drobná náplast na brzké vyřazení?
Je těžké hodnotit osobní výkon takhle bezprostředně po turnaji. Byl jsem rád, že jsem po skončení sezony v OHL mohl ještě naskočit do turnaje a reprezentovat Českou republiku do osmnácti let. Snad jsem klukům alespoň trochu pomohl, i když jsme vypadli již ve čtvrtfinále.
Jsou výkony českého týmu příslibem do dalších reprezentačních akcí?
Příslib tam určitě je. Hned příští rok budou na šampionátu do dvaceti let devadesát šestky, což je ten výtečný ročník, se kterým jsme loni ve Finsku získali stříbro. Silné jsou ale i devadesát sedmičky, se kterýma jsem sice doposud nikdy nehrál, ale na Hlinkovi byly druhé a dobře se umístily i na jiných turnajích. Když budeme makat dál a potkáme se s kluky na dvacítkách, bude to jen dobře.
