Hlavně fanoušci Kladna si ho pamatují jako neúprosného bojovníka, který byl pro všechny soupeře nepříjemný. "Už nás zase řeže," vzdychaly tábory soupeřů. I dnes mluví, jak sám hrával. "Hokejista na ledě musí nechat všechno," tvrdí rezolutně.
Kdy jste se rozhodl pro náročnou manažerskou práci?
V šesti letech jsem se rozhodl, že se budu pohybovat kolem sportu. Byla to pro mě jako školáka náročná povinnost mimo školu. Když teď přišla nabídka pracovat v dospělém hokeji, neváhal jsem dlouho. Musel jsem ty záležitosti konzultovat s rodinou, s manželkou. Když má člověk podporu, protože třeba opustí domov, tak ta práce ho zajímá a zvažoval jsem to opravdu krátce. Velmi krátce.
Nedostal jste podobnou nabídku z Kladna, kde jste dlouho hrával?
Tady v klubu došlo ke změně generálního manažera. Nyní je jím bývalý primátor Kladna Milan Volf. Všichni očekávali nějaké změny. Jenže díky stavu, ve kterém se kladenský hokej nachází, se dlouho nic nedělo, protože hlavním úkolem bylo zachránit áčko v extralize. Žádné změny nebyly ani v mládežnickém hokeji, kterému jsem se věnoval. Tahle nabídka přišla dřív, než se Kladno rozhodne pro změny. Ale ani si nemyslím, že tenhle post je v kladenském klubu otevřený.
Zůstanete spolukomentátorem v České televizi?
Samozřejmě, že spolukomentátorem nemůžu být. Je to střet zájmů, který si ani Robert Záruba (vedoucí komentátor hokejového oddělení České televize) nemůže dovolit. Jemu jsem svoji novou aktivitu oznámil a domluvili jsme se jak s majiteli Mountfieldu, tak s Robertem Zárubou. Po mistrovství světa to musím přerušit.
Kdy vás Mountfield oslovil?
Bylo to kolem Velikonoc, spíš po Velikonocích. Nabídli mi, abych o tom uvažoval. Dohodly se první kontakty, bylo oťukávání, co by můj příchod mohl znamenat. Jestli bych se na to cítil. Nějakou dobu probíhalo upřesnění. Když jsme si všichni ověřili, že do toho chceme jít, tak to klub oznámil.
V manažerském oboru jste asi ještě nepracoval.
Máme tady na Kladně menší realitní firmu a vedl jsem ji jako ředitel. Úplně neznámé to pro mě není. Ale ve sportovní oblasti jsem působil jen u dětí. Sportovní manažerství je určitě něco jiného, ale vedením firmy už jsem si prošel.
Budete do Českých Budějovic dojíždět?
Ne, usadím se tam. Rozhodl jsem se, že vezmu celou rodinu. Máme tři děti. Budeme bydlet v Budějovicích.
Měl jste nějakou podobnou nabídku odjinud?
Nemám žádnou podobnou. Budějovice byly první podobnou nabídkou. Řekl bych, že nejrychlejší.
Josef ZajícNarodil se 7. září 1968. Nejvíce hrával za Kladno a v nejvyšší soutěži sezonu působil i v Trenčíně a v Pardubicích. Byl dlouho kapitánem kladenského celku. Ve třiceti letech odešel do Německa, kde byl ve dvou klubech čtyři roky. Vrátil se do Kladna a pomohl mu k návratu do extraligy. Později |
Řekl bych, že každý hráč sleduje dál hokej. Díky působení v televizi a při spoustě zápasů extraligy díky rozborům ve studiu si myslím, že hráče znám poměrně slušně. Se všemi agenty se znám určitě osobně. Jak jsem říkal, hokejisté se většinou snaží dál uplatnit v hokeji, protože mu rozumějí nejvíce.
Vy jste jako centr býval docela ostrým hochem. Býval vás plný led. Vyznáváte stejný typ hráčů, nebo byste upřednostnil jiné?
Určitě celá veřejnost zaregistrovala, že hokej je dneska takový. Kdo se díval na olympiádu, viděl, jaká hra se prosazuje a jaká se lidem líbí. Lidi chtějí dynamický hokej a ten jsem v sobě díky bohu měl. Ne, že bych preferoval jen tenhle styl, ale samozřejmě se mi líbí nejvíce. Hlavní však je, aby si trenér přizpůsobil hráče a aby je přizpůsobil tomu, co po nich chce.
Takže uznáváte názory kouče.
To budu vždycky respektovat. Kapitánem na lodi je trenér. Budu rád, když bude zvědavý na můj názor. Ale trenér je zodpovědný za tým a všichni ostatní se musí přizpůsobit. Nejsem trenér, ale samozřejmě vyznávám kluky, kteří jsou ochotní na ledě nechat všechno. Když my jedeme reprezentovat, tak kluci řeknou: Jsem rád, že si spolu jdeme zahrát. Kdežto kluci z Ameriky řeknou: My jdeme vyhrát. Pak je i projev dynamičtější.
Ale stává se, že trenér skončí a tým zůstane. V Americe i Kanadě hodně o příchodu hráčů a stylu mužstva rozhoduje generální manažer. Trenér pak s týmem vše jen dotváří.
Většinou je tam generální manažer trenérem. Třeba Gretzky tak působil ve Phoenixu. Trenéři se také stávají manažery. Ale musí změny v mužstvu konzultovat. To je jednoznačné. Nikdo nebere trenéra s tím, že bude počítat, že ho vyhodí. Ale trenér je tím, kdo si mužstvo staví. Tak by měl mít svaté právo tu filozofii spojit s hráči.
Co říkáte obměně kádru, pro kterou se Mountfield rozhodl?
Zřejmě díky té obměně jsem dostal tu šanci pro Mountfield pracovat. Z pozice hráčů je to hrozně nepříjemné. Ať už si vezmu, že odešel Sailer, Váček (Vak), kluci, kteří toho pro hokej v Budějovicích hodně udělali. Dnes se hráčský trh zužuje. Doba, kdy si hráči mohli vybírat, kde budou hrát, je pryč. A v klubu zřejmě měli důvody, aby ti kluci klub opustili. K tomu se moc vyjadřovat nemůžu. My teď musíme makat a soustředit se na to, aby na konci příští sezony, i když teď se spousta lidí zlobí, abychom dokázali, že ty změny nebyly zbytečné.
Dá se vůbec nahradit tolik hokejistů najednou? Říká se, že na trhu dobří hráči moc nejsou.
Myslíte, že takhle kvalitní hráči na trhu nejsou? Říkám, že hráči si musí uvědomit opak. Hráčů je strašně moc. Když se zeptáte agentů, tak agenti pro hráče nemají práci. Je strašně těžké jim ji sehnat. Je krize a všechno se zužuje. Ti kluci si musejí uvědomit, že když tu práci mají, že tam musejí nechat všechno. A každý je nahraditelný. Neříkám, že 11 hráčů je málo. A jestli to bude plus, nebo minus, to se ukáže. Ale kluci se musí taky o to rvát. Třeba tak, že padnou dvacetkrát za sebou do střely.
To jistě uvedete nějaký příklad.
Teď při play-off Pardubice. To byl tým, který fungoval neskutečně. To byli mušketýři, bojovníci, kteří byli za Haška ochotní umřít. Stokrát padnout do střely. Oni všichni ukázali jednotnou sílu. Na to byla úžasná podívaná. V tom bych viděl příklad, že si to hráči musí odmakat a zasloužit. A když je práce dobře placená, tak se o to místo musí klepat. Musí se o to rvát tak, že nedají ani chlup zadarmo. To je moje filozofie, kterou jsem měl jako hráč a v té budu pokračovat.
Už jste dostal v Mountfieldu za úkol hráče sehnat?
Ne, ne. Ale tady se mluví i o tom, že v klubu budou dostávat příležitost vlastní odchovanci. To je také velké plus. Aby i ti mladí do toho šli tak, že tam nechají duši. To se povedlo právě Pardubicím a je to krásný příklad. Naskočili tam i mladí a porvali se o to. Věřím, že ta energie na to bude. Jedenáct hráčů je samozřejmě hodně, ale věřím, že trh je takový, že hráči budou. Ale zatím jsme o tom nekomunikovali, naše spolupráce teprve začíná.
Dá se tedy předpokládat, že v Mountfieldu nastoupíte asi po mistrovství světa.
Přijedu začátkem května. Domluvím si nějaké bydlení a zůstanu tam. Na práci v televizi bych dojížděl. Moje rodina tady ukončí školní rok a přijede za mnou.
