Zazářil ten, kdo málem vůbec neodletěl

M o s k v a - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Do nominace proklouzl až na poslední chvíli, z moskevského letiště ho navíc málem vrátili zpátky do Čech. Neměl víza, zůstal tam trčet přes čtyři hodiny. Nestihl úvodní trénink, dva dny si pořádně nezabruslil. Přesto se hokejový útočník Kamil Piroš zařadil mezi elitní útočníky turnaje Baltiky, vyhrál kanadské bodování. "Kdyby mi někdo řekl, že dám ve dvou zápasech dva góly, jasně že bych se mu smál," vyprávěl po utkání s Ruskem. Pak si znovu nasoukal dlouhé kudrnaté vlasy pod helmu a naskočil k závěrečnému boji proti Finsku. A byly z toho další dvě trefy. Celkem dal ve třech zápasech čtyři góly, v extralize za Litvínov jich během 29 utkání pobral sedm.
Poslechnětě si kouče Augustu, jak hodnotí turnaj - ikonka audio

"Tam se tolik nedařilo," uznává dvaadvacetiletý Piroš. "V lize navíc spíše přihrávám, tady jsem začal trochu střílet a to se vyplatilo."

Když se vydával do Ruska necítil se moc dobře. Sužovala ho chřipka, nemohl trénovat. "Nevěděl jsem, jak na tom budu. Měl jsem docela strach, abych nepropadl." Hned první zápas mu však vyšel. V polovině utkání švédský gólman Liv lapačkou vyškrábl blafák Vlasáka a Piroš pohotově doklepl. Blýskl se prvním gólem v reprezentaci. Hned vyjel po rozhodčím, aby ukořistil puk. "Táta ho chtěl k Vánocům. Takže dárek už mám splněný," radoval se. "Táta ho chtěl k Vánocům. Takže  dárek už mám splněný," radoval se. "Hned jsme domů poslal textovou zprávu." Ale  nazatelefonoval. A když nasázel další góly, znovu jen vyťukal do mobilu esemesku. "Prostě  abych to nezakřiknul."

Pak přišel duel s Ruskem. V páté minutě vystihl výpadek obrany domácích a švihem namířil mezi betony brankáře Čistova. Asistoval také u poslední zásahu, při přesilovce přihrál Ujčíkovi, který z levé strany propálil ruského gólmana počtvrté. Národní tým vedl 4:1, zdálo se být rozhodnuto. Přesto pak po strhujícím závěru padl na penalty. "Ale herně to nebylo špatné," upozornil Piroš.

Hodně mu vyhovovala spolupráce prvního útoku. S Ujčíkem a Vlasákem si rozuměli, rychle se  sehráli. "Dokázali jsme se najít, dostal jsme se v něm do velké pohody." Umí rychle nabrat  rychlost, nebojí se udělat kličku. Když je naopak třeba, s přehledem podrží puk. Hraje s  rozvahou. Třeba v utkání s Finskem se při přesilovce neukvapil, počkal si a pak vypálil mezi  betony. "Je to fakt velice dobrý hráč. Právě proto jsme si ho vybrali," usmívá se Martinec.  Někdy se trochu zdá, že hraje až příliš na sebe. "Sólista? To se mi nezdá. Možná v  Litvínově, ale tady ne. Bojoval pro mužstvo," velebí ho Martinec.  

Je tichý, moc toho nemamluví. Když na letišti vysedával přes čtyři hodiny, nerozčiloval se.  Pokorně čekal. "Vypadá trochu zakřiknutě," všiml si kouč. "Stejně jako ostatní mladíci by  potřeboval, aby se o něm začalo trochu víc psát. Aby se o nich víc vědělo, pomohlo by jim  to."

Poprvé se v seniorské reprezentaci objevil před dvěma lety právě na Baltice. Zahrál solidně,  rozhodně nezklamal. Přesto si národní dres znovu vybojoval až teď a zamířil opět do Ruska.  "Věděli jsme o něm. Poctivě ho sledovali, ale vždycky to bylo tak na hraně," zdůvodňoval  Martinec. "Vždyť víte, že na postu centra je u nás ohromná konkurence. A on je ryzí centr." 

Teď ho doma čeká pořádný zápřah, musí ještě sehnat většinu dárků. Až na ten pro tátu...