Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Legenda Haber i v osmdesáti letech trénuje: Na ledě ještě ukážu všechno

Zdeněk Haber, bývalý hokejista a současný trenér mládeže v Třemošné, jako čerstvý osmdesátník. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

28 2015
Na ledě v Třemošné, kde trénuje žáčky, je téměř každý den. Ráno pravidelně cvičí, jen kvůli bolavým zádům musel nedávno skončit s oblíbeným tenisem. Chodí do sauny, u piva pak ostře diskutuje s přáteli. Jak jinak, hlavně o hokeji. Pohyb a zase pohyb, to je jeho recept na dlouhověkost. „Od Pepy Řezníčka mám velký notes. Tam si píšu, co mě každý den čeká. A když tam ráno nenajdu žádný plán, jsem pak strašně nervózní,“ usmívá se plzeňská hokejová legenda Zdeněk Haber.

Nehádali byste to ani náhodou, ale pro pořádek - v úterý mu bylo osmdesát let! A v sobotu se v Plzni chystá velká oslava. S gratulací dorazí mimo jiné prezident hokejového svazu Tomáš Král, šéftrenér Slavomír Lener, generální manažer plzeňské Škody Martin Straka i se starším bratrem Michalem. Přijet by měl i reprezentační kouč Vladimír Růžička.

Prozraďte, jakou radu se snažíte těm malým „capartům“ v Třemošné nejvíc vštípit do hlavy?
Že když někdo umí kličky, ale není dobrý bruslař a není rychlý, tak se k brance stejně nedostane. A že hokej je kolektivní hra, takže odmalička se musí učit přihrávat. Myslím, že to funguje, 3. a 4. třídy jsou u nás v Třemošné výborné. Třeba čtvrťáci nedávno uštědřili Škodovce debakl 11:1. To stačí, ne? 

Jako příklad rozhodně. Těší vás, že s nimi na ledě pořád zvládnete téměř všechny činnosti?
Do nějakých závodů v bruslení už se pouštět nemůžu, ale jinak jim dokážu předvést všechno. Jak střílet, jak zblízka zvednout puk, jak si beci mají nachystat protihráče, aby jim neudělal kličku... Když byla před časem v Třemošné reprezentační šestnáctka, i jejich trenéři Lála s Reichlem a Augustou koukali, jak cvičíme „taháky“ na desce.

Umíte hokej vypustit z hlavy?
Moc ne. Víte, s partou přátel chodíme pravidelně do sauny. Pak se jde na pivko a mluví se o hokeji, o fotbale. A jsou to tak ostré a hlasité diskuze, že už podle toho musíme volit i restaurace. Teď chodíme do salonku v Sedmým nebi. Tam nás okolí neslyší a nerušíme.

Zdeněk Haber

Narodil se v Třemošné 24. února 1935, v mládí se kromě hokeje věnoval aktivně také házené.

Hráčská kariéra: RH Plzeň, Spartak Plzeň B, České Budějovice (vojenský tým), Slavoj České Budějovice (posléze Motor), Škoda Plzeň, Straubing (Něm.)

V nejvyšší soutěži odehrál za Plzeň 225 zápasů (vstřelil 110 gólů, pravidelně byl jedním z nejlepších kanonýrů celé československé ligy)

V roce 1961 hrál poprvé a naposledy za reprezentační áčko proti Kanadě a USA (vstřelil 1 gól)

Na pozdim 1973 převzal plzeňský A-tým jako hlavní trenér. Odešel v roce 1978, pak koučoval GKS Tychy (Pol.), Zlín (tehdejší Gottwaldov), opět Plzeň, Chaux de Fonds (Švýc.), Weisswasser (Něm.)

V roce 1994 se stal prezidentem plzeňského klubu, provedl ho kritickými roky, šéfoval mu devět let včetně bronzové sezony 1999/2000

Ve vrcholné funkci působil i v Asociaci profesionálních klubů, podílel se na organizaci MS do 18 let v Plzni (2005). Dnes stále působí jako trenér žáků v Třemošné.

Co vaši doktoři, omezují vás v něčem?
Mám zvýšený cukr, ten si musím hlídat. Většinou stejně dostanu vynadáno, ale držím to v mezích. No jo, když mně vždycky dorty chutnaly víc než řízky. Se sladkým bojuju pořád. Doktor mi říká: Tak si večer u televize raději oloupej banán nebo pomeranč. To všechno doma mám, ale stejně si k tomu vezmu ještě čokoládu... I oblíbenou slivovici, kterou mi posílá zlínský kamarád Kožela, mi ještě známý včelař míchá s medem. Je to dobrota, na tu mi chodí i moje paní.

Když jsme u rodiny. I váš syn z prvního manželství Ivo měl tento týden kulatiny, slavil šedesátku. To dceři bude za pár týdnů teprve šestnáct. Učí vás doma pracovat s technikou?
Moje paní a Terezka mají notebooky, já vyfasoval tablet. S ním mě dcera ještě musí pořádně seznámit, neumím ovládat všechno. Teď je na horách, aktivně lyžuje, daří se jí i v tenisu. O Velikonocích ji vezmi do Švýcarska, jedeme tam s Třemošnou na žákovský turnaj. Do Chaux de Fonds, kde jsem pět let trénoval. Chci jí ukázat všechna místa, kde jsem nechal kus života.

Však vyprávět byste mohl od rána do večera...
Podívejte. Letos je to rovných 60 let, co jsem přišel do plzeňského klubu! Po průmyslovce, po úrazu na fotbale, kdy mi doktor Uhlík řekl, že mám přetržený vaz a poškozený meniskus. Ve Škodovce jsem strávil 12 let jako hráč, sedm jako trenér a devět ve funkci prezidenta. Myslím, že o něm vím dost...

Jaké typy hráčů jste měl coby kouč nejraději?
Máte ty, kteří ve chvíli, kdy hledáte hráče do oslabení ve třech, sehnou hlavu a zavazují si tkaničky. Pochopíte, že o ty se v nejtěžších chvílích nejde opřít. A pak jsou ti, kteří se sami hlásí, že do toho půjdou. Takový byl třeba Petr Opačitý. Nejdrzejší hráč, kterého jsem kdy viděl.

Ještě stále živíte nějaký svůj hokejový sen?
Víte, kdysi jsem vychovával hráče, kteří to pak dotáhli do švýcarského nároďáku - Kevin Romy, Régis Fuchs a další, nebo v Polsku Henryk Gruth. Kdyby se povedlo, že to i z Třemošné některý z těch malých kluků dotáhne do národního týmu, to by pro mě byla krásná odměna.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze