Domů do Otrokovic se vrátil jen, aby dokončil základní školu. Od roku 2015 už zlínský odchovanec přeskakuje v Oulu věkové kategorie. Ač dorostenec, příští sezonu začne v juniorce, a když bude mít štěstí, může nakouknout do mužského áčka.
„Zpětná vazba z Finska je dobrá. Udělal velký progres, vyhrává kanadské bodování týmu,“ chlubí se otec Zdeněk, bývalý reprezentant, který ve své hokejové kariéře prošel sedmi různými zeměmi včetně Finska a momentálně je trenérem zlínských dorostenců.
Syna jste jen tak pustil do světa?
Otec: Když nám z klubu řekli, že bude bydlet sám na bytě, tak jsem byl proti. Manželka byla v klidu, ale já jsem ho chtěl mít u sebe. Děda naštěstí řekl, že s ním poletí. První tři měsíce mu pomohl, teď je mu sedmnáct a chce být sám.
Zvykal jste si dlouho?
Syn: Zpočátku byly problémy s komunikací. V týmu byli jediní dva kluci, kteří neuměli anglicky, as nimi jsem hrál v jedné lajně. Ještě jsme vedle sebe seděli v kabině, domlouvali jsme se všelijak. Trenér nám musel překládat. Teď už rozumím, o čem se mezi sebou baví. Ví, že na mě můžou mluvit finsky. Odpovím jim anglicko-finsky. Psaní je horší, mají samé přehlásky.
Otec: Zvládl to dobře i proto, že jsem hodně cestoval a hrál v různých soutěžích. Bral to jako normální věc. Tuhle cestu si vybral sám. Je to zkušenost do života. I když nebude hrát, už mu ji nikdo nevezme.
Párkrát mě to chytlo, chtěl jsem se sbalit a jet domů. Teď už ale ne.
Je běžné, že chodí hokejisté z Česka do Finska?
Otec: Moc jich není. Ale zrovna v Kärpätu je Radek Koblížek, který tam šel také v patnácti. Hráče ze zahraničí si Finové vybírají proto, aby oživili svůj hokej. Koblížek se za čtyři roky propracoval do týmu dospělých.
Vzali vás mezi sebe místní hráči?
Syn: Zpočátku jsme po sobě jenom pokukovali. Jsou ale v pohodě, přátelští a milí, pomáhají hodně. A nejsou závistiví. Loni jsem šel do staršího dorostu a kvůli mně musel v půlce sezony pryč jeden kluk. V klidu se pak mnou bavil.
Kärpät je ve Finsku ve výchově mládeže špička, že?
Syn: Vyhrávají každý rok medaile od dorostu až po juniorku. Loni jsme získali zlato, mladší dorost byl třetí. Letos jsme byli třetí.
Budete mít díky působení v Oulu větší šanci při draftu do NHL?
Syn: Zámořských skautů ve Finsku je hodně, zvláště v Oulu. Do NHL odtamtud šli Granlund, Donskoy, Aho, Puljujärvi... Mají vytipované svoje hráče, které si jezdí kontrolovat. Záleží, jak se mi povede příští sezona. Bude rozhodující. Přecházím do juniorů. V týmu už hrají kluci, kteří si vyzkoušeli ligu dospělých a nemají zrovna místo. Můžu se s nimi srovnat, jestli na to mám, nebo ne. Každý rok se posunou do áčka dva tři hráči.
Finsko vyprodukovalo v poslední době hodně talentů. Je to systémem, nebo se narodila výjimečná generace?
Syn: Je tam velká konkurence. Kluci musí být nejlepší, jestli chtějí hrávat. A chtějí být nejlepší. Třikrát týdně trénujeme dvoufázově. Led trvá hodinu, před ním se půl hodiny běhá a pak je hodina v posilovně. O víkendu hrajeme dva zápasy. Volné jsou jenom pondělky. Podstatnou část dne trávím na zimáku. Finští kluci jsou výkonnostně výše než u nás.
Otec: Je to způsobeno i výběrem. Mají volný pohyb hráčů. Třeba letos dohráli finále, na druhý den pořádali výběr a přišlo sto hráčů bojovat o šest míst. Kdo se chce dostat do mužstva, musí být na nějaké úrovni. V Česku jsme řízení přestupními tabulkami hráčů. Co jsem viděl zápasy, tak mají větší volnost. My hrajeme více svázaní systémy. Ve Finsku je nechávají více tvořit.
Syn: Máme určitý systém bránění, najíždění, ale když přejedeme modrou čáru, tak si můžeme v zásadě dělat v útočném pásmu, co chceme. Stalo se mi, že jsem tři minuty před koncem dával křížnou nahrávku na modré, borec ji zachytil a dal gól. U nás by mě trenéři asi seřvali a poslali do kabiny. Tam jsem hrál poslední tři minuty a nakonec jsme to v šesti vyrovnali. Když se udělá chyba, nikdo nikomu nenadává. Vysvětlí mu v klidu, co udělal blbě. Přišel jsem jako centr, ale udělali ze mě pravé křídlo.
Jak se teď dívají ve Finsku na český hokej?
Otec: Má tam pořád dobré jméno. V Kärpätu hrávali Broš, Ujčík, Ton, Huml... Vyhrávali tituly, hodně kluků se tam prosadilo. Český hokej berou. Mají teď šikovné kluky. My si je musíme vychovat také, abychom se jim vyrovnali.
Lákalo by vás tam trénovat?
Otec: Jasně. Zahraničí je pěkné.
Zdeňku, jaký je taťka trenér?
Syn: Co jsem se bavil s kluky, tak si ho většina chválí. Měl jsme s ním občas menší konflikty, ale pomohl mi ve všem. Naučil mě bruslit, střílet, dal mi spoustu rad.
Otec: Chceš kapesné? (smích)
Vybavíte si něco z kariéry otce?
Syn: Moc ne, už je to docela dávno.
Ve Finsku vědí, co dokázal váš otec?
Syn: Studovali si třeba jeho statistiky na internetu. Ví, že hrál za Espoo, Jyväskylä. Berou jenom tu svoji finskou ligu, podle toho si ho zařadili.
Jak často se dostanete domů?
Syn: Na Vánoce a pak už moc ne. Jen kvůli škole, jako teď. Studuju na podnikatelské škole ve Zlíně. Mám individuální plán, učitelé mi posílají věci, co mám udělat. Nechtělo se mi do mezinárodních škol, ve Finsku jsem kvůli hokeji.
Oulu je kousek od polárního kruhu. Jak snášíte zimu?
Syn: Je fakt hodně veliká. Před měsícem tam ležel metr sněhu. Nosím dvě zimní bundy, dvě mikiny, dvoje rukavice a pořád je mi zima. Místní borci jsou přitom v klídečku. Jsou otužilí. Chodí do sauny, i na výjezdech. Ale já ji moc nemusím. I když ji mám také v domě. Byl jsem asi jednou.