Kluc, nedostižný hokejový rytíř. Za Chomutov nasázel 1 194 gólů

Trénoval při měsíčku na zamrzlém rybníku, střílel do čepice zavěšené v brance. A potom za Chomutov nasázel ve 473 zápasech dnes nedostižných 1 194 gólů! Miroslav Kluc, jedna z největších legend severočeského hokeje, v úterý v 90 letech navždy odešel.

Hokejový velikán Miroslav Kluc byl v Chomutově naposledy na jaře, vhodil buly finále 1. ligy s Ústeckými Lvy (vlevo). | foto: Karel Pešek, MAFRA

Po druhé světové válce přestoupil z Nesuchyně u Rakovníka do Chomutova s bratrem Josefem, také kanonýrem; ten dal za "valcíře" 692 gólů. "I bratranec Blahouš, který tu s námi hrál, uměl střílet," vzpomínal kdysi Miroslav třetího Kluce v sestavě. "U nás na vesnici jsem klukům z legrace věšel čepice do branky a trefovali jsme se do nich," pátral po svém palebném umění.

Kluc, anebo Klůc?

S kroužkem nad písmenem u ve svém příjmení se legendární útočník Miroslav Kluc psal v době, kdy hrál hokej. Podle všeho své doklady měl s ů. "Až po sportovní kariéře jsem z rodinných dokumentů zjistil, že Klucovi se píší krátce. Takže jsem tuhle verzi začal používat v občanském životě," vysvětloval kdysi. A tak v knize 60 let chomutovského hokeje se píše o Klůcovi, jinde zase o Klucovi.

Nakonec ale pověděl: "To byl snad dar!" Psalo se o něm, že oplývá neobyčejnou silou v rukou. "Ano, to je pravda. Na led jsem upadnul jen dvakrát za sezonu, a to mě ještě museli podrazit!"

Hokeji se vyučil na rybníku. Dokonale. "Přijeli jsme z práce, už byla tma. Tak jsme bruslili při měsíčku. Střílet nešlo, proto jsme jen vodili puk. A zápasy byly jen v neděli dopoledne a odpoledne," vybavoval si Kluc začátky. "Když voda nezmrzla, nehrálo se. Jednu sezonu jsme měli třeba jen pět zápasů. Jezdili k nám Pražáci, Kladeňáci. Tenkrát se hrál hokej na každé vesnici. A dneska? Nic," posteskl si před sedmi lety v Chomutově, když ho pozvali na oslavy šedesáti let existence klubu.

Vyměněn za 20 tréninků

V Chomutově zažil nejslavnější éru klubu, táhl partu stříbrných vicemistrů v ročníku 1955/56. Čtyřikrát vládl střelcům v lize. S týmem se do ní prokousal přes okresní, krajské a oblastní soutěže. "Kvalifikaci do ligy jsme vyhráli v roce 1951. S námi postoupilo Bratrství Praha s legendárním Zábrodským," pamatoval si útočník Kluc, ve své době popisovaný jako rytíř zimních stadionů.

Miroslav Kluc

Legenda severočeského a československého hokeje, útočník narozený 1. prosince 1922, zemřel v úterý pozdě večer. Odchovanec Nesuchyně u Rakovníka, v letech 1946-58 hvězda Chomutova, za nějž dal 1 194 branek ve 473 zápasech (průměr 2,52 na zápas)!
Nejlepší střelec ligy 51/52 s 23 góly (s vítkovickým Seimlem), 52/53 s 33 góly, 54/55 s 25 góly a 55/56 s 26 góly.
Od roku 1959 do 1963 hráčem a trenérem Litvínova, za nějž dal v první lize ve 105 zápasech 73 gólů (v 59/60 skončil ve svých 38 letech druhý mezi ligovými kanonýry s 23 góly). Později se do klubu ještě vrátil jako trenér.
Zúčastnil se mistrovství světa 1956 (v rámci olympijského turnaje), tým skončil pátý, a světového šampionátu 1953 - Československo jej nedohrálo. V knize 22 let ledního hokeje v Chomutově se o něm píše jako o rytíři zimních stadionů, hrál slušně a korektně, byl oblíbený.

Největší gólovou erupci prožil v začátcích. "Třeba Radonicím jsme dali 32 gólů, Jirkovu 17, já z toho vždy aspoň třetinu. To potom pěkně přiskakovalo," pousmál se. Rekordních 16 zásahů v jednom střetnutí si zapsal proti Roudnici. "Přitom za ni chytal Truhlář, byl takhle široký," rozpažil ruce. "Museli jste hodně mířit, v brance nechával jen malinké mezery." Kluc drží i primát prvního chomutovského hokejisty v reprezentaci.

Dvakrát se dostal na mistrovství světa, zůstal však bez medaile. V roce 1956, v rámci olympijského turnaje, skončilo Československo páté. Při Klucově debutu národní tým šampionát v roce 1953 nedohrál. "Zemřel Stalin, dostali jsme na ruce černé pásky. Pak zemřel Gottwald a jeli jsme domů," přibližuje, jak politika po nástupu komunistů k moci ovlivňovala hokej.

Na konci 50. let se s Chomutovem rozešel. A ne ideálně. Kapitán Kluc byl v té době hrající trenér. "Jenže výbor chtěl, abych jen trénoval. Já nesouhlasil, ale nevyháněli mě. Tak jsem prosil, ať mi k hraní dají koučovat aspoň béčko. Trenéra máme, říkali. Tak se musíme rozejít, odpověděl jsem."

Klub tehdy zastřešoval svůj stadion, a aby se měl tým kde připravovat, Kluce vyměnil do Litvínova za dvacet tréninků! I do kronik chemiků se slavně zapsal. "Ač jsem byl v letech, přeci jen hokejově jsem byl mladý. Vrcholový, tedy ligový hokej jsem začal hrát až ve 29," poukázal na rok 1951.

Setkání s Ivanem Hlinkou

Stále střílel góly, ještě v osmatřiceti byl druhým kanonýrem ligy. Zároveň trénoval. I v pokročilém věku stačil mladším. "Láďa Kýhos mi říkal: Nejvíc jsi mě dopálil, že jsem tě nemohl dohonit - na stovku ani na pět kilometrů." Po tříleté misi ve švýcarském Lausanne se hlásil opět v Litvínově. Vedl béčko, pak áčko - celou sezonu 1969/70.

Poznal i Ivana Hlinku. "Říkal mi: Pane Kluc, v Litvínově jste měl čtrnáctku vy, po vás já a teď už ji můžou zrušit. A taky ji už nemají. Ivan se zdál někomu hrubý, ale měl srdce na dlani."

Při litvínovském angažmá dělal investora v místní chemičce. "Někdo si nechával jen posílat peníze, já ale nikdy nebyl uvolněný. Ráno do práce, trénink, oběd, zase do práce, domů, trénink," popisoval řeholi. Byl oblíbený, ale i v Litvínově měl s pár lidmi od hokeje potíže. "Taky mě kritizovali, jenže neměli proč. Já než bych uhnul, nechal jsem si rozbít hlavu!"