Rus Pavel Kostičkin nasupený z Fleuryho poťouchlostí tehdy uchopil hokejku do obou rukou a vší silou osmnáctiletého Kanaďana praštil.
Rána jak kozáckou šavlí!
Hned nato začíná rvačka, která nemá v historii mezinárodního hokeje obdoby. Rodí se asi nejpamětihodnější moment v historii juniorských mistrovství světa.
|
Hvězdy MS do 20 let |
"O jiném takovém zápasu jsem nikdy neslyšel," žasnul sám Fleury.
Ty výběry zastupovaly dva odlišné světy, dva protivníky ve studené válce. Hrálo se v zemi, kterou hlídala sovětská okupační vojska.
A najednou tohle...
Sověty už výsledek trápit nemusel, Kanaďané mysleli na titul. Měli silný tým. Vedle Fleuryho, jenž si v 6 zápasech připsal 5 bodů, spoléhali třeba na Shanahana, bekaWesleyho (v roce 2006 získal Stanley Cup s Carolinou) nebo na produktivního Elynuika. Pokud chtěli šampionát vyhrát, museli SSSR porazit o 5 gólů. Vedli 4:2, i díky dvěma Fleuryho trefám.
Bylo to ovšem k ničemu.
Po Kostičkinově švihnutí vtrhly v čase 33:53 na led obě střídačky, první údajně sovětská. Strhla se mela jak v nádražní putyce, rozhodčí raději odjeli z hřiště. Rvali se i brankáři, kteří se po sobě v neforemných betonech váleli jak dva nemotorní medvědi. "Rusové nebyli dvakrát dobří bojovníci. Hlavně škrábali a kopali," popisoval již zesnulý kanadský bek Steve Chiasson.
Pořadatelé na chvíli dokonce vypnuli reflektory osvětlující ledovou plochu, aby utišili vřavu. Říká se, že právě v téhle tmě se v diblíkovi Fleurym probudil gladiátor a bušil do zmatených Sovětů hlava nehlava.
Fanoušci mezitím nespokojeně pískali, skandovali: "My chceme hokej!" Ale hry se už nedočkali. Zápas byl ukončen, oba týmy diskvalifikovány z turnaje.
Co bylo dál s Fleurym? Na mistrovství "dvacítek" si zahrál i příští rok. Zrovna v Moskvě. A jako kapitán. S bilancí 6+2 se dostal do All-Star, pomohl Kanadě ke zlatu. O pár měsíců později vyhrál s Calgary i Stanley Cup. Na město jménem Piešťany přesto do smrti nezapomene.
 BITKA V PIEŠŤANECH. Rvačku mladých hokejistů SSSR a Kanady vysílala v roce 1987 televize. |
