Pálffy v lednu minulého roku ukončil kvůli chronickým problémům s ramenem aktivní kariéru.
Po dlouhém odpočinku a rehabilitaci se však jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že se rozhodl k hokeji vrátit.
A jako správný patron zůstal doma, ve Skalici.
Jenže už po pár kolech jeho nadšení pomoci klubu, ve kterém vyrůstal, mizí.
"Cítím, že se pomalu začínám přizpůsobovat zvykům ve slovenské extralize. Mojí zodpovědností v týmu je, abych dával góly. V posledních dvou zápasech jsem nedal ani jeden a je to vidět," říkal nazlobeně po duelu se Slovanem Bratislava místním novinářům.
Skalica v něm prohrála 1:3 a Pálffy doufal: "Zatím je to jenom sedmé kolo. Snad se vzchopíme a začneme vyhrávat. Hlavně venku."
V následujícím zápase ale všechno zůstalo při starém. Skalica opět padla, znovu 1:3 a znovu venku. V Žilině. A Pálffy navíc ani nehrál.
"Při tréninku si poranil loket. Nechtěli jsme riskovat, protože Žigo je špičkový hráč, kterého budeme potřebovat. Věřím, že se dá za pár dní do pořádku," vysvětloval absenci největší hvězdy trenér Peter Oremus.
Říká se, že velikost hráče se pozná tím, že dokáže strhnout kolektiv k maximálním výkonům. To se však Pálffymu zatím nedaří.
"Člověk se v kabině snaží něco říct, ale nepomáhá to. Pořád si opakujeme to samé a pořád děláme stejné chyby. Nemůžu ostatní naučit hrát hokej. Buď to v hráči je, anebo ne," nebral si pětatřicetiletý veterán servítky.
"Nejhorší je, že tu nefunguje výměna hráčů jako v NHL. Když na sebe totiž necítíte tlak, nedostanete ze sebe to nejlepší. Když v Americe nehrajete pořádně, přijde na vaše místo někdo další. To na Slovensku bohužel nefunguje a v tom vidím základní chybu."
