Slibná zpráva pro český hokej: poté, co vynechal úvodní turnaj Euro Hockey Tour, se do sestavy vrací kapitán mistrů světa Tomáš Rolinek. "Od titulu už uběhl kus doby. Jsem rád zpátky," říká.
I Rolinkův návrat má vymazat českou nulu na kontě. Po nepodařené Karlaje tým čeká turnaj Channel One Cup, začíná se už zítra duelem s Finy.
Minule jste nehrál a Česko se trápilo. Přinese teď kapitán "zlatých hochů" zpátky vítězství?
Věděl jsem, že se tak zeptáte. Ale je nesmysl, že by jeden hráč udělal celý mančaft. Doufám, že pomůžu, ale hlavně aby se dal tým do kupy, aby kluci dodržovali systém, jaký chce trenér. Pak je jedno, kdo bude jak hrát jako individualita. Začíná nám nová etapa.
Co tomu chybělo minule?
Já určitě ne. Spíš strůjci našeho úspěchu na mistrovství jako Tomáš Vokoun nebo Jarda Jágr, to je velká osobnost, velký hráč.
Proč jste vlastně nepřijel na první turnaj sezony? Důvod jste veřejně neřekl.
To byste chtěli vědět, co? Prostě jsme se tak dohodli s trenérem Hadamczikem. Dostatečně jsem mu to vysvětlil a on to pochopil, nic v tom nehledejte.
Máte radost, že zase dostanete na dres kapitánské céčko?
To vám trenér už říkal, jo? Samozřejmě, že to potěší. Nikdy se mi nesnilo, že bych dělal kapitána nároďáku, podařilo se mi to na mistrovství světa a teď zase. O to víc odpovědnosti mám v sobě, abych dokázal, že si céčko zasloužím.
V jaké se kapitán vrací pohodě? Váš Magnitogorsk je zatím druhý tým nejlepší KHL.
Forma je dobrá! V Magnitce hraju třetím rokem a letos cítím, že by to mohlo vyjít. Je tu mnohem lepší trenér, všichni víme, co máme hrát. Doufám, že v Rusku letos vydržíme až do finále.
Když je řeč o Rusku, zažíváte tam speciální Vánoce, že?
Jo, v pondělí jsme měli doma s rodinou Štědrý den. Byl i kapr, trochu ještě cítím bramborový salát (usmívá se). S naší profesí to jinak nejde, protože v Rusku se Vánoce neslaví, my třeba přímo 24. prosince hrajeme doma ligový zápas.
Dětem taková nadílka v předstihu nevadí?
Už jsou zvyklé, takhle to zažily potřetí. Udělali jsme si to se vším všudy: s cukrovím, s koledami, s pohádkami, pouštěli jsme si Tři oříšky pro Popelku... Užili jsme si to. Jen když jsem ráno vedl tříletého syna do školky, musel jsem paní učitelce vysvětlit, že až bude malej vykládat o tom, že už chodil Ježíšek, tak si nedělá srandu ani se nezbláznil.