Bojovat. Dřít. Pokora. Na rukojetích svých brankářských hokejek má ručně vyvedené svoje jméno a za ním přidané krátké a výstižné slogany. "Pomáhá mi to, napsal jsem si je i na masku," přiznává Libor Kašík.
Možná jsou to jenom slova, 21letému gólmanovi hokejistů PSG Zlín ale skutečně pomáhají. Byť se tomu označení brání, na přelomu starého a nového roku se stal jedničkou vicemistrů. Odchytal pět extraligových utkání v řadě, čtyři vítězné, dvakrát vychytal nájezdy, průměr inkasovaných branek na zápas stlačil pod dvě s úspěšností zákroků 93,3 procent. "Dostal jsem pár šancí, jestli to půjde tak dál, budu jen rád," říká skromně Kašík.
Svých sloganů na hokejce se drží. S pokorou čekal na svůj první start v extralize. Přestože se z hostování v Olomouci vrátil jako jeden z nejlépe hodnocených brankářů, trenéři ho po nepovedené letní přípravě poslali opět chytat do první ligy, z Hané se posunul jen kousek na sever do Šumperku.
"Z první ligy do extraligy to pro mě byl obrovský skok," uznává Kašík s odstupem času. "Musel jsem si zvyknout na spoustu nových věcí. Velký rozdíl je hlavně v mentální stránce. V první lize se výsledky tolik neberou, ve Zlíně je hokej pro všechny práce."
Na začátku října se sice dočkal v Hradci Králové vytoužené extraligové premiéry, jenže v prvních dvaceti kolech k ní přidal jen 30 minut na Slavii a vítězné nájezdy v Chomutově. Až v půlce listopadu ho trenéři nechali v bráně tři zápasy po sobě a Kašík se za důvěru odvděčil - Zlín i s jeho pomocí získal sedm bodů. Ke své smůle se však Kašík v domácím střetnutí s Hradcem zranil.
"Stalo se mi to v první třetině. Myslel jsem si, že mám sval jenom natažený a zápas jsem dochytal," vzpomíná Kašík. Vyšetření ale odhalilo trhlinu, od lékařů dostal tři týdny klid. "Byl jsem z toho překvapený i smutný."
Návrat do extraligové brány však proběhl bleskově, v pondělí poprvé vyjel na led a už v neděli vyhrál samostatné nájezdy v Pardubicích. "I když mi říkali, že mám po zranění začít pozvolna, vletěl jsem do toho naplno. I Hrazda (trenér brankářů) mi povídal, ať neblbnu a zvolním," líčí Kašík. "Ale snažil jsem se, abych byl připravený, kdyby přišla šance."
Bývalému mládežnickému reprezentantovi se dřina vyplatila. Od svého comebacku nevynechal v extralize ani jednu minutu. Mnohem zkušenější Luboš Horčička vysedává na střídačce. "Stejně se ale vždycky ptám Luboše co a jak. Teď jsem zrovna v bráně já, příště to může být naopak," podotýká Kašík, jehož silnou disciplínou jsou samostatné nájezdy. Ze šesti vyhrál čtyři. "Nájezdy jsou vabank. Hodně záleží, jestli dají kluci gól. Pak se hned chytá lépe."
Ve svých výkonech vidí spoustu rezerv. "Nejsem spokojený nikdy s ničím. Někdy blbě bruslím, špatně vyjedu nebo rozehraji. Zlepšovat se musím ve všem," dodává Kašík.
