Energie přišla o vedení během pár chvil. Mezi Dopitovou trefou v přesilovce a Eratovou tečí uběhly tři minuty. Domácí se z šoku už nevzpamatovali. Znovu nezvládli koncovku zápasu, tentokrát doma se Znojmem prohráli 2:3. "Je to už taková smutná tradice," povzdychl si Lukáš Sáblík po zápase v kabině.
U prádelny stál celý propocený. Jen v podvlíkačkách. Ještě si v duchu přehrával zápas. Skvělých zákroků v něm měl hned několik. Třeba rybičku, kterou tak vychytal Mojžíše. "Stejně šla ta střela vedle," usmíval se.
Se svou dlouhou kličkou si na něj nepřišel ani veterán Dopita. "Šel jsem tam nohou, on mě ale stejně netrefil. Když pak kolem mě projížděl, postěžoval si," šibalsky mrkne Sáblík.
Do smíchu mu včera jinak moc nebylo. "Půl zápasu jsme měli kliku, tu druhou smůlu. Mrzí mě, že nám štěstí nevydrželo celý zápas. Neudrželi jsme vedení už pošesté nebo posedmé. Nevím co ještě máme změnit. Jestli se začneme nějak podvědomě bát a odhazovat puky?" ptá se sám sebe. Znojmu podle něj pomohly do zápasu přesilovky. "Sehrávali je perfektně, pomalu nás nepustili ze třetiny."
Že se postaví do branky, to se Sáblík dozvěděl už den před zápasem. "Trenér chtěl vyzkoušet nějakou změnu. Dát týmu nový impuls," vysvětloval.
Vyhlášeného kliďase to nerozhodilo. Trochu trémy cítil až před zápasem. "Dlouho jsem nehrál. A tréninky mi zápasy nenahradí," věděl. Nic v přípravě ale neměnil. "V týdnu jsme makali všichni o trochu víc. Nic speciálního jsem ale nezkoušel."
