Jste tu celé prázdniny?
Přiletěl jsem už v dubnu. Jenom na pět dní jsem vyrazil do jižní Francie. Jinak jsem pořád v Moskvě.
Raději lenošíte nebo hodně trénujete?
Tak nějak obojí. Když se neprojedu na kole nebo si nezahraju tenis, necítím se dobře. Zkouším celé léto něco dělat.
Vypadáte docela ve formě, jako byste mohl rovnou hrát NHL...
O. K. Dobrý postřeh! (smích) Ne, to ještě ne. Od toho je tréninkový kemp a přípravné zápasy, aby člověk chytil tu správnou herní fazonu.
Na letišti vás doprovázel muž, který vypadal jako bodyguard.
Necítíte se snad v Moskvě bezpečně? O ruské mafii se píšou báje...
Když vám povím, že to není pravda, nebudete mi třeba věřit.
Kdybyste tu zůstal delší dobu a prošel se po městě, viděl byste, jak je tady hezky.
Je pravda, že jsem v Moskvě před rokem a půl strávil týden, při turnaji Baltiky, jezdil metrem, chodil po ulicích a nic strašného se nepřihodilo...
Já se někdy v Americe dívám na zprávy a říkám si: "Páni, tam v Rusku je to hrůza!" Ale když přijedu, tak vidím, že to není žádná divočina. Mám spoustu kamarádů z celého světa, většina sem ráda jezdí a stráví tu pár dní.
Vy jste se tedy ve vlasti nesetkal se zločinem?
Něco vám povím. Zločin je součástí našeho života, nezáleží na městě. S tím nic neuděláte. Musíte být chytrý a chodit na správná místa. Podívejte se na New York. Když půjdete večer do Harlemu, nejsem si jistý, jestli se vrátíte živý.
A co ten muž, který za vámi chodí, je to tedy osobní strážce?
To je můj pomocník.
S čím vám pomáhá?
Moskva není město, kde můžete třeba kdekoliv zaparkovat. Jsou to drobnosti, ale ruší pohodlí. Tak mám pomocníka. Podobného asistenta mám i na Floridě. Není to pro mě nutnost, ale když si to můžu dovolit a usnadní mi to život...
Před časem jste nekomunikoval se svým otcem Vladimirem, někdejším šampionem v plavání, který vás přivedl k hokeji. Stále ještě spolu vy dva nemluvíte?
Když jsem vyrůstal, říkali mi, abych na veřejnost nevynášel rodinné věci. Co se v rodině stane, mělo by v ní zůstat. Tím se v životě řídím a nechci rozebírat rodinné věci.
Jen jsem četl, že otec pracoval pro tým New Jersey Devils...
Jo, možná.
Od nové sezony budete hrát na Floridě s bratrem Valerijem, jak vycházíte s ním?
Určitě to bude hezké. Nastoupili jsme spolu na jednom utkání hvězd v NHL a docela nám to šlo. Jinak jsme se před deseti lety sešli v CSKA Moskva, to bylo Valerijovi šestnáct. Už si stačil pořídit dům v Miami.
Bratr je o tři roky mladší, ale už je ženatý a má s herečkou Candace Cameronovou dvě děti. A třetí je na cestě!
Valerij je jiný než já. Líbí se mi, že vstává dřív než jeho manželka, udělá dětem snídani, přebalí je. Jiného tak přátelského a rodinného člověka neznám.
A co vy a ženitba?
Valerij dodržuje svoje slovo a společenské konvence. To já víc podléhám svým touhám, měním názor. Ještě nejsem připravený na rodinný život.
Vadí vám, že se hodně píše o vás a ženách?
Ruské noviny o mně nejprve napsaly, že jsem hrozně na holky. Pak jsem si přečetl, že jsem homosexuál. Teď jsem znova holkař. Konečně by si novináři mohli vybrat napevno. (smích) Ale vážně. Některé věci prostě nemůžu ovlivnit, takže se tím nevzrušuju.
Čtete v novinách o sobě?
Když jsem před deseti lety přišel do Vancouveru, Igor Larionov mi dal první radu: Nikdy nečti noviny, protože ti to nijak neprospěje. Občas se mi nedaří, nemůžu pořád dávat góly. Musím to překousnout a nepotřebuju si číst, jak hraju mizerně. A když dám tři góly, nemusím se v novinách ujišťovat, že jsem úžasný. Čtu noviny, ale spíš zprávy, politiku.
Hodně se probíral váš vztah s tenistkou Annou Kurnikovovou...
To už bylo před třemi lety a už se nehodlám vybavovat o starých časech. Jak jsem říkal, něco prostě neovlivním. Když někde vidí dva známé lidi spolu, vzniká spousta drbů. Myslím, že už jsme o tom řekli všechno.
