Nastřádal je postupně v Jihlavě, ve Vsetíně, ve Zvolenu a teď konečně i ve Zlíně. V klubu svého srdce, kde hraje hokej od osmi roků. „Od zápasu jsem nenaspal ani minutu,“ usmál se. Únava na něm už byla trochu znát.
Máte osm ligových titulů. Není pro vás slavení už rutinou?
Ne, to se neomrzí. Jsem rád, když je co slavit. A umím si to užít. Tatínek vždycky říkal: Když něco děláš, tak to dělej na sto procent.
Tohle krédo jste v letošní sezoně asi naplnili, že?
Myslím, že za sebou máme dobře odvedenou sezonu. Nemusíme se za nic stydět. Ničeho většího jsme vlastně nemohli dosáhnout.
V čem byl tenhle titul pro vás výjimečný?
V tom, že je to poprvé za Zlín.
Takže srdeční záležitost?
Když jsem se před dvěma roky do Zlína vracel, tak se mě někteří lidé ptali, co chci návratem dokázat. Já jim tvrdil, že chci pro Zlín po dvou druhých místech vybojovat titul. Loňská sezona se klubu vysloveně nepovedla. Teď to však vyšlo. Splnil jsem, co jsem si předsevzal.
Říká se: v nejlepším skončit. Vám je jedenačtyřicet roků. Přemýšlíte tak?
Když do něčeho jdu, tak nechci být zbytečný. Chci týmu pomoci. Zatím mám dojem, že jsem schopný na ledě odvést svou práci.
Stihnete si zahrát se svým patnáctiletým synem?
Nechci, aby mezi dospělé spěchal. Je takový drobnější. Aby hrál se mnou? Je taky centr. A to bych musel na ledě ještě hodně dlouho vydržet. Myslím, že to nevyjde.
Tím spíš, když vás doma přemlouvají, abyste s hokejem skončil.
To trvá už dva roky. Ale já vím sám nejlépe, kdy skončit.
Ta doba ještě nepřišla?
Ne.
V posledním finále jste jel na prázdnou branku, ale nahrál jste Balaštíkovi. Nechcete být hrdinou?
Jsem už takový. Víc mě těší na gól nahrát. Kolikrát mi to už trenéři vyčítali. Kdybys víc střílel...Asi je to jeden z mých minusů.
A dalším prý i to, že jste tichý. Jste veterán, měl byste být kápo kabiny, ale vy se vůbec neprojevujete.
Trenér Bokroš mi to vyčítal. Že prý nejsem v kabině taková autorita. Jsem si toho vědom. Ale mám takovou náturu. Méně mluvit, víc dělat.
Ale třeba ve Vsetíně jste byl kapitánem . Tam to asi muselo vadit.
V í m , kdy je zapotřebí zvýšit. Usměrnit mladé. Jen nejsem emotivní typ. Nemusím to přenášet na ostatní hráče.
Ve Vsetíně tomu zpočátku nerozuměli, pak si zvykli.
Osmkrát mistr. Jste pyšný?
Je to jistá meta, která vás hřeje, když o ní přemýšlíte. Ale pro mě je to hlavně hromada zkušeností.
Který titul byl nejkrásnější?
První se Vsetínem. Byla to specifická sezona. Vsetín byl nováček a povedla se mu taková věc. A nešlo jen o výsledek. Zeptejte se kohokoliv, kdo někdy ve Vsetíně hrál, a ten vám poví: v žádném jiném mančaftu nebyla taková atmosféra jako ve Vsetíně. Ne kvůli penězům, ne kvůli slavným jménům. Bylo to v soudržnosti, spjatosti hráčů s trenéry, vedením. Ta vsetínská mentalita je něco úžasného.
V současném Zlíně taková soudržnost není?
Ne. Určitě ne. Já jsem Přerovák, ve Zlíně hraju od osmi roků. Ale když jsem se vracel ze zahraničního angažmá, tak mi daleko rozumnější nabídku dali ze Vsetína. Nešlo jen o peníze. Ve Zlíně vždycky raději odřeli místního, aby si pak pozvali někoho zdaleka a tomu nabídli víc.
V čem to je?
Nevím. Vsetín je od Zlína třicet kilometrů, ale lidé tam mají úplně jinou mentalitu. Jsou vděční, kamarádští.
Ve Zlíně ne? Za dva dny si s vámi potřáslo rukou snad celé město.
Když se daří, jsou kamarádi všichni. Když je úspěch, tak vás plácají po ramenou, ale pak to nejde a lidé vám nadávají. Jistě, ne každý.
Čas nejde zastavit. Bolel vás tenhle titul ze všech nejvíc?
Spíš byl nejlehčí.
Prosím?
Býval jsem zvyklý hrát na tři pětky. Být v zápřahu. Letos to bylo najednou úplně jiné, mnohem horší. V pátém finále jsem se ve druhé třetině přistihl, že jsem „studený“. To se mi v hokeji ještě nikdy nestalo.
Kalí vám nevytíženost radost z titulu?
Víte, já cítím, že jsem mohl udělat víc. Znám hranici svého výkonu. Jenže trenér mě nepustil na led. Chtěl jsem dostat víc prostoru. Jako bych mohl hrát jen na padesát procent. Abych podal stoprocentní výkon, musel bych hrát pořád. Jsem už takový typ. Takhle to ale nešlo. Ve Vsetíně jsem důvěru cítil. Ve Zlíně mám za to, že mě tolik nepotřebují.
Hovořili jste o tom s koučem?
Několikrát. Ale respektuji jeho pozici: on je trenér a rozhoduje.
Pokud byste věděl, že v příští sezoně dostanete jen tolik prostoru jako letos, zůstanete ve Zlíně?
(velmi dlouze přemýšlí) Asi bych šel pryč.
