Vzpomínáte si ještě na to, jaké byly vaše první pocity okamžitě po vyhrané baráži?
Bude to znít trochu zvláštně, ale já jsem si hned od prvního zápasu představoval, že jsme to už vyhráli a že prožíváme obrovskou euforii a radost. Strašně jsem věřil, že se nám to podaří. Ty představy mě provázely po celou dobu, a když se to pak skutečně stalo, tak jsem chvilku nevěděl, jestli je to ještě pořád představa, nebo už realita. Dá se jen těžko popsat, co jsem v tu chvíli cítil.
Ani jste během barážové série třeba nezapochyboval, že by se vám to nemuselo povést?
Na chvilku jsem přeci jenom zaváhal. Když jsem poprvé v Českých Budějovicích uviděl tu moderní halu se vším tím zázemím, tak mi najednou přišlo nereálné, že by se tam mohla hrát příští rok jenom první liga. My jsme v baráži rozhodně neměli lepší tým, ale určitě jsme mnohem víc chtěli. Zjistili jsme, že se proti nim dá hrát, a navíc za námi stáli neuvěřitelní fanoušci. Bavil jsem se s klukama, kteří byli s Duklou u zisku mistrovského titulu, a všichni do jednoho tvrdili, že nikdy nic podobného nezažili.
Hodně fanoušků ihned po vítězství vyrazilo slavit do ulic. Jak slavilo mužstvo?
Zodpovědně (smích). Já jsem doma předtím ohlásil, že až to vyhrajeme, tak budu týden nezvěstný. Nakonec jsem se ale občas přeci jen ozval.
Radost z postupu je už ale minulostí. Kádr, který extraligu vybojoval, se pomalu rozpadá. Vám odešli hned dva spoluhráči z pětky: Petr Kaňkovský a Marian Morava.
Oba budou Jihlavě chybět. Mája (Marian Morava - pozn. aut.) je neuvěřitelný bojovník a srdcař, který je ochotný dát mužstvu všechno. A Kani, to je hráč s obrovským přehledem. Ten přesně ví, jak se hraje chytrý český hokej.
V Jihlavě teď probíhá suchá příprava. Tu hokejisté nemají zrovna v lásce.
Mně nikdy nijak zvlášť nevadila. Samozřejmě mě ani příliš netěší, ale prostě vím, že je potřeba, a dál to neřeším.
Brzy vám ale tréninkovou dřinu přeruší dovolená.
Abych řekl pravdu, tak já na dovolenou moc nejsem, tudíž jsem se vlastně ani nezajímal, kdy nějakou máme (smích). Ale myslím, že někdy v červenci. Nejsem typ, který plánuje dovolenou tři měsíce dopředu. Dneska už jsou možnosti, že se jeden den rozhodnu a druhý den můžu vyrazit. Nemám moc rád velké horko a rozhodně bych nikdy nedokázal prožít dovolenou tak, že bych se rozložil někam na slunce a tam vydržel celý den. Myslím, že třeba někde v Tatrách by mi bylo asi tak nejlíp.
