Chytal jste druhé utkání, cítil jste se lépe, než ve čtvrtek? Vypadal jste v naprosté pohodě.
Ze začátku to tak ale nebylo. Já jsem si do nějaké sedmé minuty, možná ještě déle, nesáhl na puk. Finové hráli hodně fyzicky, klukům proto ubývaly síly a já jsem měl potom více práce.
Utkání se rozhodovalo až v nájezdech, věřil jste si na ně?
Já měl natrénováno, mě koupali v Rusku pořád. Tam jsou strašně šikovný hráči. Bylo to těžké cvičiště a o to lehčí to bylo dneska na tom bojišti. Nájezdy jsou vždycky loterie, mohlo mi tam také něco padnout.
Věděl jste něco o jejich střelcích?
Ne, nevěděl jsem nic. Znal jsem jenom Pirnese, se kterým jsem byl před pár lety v Los Angeles a ten byl paradoxně jediný, který mi dal góla. Čekal jsem, že mi to dá mezi nohy a to jsem čekal špatně.
Jak se vám chytalo na úzkém kluzišti?
Je to úplně něco jiného. Je tam více hráčů před bránou. Útočníci udělají dva kroky od mantinelu a jsou v gólové situaci. Je tam více akcí, hodně se děje, je to zajímavější a mě to baví. Nepříjemná je i ta posunutá modrá čára. Když si beci poodstoupí, tak útočníci zpřed brány se k nim dostanou později a oni mají více času na střelu do toho chumlu.
Říkal jste, že dva zápasy v Liberci berete jako svůj test. Co vám ten test řekl?
Že to je docela dobrý, že mám pořád chuť do hokeje a je to fajn, že to takhle vyšlo. Je to hodně příjemný pocit i kvůli divákům, kteří byli vynikající a hnali nás dopředu.
Chtěl byste chytat i v neděli proti Rusku?
Ani moc ne. Raději bych si odpočinul, přeci jenom ta zátěž po delší době je znát a tři zápasy ve čtyřech dnech by byly asi hodně.
Co vám váš návrat nejvíce ulehčilo?
Pomohlo mi to, že jsem v sezoně odchytal zhruba pětatřicet zápasů. Tu největší pauzu jsem měl až teď na konci, kdy jsem asi měsíc nehrál. Díky tomu, že jsem na sobě hodně pracoval, a také mám už ve své kariéře něco odehráno, bylo asi lehčí se vrátit.
Jak na vás zapůsobila zpráva o zranění Tomáše Vokouna?
Je mi to samozřejmě líto, Tomáš je vynikající brankář a byl by pro náš tým přínosem. Bohužel to zranění jej limituje natolik, že nemůže jet. Já jsem připraven naskočit a maximálně pomoct týmu.
Dá se očekávat, že reprezentační jedničkou budete v této situaci vy. Je to pro vás uklidňující pocit, že patrně mizí ta nejistota, zda budete chytat?
To je otázka spíše pro trenéra, kdo bude jedničkou. Já si myslím, že po sezoně v Rusku, kdy jsem nevěděl čtyři měsíce, na čem jsem, jsem si na to trochu zvykl. Ale musím to brát z profesionálního hlediska. Nebylo by to poprvé, kdy bych žil v nejistotě, zda budu chytat. Já s tím nemám problém.
Cítil jste, že jste pod větším tlakem? Fanoušci se určitě přišli podívat i na Hniličku, který by měl nahradit Vokouna.
Já si to tak neberu, to je prostě hokej. Celý náš sportovní život je jednou nahoře, jednou dole. Já uvnitř srdce cítím, že jsem udělal maximum pro to, abych po té pauze vykročil správnou nohou. Měl jsem i štěstí, že kluci přede mnou hráli výborně.
